Poučování Mel

20. února 2011 v 23:05 | Hope |  Který svět?
avatar
tuhle kapitolu jsem rozepsala dneska v pět ráno, kdy se mi stále nechtělo spát, napsala jsem stránku a tu druhou jsem dopsala s pomocí Gigi, která si napsala jeden svůj monolog =o) a mám pocit, že se v psaní začínám vracet do starých dobrých kolejí, protože to, abych napsala kapitolu za den, se mi už dlouho nestalo =o) alespoň k něčemu je ta moje nespavost dobrá ;o)

název se ke kapitole nehodí, ale nic lepšího mě opravdu nenapadlo, takže kdyby měl někdo lepší název, tak sem s ním ;o)

kapitolu věnuji Gigince za její pomoc =o)


Sedím u nebelvírského stolu ve Velké síni a každou chvíli mi pohled zalétne ke dveřím. Jsem jako na trní. Strašně se bojím toho, co bude až Sirius dorazí na snídani. Nevím, co od něj čekat, přece jenom jsem z Komnaty nejvyšší potřeby odešla téměř bez rozloučení, natož abych vyřešila, jak to s námi bude dál!
"Mel, co je?" zeptá se Lily sedící vedle mě, jejího pohledu jsem si byla již nějakou dobu vědoma.
Otočím se k ní a smutně se pousměju. "V noci jsem udělala hroznou hloupost."
"Myslíš to, že ses opila v Astronomické věži?" hlas, který se nečekaně ozve nad mou hlavou, mě vyděsí skoro k smrti.
"Gigi," zavrčím varovně.
Dívka s červenými vlasy se na mě usměje. "Neboj, v noci jsem jim řekla všechno. Taky za tebou potom šel Remus, jenže ty už jsi tam nebyla...a v pokoji taky ne, takže," posadí se, "kdes byla? A proč pořád nervózně pokukuješ po dveřích?"
Při poslední větě sebou přistiženě trhnu. "Jak jsem řekla, udělala jsem hloupost," cítím, jak mi hoří tváře. Nenávidím červenání!
"Jakou?" naléhá Lily.
Zavrtím hlavou. "Nemůžu vám říct, co jsem udělala."
"Proč?" zajímá se šeptem zrzka.
"Protože se vám to nebude líbit. Odsoudíte mě. Ani ten alkohol to nemůže omluvit. Bylo to mé hodně hloupé rozhodnutí. I když," s povzdechem si zastrčím vlasy za ucho, "ta medovina tomu pomohla, protože za střízliva bych to nikdy, nikdy neudělala!"
"Co?" chce vědět přítelkyně mého bratra.
Lily jí položí ruku na rameno, aby ji uklidnila. "Jsme tvé kamarádky. Neodsoudíme tě, ať jsi udělala cokoliv! Mohla ses klidně vyspat se Siriusem a...," kamarádka zmlkne v půli věty a s vytřeštěnýma očima na mě zírá.
Nevydržím její pohled a skloním hlavu. V duchu si nadávám za svou reakci, kdybych se omluvně neusmála a nedala na sobě znát překvapení z poznání, mohlo to být i nadále mé tajemství. Dlouho by však nevydrželo, neboť do Velké síně právě vejde Sirius a první, co udělá je, že dojde ke mně a beze slova mě přede všemi políbí.
"Sirius?" šeptá Gigi rozčileně, zatímco Lily se vzpamatovává z právě utrpěného šoku. "Ty ses vyspala se Siriusem? Zbláznila ses?"
"Před chvílí jste říkaly, že mě nebudete odsuzovat," připomenu jí tiše.
"Omyl. To řekla Lily!"
Nebelvírská primuska se konečně vzpamatuje. "Prosím tě, nech ji. Jestli chceš Mel vynadat, tak pojďme jinam."
"Fajn!" odsekne, zvedne se od stolu a s nasupeným výrazem čeká, až vstaneme i my.
Po pár krocích se ohlédnu přes rameno. Sirius mě pozoruje a věnuje mi úsměv, který mu trochu nejistě oplatím. Nejspíš pozná, že mám strach, protože se napůl zvedne, ale zavrtěním hlavy ho zarazím. Tohle musím zvládnout sama.
Jdeme s Lily mlčky do jedné ze starých nepoužívaných učeben v pátém patře dva kroky za Gigi. Skoro se bojím dýchat, abych na sebe neupozornila. Jakmile jsme všechny tři uvnitř, rázně za námi zavře a opatří učebnu kouzlem, aby na chodbě nikdo nic neslyšel.
"Tak spusť!" založí si ruce na prsou a podupává nohou.
Vyděšeně na ni zírám. "Co?" odvážím se zeptat.
Prudce se nadechne nosem. "Co asi! Jak je možné, že jsi tak blbá, aby ses vyspala se Siriusem?! Pokud si dobře pamatuju, tak jsi ještě nedávno tvrdila, že bys to nikdy neudělala," ironie v jejím hlase se rozhodně nedá přeslechnout.
Dojdu k nejbližší lavici a posadím se na ni, snažím se získat čas a také si potřebuju promyslet to, co řeknu. Zhluboka se nadechnu a s pohledem upřeným na své spojené ruce v klíně holkám převyprávím, jak se v noci všechno semlelo. Ve chvíli, kdy skončím, nastane tíživé ticho. Zvednu hlavu, obě mají ve tvářích šokované výrazy.
"Přemýšlím," promluví Gigi, když se vzpamatuje, "jestli mě víc štveš ty, protože jsi vážně úplně blbá, když jsi mu v podstatě vlezla do postele, anebo to, že ten zmetek Sirius využil situace! Nemůžu tomu uvěřit!" odfrkne si a začne přecházet po místnosti.
"A co mi k tomu řekneš ty, Lily?" zajímám se opatrně.
"Musím souhlasit s Gigi. I když mě moc nepřekvapuje Siriusovo chování, ovšem nad tvým zůstává rozum stát," pohlédne mi zpříma do očí.
Otevřu pusu, abych něco řekla, ale nakonec nevydám ani hlásku. Nevím, co bych na to měla říct.
"Mel," ujme se slova opět Gigi a zastaví se, "sice chápu, žes byla opilá a částečně je to i má vina, protože jsem tě s tou medovinou nechala o samotě, ale prostě...myslelas vůbec? Zas na druhou stranu ti Sirius řekl, že tě má rád, tak to není zase tak hrozné, ale je to Sirius...a promiň, že to říkám tak natvrdo, ale kolikrát a s kolika už to tady bylo?!"
Zrudnu a v očích mě zaštípou slzy. Je až příliš upřímná. Jasně, nečekám, že se mnou bude jednat v rukavičkách potom, co jsem na ně vysypala celou pravdu, ale stejně. "Gig, já," povzdechnu si a rozhodím rukama, "já nevím, co na to říct. Vím, že pro tohle neexistuje žádná omluva. Dokonce ani jeho vyznání mě neomlouvá. Jenže nevím, jestli tohle nebyla poslední příležitost."
"Poslední příležitost?" zamračí se.
Kousnu se do rtu a vyměním si rychlý pohled s Lily. "Víš, je tady něco, o čem nemáš tušení a já ti to nemůžu říct, protože...je to prostě složité," snažím se zamluvit své prořeknutí.
Zamyšleně si mě prohlíží. "A Remus to ví? Pochopil by tvé noční chování? Protože on se o tom určitě dozví!" varuje mě.
Zděšeně na ni zírám. "Nesmíš mu to říct! On...on o tom ví, ale to, co se stalo mezi mnou a Siriusem by ani tak nepochopil. Znám svého bratra."
Lily ke mně přistoupí a obejme mě kolem ramen. "V tomhle má pravdu," přizvukuje mi.
Červenovlasá studentka z Havraspáru se zhluboka nadechne. "Nic mu neřeknu. Rozhodně ne teď, když jsou za týden Vánoce. Nehodlám mu je kazit, ale kdokoliv jiný by mu to říct mohl!" upozorní mě.
"Těžko. Řekla jsem o tom jenom vám dvěma."
"Jak si můžeš být tak jistá, že tě nikdo neslyšel?" Gigi evidentně ztrácí trpělivost. "Víš, že v Bradavicích mají i stěny uši! Tak už prosím tě nebuď tak naivní!"
"Chceš říct blbá," opravím ji.
"Možná," připustí.
"Ginger!" ozve se Lily varovně.
Zarazím kamarádku. "Nech ji. Má pravdu. Jsem blbá a naivní. A možná až příliš velký snílek. Tedy určitě," dodám po chvíli.
"Konečně jsi řekla něco, s čím souhlasím," zamumlá Gigi.
Zašklebím se na ni a pak se všechny tři uvolněně rozesmějeme.
***
Vejdu do svého pokoje, zavřu za sebou a položím kufr na zem. Konečně jsem doma. Přiznávám, děsila jsem se toho okamžiku, protože je to vlastně jediná doba, kterou jsem si zatím nevybavila, neměla jsem k tomu příležitost. Ovšem nyní, když stojím ve své ložnici, kde je vše laděno do světle fialové barvy a tak dobře známé, mi najednou nechybí ani minuta mé minulosti, což je po několika měsících nejistoty neuvěřitelně povzbuzující. Teď už mě nemůže nic překvapit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 gigi gigi | Web | 20. února 2011 v 23:29 | Reagovat

Super,super,super!!! :) Fakt paráda...byla to taková povídací kapitola a ty já hodně můžu :) A děkuji za věnování :),ale jistě bys to dopsala i bez mé pomoci... a Sirius byl opravdu roztomilý :D tak jen ať mu to vydrží :)

2 pavel pavel | 24. února 2011 v 14:25 | Reagovat

falová je mystická barva :)

3 pavel pavel | Web | 24. února 2011 v 14:26 | Reagovat

:)

4 evi evi | 28. února 2011 v 12:38 | Reagovat

Fakt, co tam Gigi říká - co slovo, to perla:-D Chudák Mel, kamarádky jí to pěkně osladily:D

5 Olí Olí | 4. března 2012 v 17:47 | Reagovat

tak tato kapitola by se mohla honosit názvem - Krušné ráno opilcovo :-D

6 Olí Olí | 4. března 2012 v 17:48 | Reagovat

Ale opravdu nádherně píšeš Tvé povídky jsou naprosto dokonalé :-)

7 Maysie Maysie | E-mail | Web | 10. října 2012 v 19:50 | Reagovat

Co blázněj, fúrie.. vždyť se k ní má :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama