Pod vlivem alkoholu

5. února 2011 v 20:40 | Hope |  Který svět?
avatar
miluju název téhle kapitoly ne, dobře, přeháním, ale tenhle název se ke kapitole opravdu hodí, alespoň myslím =o)

s kapitolou jsem jakžtakž spokojená, protože je tam vše, co jsem v ní mít chtěla...původně jsem plánovala, že skončí jinak, ale nakonec jsem se rozhodla, že celou povídku prodloužím, jelikož už tímhle došlo k prodloužení...původně měla mít totiž celá povídka nanejvýš 20 kapitol, ale teď bude mít minimálně 25 a snad se dočkáte i epilogu, i když asi jen krátkého, pokud vůbec =o)

tak a teď se můžete kouknout, jak na koho zapůsobila zvýšená hladila alkoholu v krvi ;o) a berte prosím v potaz, že mám k dispozici pouze své poněkud chabé zkušenosti s alkoholem


"Jamesi Pottere!" zavolám hlasitě na celou přeplněnou společenskou místnost, jakmile projdu obrazem. Jediné nač dokážu myslet je to, že musím jednat rychle a že chci na scénu se Siriem zapomenout jakýmkoliv způsobem. Můj výstup evidentně zabere, protože nebelvírský chytač se objeví za hloučkem druháků, kteří na mě vyděšeně zírají.
"Mel?" pozvedne obočí.
Protáhnu se kolem vyděšených studentů, chytím ho za ruku a odtáhnu stranou. "Tvůj nejlepší kamarád je…," zavrtím prudce hlavou. "To je vlastně jedno, co je! Potřebuju, abys mi řekl, jak se dostanu do Prasinek!"
James se podrbe ve vlasech. "Do Prasinek se jde stejně jako jindy. Po cestě," mluví se mnou jako s malým dítětem.
"Víš moc dobře, že tohle nemyslím! Kde je ta zatracená tajná chodba, která vede do Medového ráje?" Nechápu, jak jsem mohla zrovna takovouhle věc zapomenout. Vždyť jsem ty knihy přečetla tolikrát.
"Jak ses o ní dozvěděla?" zamračí se.
Zhluboka se nadechnu a pohledem zkontroluji osazenstvo společenské místnosti, Siriuse nikde nevidím. "Vysvětlím ti to jindy!" ujistím ho netrpělivě. "Buď mě nasměruj, nebo budeš muset sáhnout na vaše zásoby!"
Hledí na mě jako na blázna. "Zásoby čeho?"
"Nehodláš mi, doufám, teď namluvit, že na pokoji nebo kdekoliv jinde nemáte ani lahev alkoholu, že ne?" propaluji ho pohledem.
"No, to vážně nehodlám," zavrtí poraženě hlavou.
"Fajn. Takže?"
James mi s hlubokým povzdechem řekne, jak se dostanu tajnou chodbou do Prasinek. Rychle mu poděkuju, vyhnu se Lily, jež ke mně rychlými kroky míří a upaluju chodbami bradavického hradu, jak to nejrychleji jde.
***
Sedím na posledním schodu Astronomické věže a zrovna otevírám druhou láhev medoviny, z níž hned upiju, když se přede mnou na schodišti objeví něčí tmavá postava. Zamžourám na ni, a když rozeznám zářivou bravu jejích vlasů, napiju se znovu.
"Co tady děláš?" zajímám se, jakmile spolknu doušek zlatavé tekutiny, jež mi přináší tolik kýženou úlevu.
Povzdechne si. "Zrovna teď přemýšlím, jak ti pomoct."
"Já nepotřebuju pomoc," snažím se ji přesvědčit opileckým hlasem.
"Ale ano, potřebuješ!" odporuje mi rázně. "Všude tě hledáme. Víš, jak jsme se báli?" mračí se na mě.
"Vy? Kdo vy?" zajímám se a snažím se zaostřit na Gigi, která mi tancuje před očima.
"Remus, já, James, Lily," vyjmenuje.
Smutně se pousměju. "Takže Sirius ne," mám pocit, že jsem právě vystřízlivěla.
Posadí se vedle mě. "Nevíme, kde je."
Nehnutě sedím a zírám před sebe. Nevím, co jsem si myslela. Že se o mě bude bát? Že mě bude hledat? Že se mi to bude snažit vysvětlit? Jsem naivní, opravdu. Naivní a hloupá.
"Mel, jsi v pořádku?" zajímá se Gigi po chvíli, cítím její upřený pohled na svém obličeji.
"Naprosto," přitakám a naše oči se střetnou. Evidentně mi nevěří, protože mě sleduje dosti skepticky. "Víš co? Asi bys měla jít. Říct všem, kteří mě hledali, že jsem v pořádku."
Odporuje mi. "Ale ty nejsi v pořádku! Jsi opilá v nejvyšší věži hradu. Nemůžu tě tady nechat."
"Ale ano, můžeš," snažím se ji přesvědčit. "Já dojdu na kolej v pořádku, věř mi. Teď ale chci být sama," v očích cítím tlak, který ignoruju.
Gigi váhá, nejspíš se vážně bojí, abych neudělala nějakou hloupost.
"Kdybych chtěla skočit, tak jsem to udělala dávno předtím, než jsi mě našla," upozorním ji. Evidentně je to pádný argument, protože se zvedne a s povzdechem jde pryč. "A vyřiď Removi, že jsem v pořádku, ano?" zarazím ji po pár schodech.
Otočí se, na tváří úšklebek. "Samozřejmě. Něco takového bych mu těžko zamlčela."
Dělám, že neslyším ironický podtón jejího hlasu. Nemám právě náladu se s ní dohadovat a ona by mě tady potom určitě nenechala samotnou s lahví medoviny.
Jakmile její kroky utichnou, znovu se pořádně napiju. Vím, že mi alkohol nepomůže zapomenout na to ponížení, které mi Sirius svou jedinou větou způsobil, ale nemám ponětí, jak jinak to vyřešit. Nechci se ani svěřovat Lily, Gigi nebo snad dokonce Removi. Stejně by mi nepomohli, tím si jsem jistá. A navíc nechci, aby mezi Siriusem a Remusem došlo k další rvačce.
Je už hodně pozdě, když se zvednu a vydám do nebelvírské věže. Určitě bych tam došla, kdyby se přede mnou při cestě najednou neobjevily dveře, jež tam normálně nejsou. Přistoupím k nim, opatrně stisknu kliku a s bušícím srdcem otevřu dveře do útulné místnosti. Na podlaze je perský rudý koberec, závěsy na okně jsou stejné barvy s ornamenty vyšívanými zlatou nití. Usměju se a zavřu za sebou. Proti krbu, v němž plápolá oheň, je velká postel s nebesy. Pod oknem pak stojí pohovka a dvě křesla jsou natočená ke krbu, takže nevidím, jestli v nich někdo sedí. Proto mě také vyděsí, když zpoza bordového čalounění vykoukne čísi hlava.
"Panebože, tys mě vylekal! Co tady děláš?" ptám se černovlasého chlapce.
Zvedne se a jde ke mně. "Na to samé bych se mohl zeptat já tebe."
"Já se ptala první," odseknu nedůtklivě.
"Chápu, že jsi na mě naštvaná, ale proto přece nemusíš hned prskat, ne?" usměje se.
"Nechápeš, vůbec nic nechápeš!" vyhrknu a ukážu mu lahev, kterou svírám v ruce. "Měla jsem dvě. Myslím, že tohle nemůžeš pochopit. Jsem opilá. Poprvé v životě jsem se opila a to kvůli tobě! Kvůli klukovi, kterému jde jenom o to, aby dostal každou holku do postele," polknu. "A víš co? Mě dneska můžeš mít taky," zašeptám, odhodím flašku stranou a setřesu si z ramen svetr, který mám přes halenku.
Siriovy šedé oči se rozšíří překvapením, tohle určitě nečekal. Já taky ne, a kdybych nebyla opilá, tak to nikdy neudělám, ovšem alkohol evidentně odboural mé zábrany.
"Jsi opilá," podotkne zcela zbytečně. "Mluví z tebe alkohol."
"Prosím tě," odfrknu, "To už nestojíš o zářez na pažbě?" zajímám se ironicky.
Zamračí se a uchopí můj obličej do dlaní. "Nekaž tuhle chvíli tím, co jsem kdysi řekl. Prosím," a políbí mě.
***
Otevřu oči a hned je zase musím zavřít, protože ostré sluneční světlo pronikající do místnosti je nepříjemné. Navíc mám pocit, jakoby mi do hlavy zevnitř tloukly miliony kladívek a snažily se, aby se rozskočila. Opět otevřu oči, tentokrát však opatrně a snažím se vzpomenout si, co se předchozího večera stalo. Vybavuji si pouze útržky, ale díky tomu poslednímu vyletím do sedu a pohlédnu na člověka, jenž spokojeně pochrupuje po mé pravé ruce.
Ze země vedle postele zvednu svou halenku a obleču si ji, načež se zvednu a natáhnu na sebe i sukni. Ve chvíli, kdy seberu i poslední kousek oblečení, se Sirius probudí.
"Chystáš se zmizet dřív, než se vzbudím, abych si myslel, že to byl pouze sen?" nadzvedne se na lokti a usmívá se.
Pokrčím rameny. "Možná."
Zamračí se. "Udělal jsem něco?"
Zhluboka se nadechnu. "Ne, ty ne. To já. Nabízela jsem se ti tady jako nějaká…," musím se znovu nadechnout, "jako nějaká coura."
Zasměje se. "Do coury máš daleko, věř mi."
"Ha, ha! Mně to tedy vtipné nepřijde!" na okamžik zavřu oči, abych zabránila slzám vyhrknout, nepomůže to.
Sirius rychle vstane a přejde ke mně. "Nechtěl jsem tě ponížit ani urazit. Nemáš se za co stydět. Bylo to krásné," palcem setře slzy z mých tváří.
"To na mém chování nic nemění. Kdybych nepila, tak se to nestalo," nepřestávám si sypat popel na hlavu. "Na druhou stranu jsi ale dostal další holku."
"Mel!" přísně se na mě podívá. "Stalo se, teď už to nezměníš a těší mě, že se to stalo! Není to kvůli tomu, co jsem řekl, to ani náhodou, ale proto, že tě mám rád, opravdu rád."
Ač vím, že jeho vyznání jde od srdce a je pravdivé, nemůžu mu věřit, i když strašně chci.
Zavrtím hlavou. "Nejde to," vyběhnu z místnosti a běžím celou cestu do nebelvírské věže, kde se v ložnici zhroutím na postel a brečím do polštáře.
Mám výčitky svědomí. Nikdy bych neřekla, že se budu chovat tak jako v noci. Zajímalo by mě, kde jsem nechala zdravý rozum.
V té chvíli se mi poprvé za několik měsíců zasteskne po Susan, ona by věděla, čím mě povzbudit. Možná by řekla nějaký nesmysl, ale zvedla by mi jím náladu, tím jsem si stoprocentně jistá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 gigi gigi | Web | 6. února 2011 v 11:36 | Reagovat

Taakže...ze všeho nejdřív - velmi povedená kapitola :) ...žes mě vyštípala od Mel, už jsem ti odpustila, protožes to do kapitoly potřebovala (ale je ti ,doufám, jasné,že já bych ji tam nenechala... ještě k tomu s flaškou :D)... scéna se Siriusem byla super, přestože jsem chvíli doufala,že se zachová jako charakter a nevyspí se s opilou holkou... a konec? Zas jsem měla chuť Mel něčím praštit!!! ...neber to kriticky...tím,že ta kapitola ve mně vyvolala takové emoce, vlastně říkám, že se mi moc líbila :) ...chápeš,ne? :D

2 Vea Bazisey Vea Bazisey | E-mail | Web | 6. února 2011 v 12:39 | Reagovat

Páni, úžasná kapitola, zhltla jsem jí jedním dechem.

3 Sandy34 Sandy34 | 6. února 2011 v 13:23 | Reagovat

Víš, jaký jsi typ osobnosti?
www.mujtyp.cz
Krom toho najdeš na webce psychotesty a můžeš zakládat dotazníky, chatovat, psát do diskuzí,...

4 Drom Drom | Web | 7. února 2011 v 16:10 | Reagovat

Sice absolutně netuším, o co jde, ale musím říct, že sem si to normálně přečetla..:D a tahle kapitola se mi strašně líbila..:) normálně si tam ani neměla dlouhé souvětí, a to je úspěch, no ne? :D ty jo, možná si to přečtu znova, ať mi nemůžeš vyčítat, že tu nic nečtu ! :P

5 dž | Web | 7. února 2011 v 20:29 | Reagovat

Skvělá kapitola. Jak už tady bylo řečený, taky sem ji přečetla na jedno nadechnutí:)

6 evi evi | Web | 8. února 2011 v 14:42 | Reagovat

Fíha, opít se medovinou v Astronomické věži a pak skončit se Siriusem v posteli, to je docela adrenalinový zážitek! Teď jen, aby se to nějak nepokazilo:-)

7 Olí Olí | 4. března 2012 v 17:17 | Reagovat

Moc pěkná kapitola umíš krásně psát :)
A obdivuju Mel co vydrží to já vypít dvě flašky medoviny tak jsem asi pod drnem :D

8 Olí Olí | 4. března 2012 v 17:20 | Reagovat

Jo a Sirius je kanec pelešivej! :)

9 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 3. června 2012 v 18:58 | Reagovat

hej! Já doufala, že se s ní nevyspí, taky nemůže mít špetku taktu... Siriusi, Siriusi... (Měla bych se zlobit na Melanii!)

10 Maysie Maysie | E-mail | Web | 10. října 2012 v 19:34 | Reagovat

Jé :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama