pár "překvapení"

25. února 2011 v 1:11 | Hope |  ostatní
sice si to nezasloužíte, protože mě pěkně štvete, když jsou u 20. kapitoly k povídce Který svět? zveřejněné v neděli jenom tři komenty, ale já budu hodná a dám to sem a taky se chci pochlubit, i když vlastně ani není čím...ovšem na druhou stranu je nutné říct, že návrhy jste komentovaly a vypadá to, že se opravdu líbily =o)


Prvním "překvapením" je první stránka k jednorázovce, kterou jsem začala psát před téměř dvěma rokama a ještě stále ji nedopsala. Jednorázovka se týká Twilight a je na ní vidět, že opravdu nemám ráda Jacoba.

Renesme pozorovala skepticky Jakea, který jí právě něco vysvětloval, a nedokázala se ubránit pocitu, že k němu již téměř nic necítí, vyjma přátelství. Věděla dobře, co to způsobilo nebo spíš kdo.
Seznámila se s ním před třemi týdny, kdy se přistěhoval. Do té doby ji ani ve snu nenapadlo, že by pro ni mohl existovat jiný muž než Jacob. Všichni tvrdili, že pouto mezi nimi je příliš silné, aby ho mohl někdo narušit a ona tomu celou dobu opravdu věřila. Jak byla hloupá!
"Ness! Ty mě vůbec neposloucháš!" upřel na ni vyčítavý pohled.
Musela se hodně přemáhat, aby nezaskřípala zubama. Jak nenáviděla, když jí říkal Ness či Nessie! "Promiň, jenom jsem se zamyslela," nuceně se usmála. "Co jsi říkal?"
"Ale nic," mávl rukou a zvedl se k odchodu.
"Ty už odcházíš, Jacobe?" ozval se ze schodů Edwardův mírně překvapený hlas. "Dnes jsi tady byl jen hodinu a půl," dodal ironicky.
Renesmeiny rty zkřivil úsměv, ale Jacob ho nepostřehl, jelikož se právě otáčel k domovním proskleným dveřím, v nichž se objevila rozesmátá Bella s Alice v patách.
"Ahoj Jakeu," objala ho Bella. "Jak se máš?"
Alice pouze kývla hlavou na pozdrav, pokračovala k "neteři", chytla ji za ruku a táhla do patra, kde měla pokoj. "Musím si promluvit s Ness," zašklebila se na ni, "o samotě!" vysvětlila, zatímco za nima zavírala dveře.
"Můžeš mi vysvětlit, co to má znamenat?" Alice se mračila jako sto čertů a stála uprostřed pokoje s rukama vbok.
"Alice, prosím," naléhala Renesme šeptem a pokusila se jí to vysvětlit svým způsobem.
Krátkovlasé ženě se v očích zračilo zděšení. "To ne!"
"Proč?" mírně stáhla obočí dívka.
"Protože," Alice se zhluboka nadechla, "ty a Jake...to vaše pouto...nemůžeš...prostě to nejde!" zavrtěla prudce hlavou.
"Proč bych nemohla?" vystrčila vzpurně bradu. "Mně je ta věc s otiskem ukradená! Já se o to neprosila! A vím, že nikdo z vás z toho nebyl zrovna dvakrát nadšený, takže se mi tady nesnaž kázat o správnosti toho, co dělám nebo nedělám!" Renesme s Alice ještě nikdy nemluvila tímhle tónem, ale nehodlala přiznat, jak moc ji mrzí právě vyřčená slova.
"Máš pravdu," uznala. "Nikdo z nás z toho nebyl nadšený, ovšem smířili jsme se s tím a tobě nezbude nic jiného než to jednoduše přijmout tak jak to je!" Alice se snažila přivést svou neteř k rozumu, i když věděla, že má pravdu.
"Ne!" odsekla zuřivě a praštila zaťatou pěstí do psacího stolu, u něhož stála, takovou silou až dřevo zlověstně zapraskalo, avšak nic jiného se nestalo. "Copak vážně všichni chcete, abych pořád byla s," ušklíbla se, "vlkem?"
"Pochop, že nemůžeš být s člověkem! Nikdy by se s tím nesmířil!"
"Mamka to dokázala! Já jsem živým důkazem!" pokoušela se dívka najít pádný argument.
"To je samozřejmě pravda, ale," Alice se odmlčela. Tohle přece nemůže říct! Má ji ráda, chce, aby byla šťastná, a nechce ji ranit.
Renesme přimhouřila oči. "Ale?" naléhala.
"Ty jsi omyl, nedopatření. Nikdy ses neměla narodit," oznámila sklesle.
"Já vím," odpověděla klidně. Alespoň to tak vypadalo, avšak uvnitř vše křičelo. Chtělo se jí plakat, jenže před Alice ne. Nehodlala odhalovat své slabiny a tak úspěšně zaháněla slzy deroucí se do očí mrkáním. "Chtěla bych být sama," zašeptala.
Alice přikývla a hodlala odejít, u dveří ji však zastavila Renesmeina prosba: "Neříkej, prosím, rodičům, co jsi viděla," následovalo další přikývnutí a poté Renesme v pokoji konečně osaměla.
Stála bez hnutí a na tvář jí dopadla slza, když se tak stalo potřetí, přešla k posteli a zabořila obličej do polštáře. Snažila se plakat co možná nejtišeji, věděla však, že je to naprosto zbytečné, neboť ji nejspíš uslyší i prarodiče a zbytek rodiny nacházející se v domě několik desítek metrů daleko.
S obličejem stále zabořeným do polštáře, na němž se rozprostírala mokrá skvrna, vzpomínala, jak se seznámila s Jonathanem.
Druhým "překvapením" je lay, který jsem vytvořila během chviličky a to jenom kvůli blogu, na nemž je pouze má originální tvorba. Adresa je nepodstatná, protože je vytvořen, kvůli jednomu filmu, k nemuž vymýšlím příběh.
V původní velikosti je ZDE.
Třetím a zároveň posledním "překvapením" je opět úryvek z jedné mé rozepsané jednorázovky, která je mladší než Twilight jednorázovka. =o) Tahle má už i název a vytvořený obrázek, jenž je opět z tvorby Šíleného. =o)

Již při příchodu do budovy internátu ji zarazil pochechtávající se hlouček pěti o rok starších chlapců z jejich gymnázia. Nějak extra se jimi však nezabývala, neměla důvod. Zatím. Vyzvedla si tedy na vrátnici klíč od pokoje a zamířila vestibulem ke schodům, jež ji měly dovést k hlavní nástěnce, u níž se tísnil snad další tucet studentů, a výtahu. Smích spolužáků ještě zesílil, když procházela kolem nich. Jedinou její reakcí bylo stažení obočí. Měla divný a neodbytný pocit, že se baví na její účet.
Jakmile došla k nástěnce, dav se rozestoupil. Všichni měli na rtech pobavené úsměvy a bedlivě ji sledovali. Zírala před sebe, lapala po dechu a nemohla uvěřit vlastním očím. Zhluboka se nadechla, strhla fotografii a běžela ke schodům vedle výtahu, neboť i tam stáli smíchy se ohýbající lidé ukazující si na ni. Schody brala po dvou a přála si, aby to všechno byl pouhý sen. Bohužel nebyl.
V patře, v němž měla pokoj, který obývala spolu se spolubydlící, doběhla ke dveřím označeným číslem 58, vsunula klíč do zámku a doufala, že se opět nezasekne. V tom jí štěstí přálo. Vpadla do místnosti vymalované meruňkovou barvou, zavřela za sebou, opřela se o dveře a konečně si oddechla.
Ve chvíli, kdy byla v rámci možností klidná, se převlékla do starých džínů a svetru. Posadila se na postel, na níž předtím položila fotografii, a v očích ji pálily slzy. Věděla přesně, kdy byla pořízena.
Ve sprchách nikdo nebyl, na což čekala. Nerada se pohybovala ve společných prostorách, když se v nich nacházel někdo jiný. Neslyšela ani během těch několika málo minut nikoho přijít, ale to mohlo být způsobeno tím, že se její myšlenky potulovaly hodně daleko od internátu.
Zastavila proud vody a se zavřenýma očima, aby jí do nich nenatekla voda z právě umytých vlasů, se rukou snažila nahmatat osušku, jíž si nechala jako vždy pověšenou u sprchového koutu, ale jediné, co mohla chytit, byl vzduch. Překročila tedy schůdek, ihned poté uslyšela cvakání a smích. Otřela si oči, otevřela je a byla oslepena bleskem. Přímo proti ní stál Tomáš a zběsile ji fotil. Vedle něj pak byla Nikola, její spolubydlící a největší potvora na intru, která ji bůhví proč nesnášela, v jednom, držící v jedné ruce její osušku a chechtající se na celé kolo.
Dívka zamrkala a setřela slzy, které jí během vzpomínání stékaly po tvářích. To se stalo na konci září, téměř před třemi měsíci, a když konečně přestala mít strach, že by se ty fotky mohly někde objevit, tak se stane tohle. Tenkrát cítila strašné ponížení, stud a vztek, měla štěstí, že Nikolin smích přilákal několik dalších lidí teprve, když byla zabalená do osušky, oblečení totiž Nikola v náručí nedržela, a na odchodu ze sprch.
Zaslechla tón oznamující příchod nové zprávy a jako o překot se jala hledat telefon. Doufala, že to není pouze operátor, ten by ji v tuhle chvíli rozhodně nepotěšil. Naštěstí nebyl. Psal jí Patrik, její nejlepší kamarád, téměř soused a spolužák v jednom, který bydlel na stejném internátě jako ona, akorát o patro níž.
Při čtení se usmívala a ještě před koncem zprávy vycházela z pokoje a zamykala. Trvalo pár vteřin, než stála proti Patrikovi před společenskou místností v jejich patře. Telefon měla v kapse spolu s klíčem, fotografii, kterou strhla z nástěnky ve vestibulu, svírala v levé ruce, aniž si uvědomovala, že ji vzala sebou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ewelyn Dark de Brox Ewelyn Dark de Brox | Web | 25. února 2011 v 12:53 | Reagovat

kraasna kapitolka :)

2 Nel-ly Nel-ly | Web | 25. února 2011 v 23:40 | Reagovat

noo... to jsem potěšená, jednorázovka k Twilight :-D proč mi to děláš?
ále lay se mi líbí

3 Šílenej Šílenej | Web | 26. února 2011 v 17:14 | Reagovat

ty Jakea asi fakt nesnášíš, chudinka pdováděnej!
a do tý "originální tvorby" mě netahej, já s tim nemám nic společnýho... ani logo.... nenenenenenenene...

4 Denisa Denisa | Web | 26. února 2011 v 23:57 | Reagovat

A ten film byl v TV nebo si shlédla na netu :D? Myslím ten Sexy tým :D

5 Denisa Denisa | Web | 27. února 2011 v 9:57 | Reagovat

tak to jo...:o)

6 Wiksi3 Wiksi3 | Web | 27. února 2011 v 18:43 | Reagovat

Ahoj, chtěla bych se zeptat, jestli můžu, v čem si vytvořila ten design, moc se mi líbí, ale asi bych si nezvolila růžovou :D moc diky :-)

7 Wiksi3 Wiksi3 | Web | 27. února 2011 v 19:06 | Reagovat

A nenaučila bys mě to prosííím moc moc moc škemrám :-)

8 Wiksi3 Wiksi3 | Web | 27. února 2011 v 20:25 | Reagovat

Photostudio doma mám, ale vbc s tím neumím pracovat. Tedkom se mi díky jednomu programu smazalo vše :/ Toš ja se ti ozvu, až budu mít vše v pořádku. Děkuju za ochotu. Ahoj

9 evi evi | 28. února 2011 v 12:31 | Reagovat

Chudinka Jacob:-D Ale zase jako nápad to není špatné, porvat se trochu s tím otiskem, to mi stejně v knížce přišlo jako blbost. Proč mám pocit, že od tebe bych si Twilight přečetla raději než od autorky? A originální tvorba rovněž nevyhlíží špatně, těšila bych se na popis všeho, co bylo kolem, neboť se mi nezdá, že by se lidi ohýbali smíchy jen z pouhého pohledu na nahou holku ve sprše. Za tím ještě něco musí být a to bych si ráda přečetla:-)

10 Betka Betka | Web | 28. února 2011 v 17:25 | Reagovat

Prvá jednorázovka mi padla do oka a páčila sa mi. :D Ale inak Twilight moc nemusím, som skôr na Potterovky...:D Ale aj ostatné poviedky (Potterovské) čo máš na blogu sú super!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama