Sebevražda- zbabělost nebo čin hodný obdivu?

29. ledna 2011 v 1:58 | Hope |  téma týdne
avatar
další z článků na téma týdne…dlouho jsem se rozhodovala, jestli to napsat, ale vzhledem k tomu, že se mi nechce učit a fantasy povídka do LS se zatím pouze rýsuje v mé hlavě, tak píšu tohle…vlastně mi to ani nepřijde jako článek hodný tématu týdne, jsou to spíš moje myšlenky, ale já to musela napsat…


Když jsem byla mladší a nenapadlo mě myslet na sebevraždu jako na něco, co bych někdy udělala, říkala jsem si, že sebevrahové jsou zbabělci! Jsou zbabělí, protože radši zemřou, než aby se postavili problémům čelem. Jenže postupem času si tímhle nejsem jistá.
V době, kdy jsem začala pomýšlet na svou sebevraždu, jsem tento svůj názor začala přehodnocovat. Proč? Protože já to nedokázala udělat! Nedokázala jsem si sáhnout na život, ale to neznamená, že na to nemyslím. Myslím! Dokonce víc než je "vhodné". Teď asi týden ne, protože mě v podstatě nic netrápí, ale vždycky, když mě napadlo si něco udělat, ale nestalo se to, uvědomila jsem si, že jsem zbabělec já. Nedokážu to udělat. Nedokážu jít a skočit třeba pod vlak nebo z mostu, spolykat prášky, podřezat si žíly, oběsit se. Pro mě je to slabost, protože jsem sebevraždou párkrát "vyhrožovala" a také mi bylo řečeno, ať to tedy konečně udělám a neotravuji život lidem kolem sebe, protože to dělám, otravuji životy lidem ve svém okolí.
Nebudu se litovat! Ne, ne a ne! To mi totiž napsali dva lidé. Jeden mě vůbec nezná, viděl mě jednou jedinkrát!, a ten druhý, mno, škoda mluvit, protože toho člověka mám v hloubi duše ráda a nemůžu to jednoduše ignorovat. Jistě, pokud tohle čte, tak se tomu vysměje, nevěří mi, ale s tou nedůvěrou vůči sobě jsme na tom úplně stejně. Ovšem to sem nepatří.
Nechci tímhle článkem však říct, že by sebevražda byla něco, zač by měl být člověk pochválen, to rozhodně ne! Stále je to čin ničící lidské životy, způsobující bolest snad ještě větší než smrtelná nehoda či smrt stářím nebo smrt způsobená nemocí. S tím se dokážu snáz smířit, protože s tím nemůžu nic udělat.
Dokonce i v naší rodině je minimálně jeden případ sebevraždy, mám neblahé tušení, že jsou dva, ale jistá si tím nejsem.
Jsou takoví kostlivci naší rodiny, a i když o nich vím, ty lidi jsem neznala osobně, bohužel.
Kdysi mi Drom napsala, že pomyšlení na sebevraždu je nejpalčivější během prvních tří minut, kdy se člověk musí opravdu držet, aby to neudělal. Nebo nějak tak mi to napsala, nevím, už si to nevybavuji. Ovšem také mi napsala, ať jí klidně napíšu, že mám své tři minuty a společně je překonáme, za což jsem jí opravdu vděčná. Své tři minuty mívám vážně často, i když ani zdaleka neví o všech.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elen Elen | 29. ledna 2011 v 8:33 | Reagovat

Každý má na světě nějakou roli. Byl ti dán život, a za to bys měly být vděčná. Zkus přehodnotit celý svůj postoj ke světu. Vím, že to asi nebudeš mít jednoduché po tom všem, ale zkus to. Přemýšlej o lidech pozitivně, nepřej nikomu nic zlého, i kdyby ti oni zrovna sypali popel na hlavu, snaž se najít si kolem sebe něco milého, co tě bude těšit a tomu negativnímu se zkus vyhýbat. Nepochybně máš kolem sebe spoustu kamarádek, tak buď upřímná a buduj si vztah především s nimi. Ale hlavně nepřemýšlej nad něčím tak nevděčným, jako je sebevražda, protože by sis to v příštím životě dost nepěkně vyžrala... A to určitě nechceš. Když budeš přemýšlet pozitivně, všechno kolem tebe získá úplně jiný nádech. Teď ani trochu nemám na mysli nějaké chození do kostela nebo modlení se... Stačí, když budeš věřit, že myšlenka je energie, a pochopíš, že všechno co se děje kolem tebe si buď děláš ty sama, nebo to má nějaký hlubší smysl... Hlavně prosím tě zahoď úvahy nad tím vším, cos psala v článku!

2 Vidleman Vidleman | E-mail | 31. července 2012 v 14:04 | Reagovat

taky to asi ukončím, jednou tu odvahu najdu. Je to příroda, jsem slabí jedinec a tak to beru. Zbabělost je neudělat to když cítíš, že musíš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama