Není na Vánoční ples ještě brzy?

10. ledna 2011 v 12:00 | Hope |  Život je plný drobných překvapení
avatar
dopsala jsem kapitolu...Alyshě jsem ji poslala se slovy, že se mi celkem líbí, což je zatím pravda, tak snad mě to hned nepřejde...

obrázky k povídce najdete ZDE


Bradavický hrad byl ponořen do tmy a ticha, když se Hope probudila a okamžitě leknutím vyletěla do sedu. Vzpomínala si, že usnula zatímco byla Jess v koupelně a také si byla jistá, kde se v té době nacházel její deník. Držela ho v rukou, ovšem nyní tam nebyl a Hope byla hrůzou bez sebe. Bála se, aby ho někdo nenašel. Jedinou osobou, které kdy dovolila nahlédnout do svého deníku byla její nejlepší kamarádka.
Dívka nahmatala hůlku položenou na nočním stolku a s tichým "Lumos" osvítila jemným světlem deku, do níž byla zachumlaná. Pohledem i hůlkou spočinula na stolku, na němž měla brýle, ale deník tam nebyl. Samozřejmě, Jess by její deník nedala na místo, kde ho může každý najít. I když ho chránilo kouzlo, dalo se snadno prolomit. Otevřela tedy zásuvku a ze srdce jí spadl obrovský balvan, když ho tam viděla.

Alysha seděla u stolu a nepřítomně žvýkala toast namazaný džemem, který si dala ke snídani. Snad posté si přehrávala scénku z nádraží. Ani jí neunikla podivná reakce Hopeiny maminky.
"Lásko?" vyrušil ji z přemítání Damon, jenž právě vešel do Velké síně.
Alysha se nadechla, usmála se a pohlédla na něj. "Ahoj miláčku," pozdravila ho a nechala se od něj políbit. Milovala ho víc než svůj život a doufala, že se s tím její rodiče smíří, protože kdyby ne, tak by si musela vybrat a bylo jí jasné, pro koho by se rozhodla.
Damon se posadil. "Děje se něco?" pozorně se na ni zadíval.
Dívka zavrtěla hlavou a odvrátila pohled.
Chlapec si povzdychl. Nemělo cenu se vyptávat, jen by se zatvrdila a kdo ví, jak dlouho by spolu zase nemluvili.
"Lily se chce po vyučování sejít v Komnatě nejvyšší potřeby," řekla po chvíli mlčení Alysha.
"Proč?"
Pokrčila rameny. "Vím já? Říkala něco o dárcích, které přivezla z Paříže, speciálně o tom pro Hope. Máme totiž v plánu ji letos dostat na vánoční ples stůj co stůj, tak to bude nejspíš souviset s ním."
"A co její maminka? Žije přece jenom s ní, ne? Nebude ji chtít na Vánoce doma? Alespoň vždycky tvrdila, že tam jezdí jen proto."
"S tou už je to domluvené. Byla překvapená, když se dozvěděla, že máme každoročně vánoční ples a Hope místo něj jezdí domů. Ona o nějakém plese neměla ani ponětí! Chápeš to? Proč by někdo tajil ples před svými rodiči?"
Damon se zamyslel. "Možná nechce, aby jediný člověk, kterého na světě má, byl na Vánoce sám."
"Určitě má někde i otce."
"Možná ne. Nenapadlo tě nikdy, že by mohl být dávno mrtvý?"
"To by věděla, nemyslíš?" Alysha pohlédla s pozvednutým obočím na Damona.
"Bojím se, že o tom nemusí vědět ani Hopeina maminka," povzdechl si. "Mimochodem, musím jít večer s tebou? Máme s klukama jiné plány."
Alysha se pousmála. "Jaké plány s kým?"
"Jdeme s Jamesem, Siriem a Remusem do Prasinek," pokrčil rameny.
"Od kdy se bavíš s Poberty?" zajímala se dívka s překvapeně pozvednutým obočím.
"Od doby, kdy Lily chodí s jedním z nich," objasnil stručně.
Dívka se usmála a zavrtěla hlavou. Mohlo ji to napadnout. Navíc ona doufala, že i další její kamarádka bude chodit s Pobertou. Zatím to tak sice nevypadalo, ale co není, může být, dříve či později. V tomhle případě snad dřív, jelikož poté by mohlo být příliš pozdě.

Hope seděla v Komnatě nejvyšší potřeby už nějakou dobu a četla si Dějiny Bradavické školy. Sice je měla přečtené již několikrát, poprvé se jimi prokousala v prvním ročníku, ale jak se říká, opakování matka moudrosti.
Po půl hodině přišla rozesmátá Jess s Lily.
Zrzka vrtěla hlavou, když si všimla, co Hope svírá v rukou a pozorně čte. "Už zase? Neznáš je zpaměti? Každý rok je čteš minimálně třikrát! Mně to stačilo jednou."
Světlovlasá dívka pokrčila rameny. "Baví mě. Jsou opravdu zajímavé, pokaždé se dozvím něco dalšího, co jsem při minulých čteních přehlédla."
Jessica vytrhla knihu z rukou své nejlepší kamarádky, zaklapla ji a zasunula do její tašky. "Jednou z toho zblbneš. Teď už tam těžko bude něco, co bys nevěděla."
Hope se zamračila. Tohle jí dělala vždycky, když vytáhla knihu, jíž měla přečtenou už dřív minimálně jednou. Jess jednoduše nechápala její vášeň pro knihy. Lily ji sice chápala, ale nedokázala pochopit, proč něco čte víc než dvakrát, pokud to tedy není nějaký dívčí mudlovský románek, který čte, aby si oddechla od učení.
"Dobře, tak já si příště vyberu něco jiného. Třeba nějakou učebnici, co vy na to?" dělala si Hope z kamarádek legraci.
"Opravdu vtipné," zasmála se Lily a posadila se.
Ve chvíli, kdy si sedla i Jessica, vstoupily do místnosti Alysha s Roxy. "Ahoj," pozdravily unisono.
Hope pouze pokývla hlavou, Lily s Jessicou jim oplatily společným: "Ahoj."
"Co je?" zajímala se s lehkým zamračením Alysha.
"Zase jim vadí moje čtení!" žalovala na kamarádky Hope.
Obě dívky, jež přišly jako poslední, se zasmály. Tak to bylo skoro vždycky, pokud se tedy nejednalo o učení se na zkoušky.
"Opět totiž čte tohle!" obhajovala sebe i Lily obviňujícím hlasem Jess a vytáhla z Hopeiny tašky knihu, kterou tam před chvílí zastrčila.
Roxy si povzdechla a zavrtěla hlavou. "Hope, ty jsi nepoučitelná."
Světlovláska se zašklebila, vytrhla knihu z Jessiiných rukou a vztekle ji schovala. "Abyste se taky nezbláznily! Něco tam hledám, ale to byste nepochopily."
"Jde o tvého otce, že?" došel Alyshe pravý důvod jejího neustálého studování Dějin Bradavické školy. Jakmile Hope přikývla, pokračovala: "Nejspíš ani nechodil do Bradavic. Tvoje maminka přece taky říkala, že studoval jinde."
"Třeba mi lhala, abych ho nemohla najít," snažila se dívka ospravedlnit.
Alysha se nadechla. "Víš co? Mám návrh. Pokusíme se od tvojí maminky zjistit, kde přesně studoval a pokusíme se ho najít!"
"To bys pro mě udělala?" mírný úsměv se světlovlásce usadil na rtech.
"Samozřejmě! My všechny!"
Zbylá děvčata bez zaváhání přikyvovaly na souhlas. Hope samým dojetím nevěděla, co říct a tak se zvedla a všechny je objala. Byla šťastná, že má takové kamarádky. Měla téměř vše, co si kdy přála. Stále sice neměla ponětí, kdo je její otec, což ji poslední dva roky trápilo, a pak jí také chyběl ON, ten, do něhož byla zamilovaná, ale tomu se rozhodla dát čas. Rodina a její původ byli nyní důležitější.
"Děkuju, moc děkuju," zamumlala dojatě.
Holky mávly rukou. Bylo samozřejmé, že pomohou své kamarádce.
"Ale teď je čas na dárky," mrkla na ně Lily a každé podala jeden z balíčků, jejž měla bezpečně uložené v brašně.
Alysha, Roxy a Jess nedočkavě rozbalily své balíčky a nestačily zrzce děkovat. Ručně malované hedvábné šátky v mrzimorských barvách dostaly Roxy s Alyshou. Jessica byla obdarována vysokou svíčkou v barvách Havraspáru. Hope pozorovala kamarádky nadšené z dárků dovezených až z Paříže a nepřítomně obracela svůj balíček v dlaních.
"Jsem ráda, že se vám líbí," usmívala se Lily. "Hope, tak to přece taky rozbal!" naléhala.
Světlovlasá dívka se zhluboka nadechla. Bála se, co dostala. Podle tvaru a váhy balíčku jí bylo jasné, že se nejedná o šátek ani o svíci. Když roztrhla papír a dárek v něm zabalený se zatřpytil, štítivě ho podala zrzce. "Nechci to!" prohlásila nekompromisně. Věděla moc dobře, co to znamená.
Lily na ni překvapeně zírala. "Dárky se neodmítají!" podala jí ho zpět, jakmile se vzpamatovala. Čekala vztek, ale takovou reakci opravdu ne.
Hope si povzdechla a vzala si ho zpět. "Proč mi dáváš něco, co zřejmě nikdy nepoužiju?"
"Proč bys neměla tu korunku nikdy použít? Bude přece vánoční ples," odpověděla za zrzku usmívající se Jess.
Blondýnka se zamračila. "Tak zaprvé, není na vánoční ples ještě brzy? A zadruhé, já na něj nejdu! Nebyla jsem loni, předloni ani nikdy předtím a rozhodně na tom nehodlám nic měnit. Celé vánoční prázdniny strávím jako každý rok doma s mamkou!"
"Hopí, je to poslední vánoční ples v Bradavicích!" upozorňovala ji Alysha.
"No a?" rozhodila rukama. "Mamka se těší, že budu na Vánoce doma!"
"Hele, nechci ti kazit náladu, ale tvoje maminka souhlasila, že letos strávíš vánoční prázdniny tady. Nebo když jinak nedáš, alespoň jejich část, která ovšem zahrnuje ples," vysvětlila jí Roxy.
Hope na kamarádky zírala jako na zjevení. Nemohla tomu uvěřit! "Cože? Kdy jste s ní mluvily? A proč mi to neřekla ona? Copak nechce, abych přijela domů?" Její modré oči se zalily slzami.
"Ale ne, to vůbec ne!" snažila se ji utěšit Jessica a objala ji kolem ramen. "My jsme jí jen vysvětlily, že bychom byly rády, kdybys letos šla na vánoční ples, protože jsi na něm ještě nikdy nebyla."
Lily přikyvovala na souhlas. "Jess
má pravdu. A taky byla překvapená, jelikož netušila, že se v Bradavicích pořádají nějaké plesy, natož vánoční!" její hlas byl podbarvený vyčítavým tónem.
Všechny její kamarádky na ni upíraly pohled, čekaly na vysvětlení.
"Já...nemohla jsem jí to říct. Potřebovala mě, nemohla jsem ji nechat na Vánoce samotnou! Vždycky jsme je slavily spolu," vysvětlovala.
"No, tak letos necháš," pronesla Roxy nesmlouvavě.
Hope na ni zděšeně pohlédla a nezmohla se na jediné slovo. Nedovedla si představit, že by nepřijela na vánoční prázdniny domů. Na zlomek vteřiny ji napadlo, že je to ona, která o Vánocích potřebuje svou maminku, hned však tuto myšlenku zaplašila. Byl to nesmysl. Přece každý rok odjížděla na deset měsíců do školy, v níž ji neměla, tak proč by s ní potřebovala být dva krátké týdny, po nichž nastalo loučení?
"Přece jsem tu korunku nekupovala zbytečně. Strašně moc tě chci vidět v plesových šatech! A tohle," ukázala Lily na věc v blondýnčiných rukách, "bude jistě skvělý doplněk!"
Dívka si povzdechla a zavrtěla hlavou. Nemělo smysl se hádat, to jí bylo jasné.

Hope tiše otevřela zásuvku svého nočního stolku, vytáhla z ní knihu v kožené vazbě, na jejímž hřbetě byl ozdobným zlatým písmem napsán rok a šla do společenské místnosti. Posadila se k jednomu ze stolků, otevřela deník, namočila brk do inkoustu a pustila se do psaní:
2.září
Milý deníčku,
holky si na mě tenhle rok vymysleli, že musím jít na vánoční ples! Mamka prý souhlasí, abych na něj šla. Nevěřím jim, a proto jsem jí ještě večer napsala dopis a poslala ho po školní sově, snad mi odpoví co nejdřív.
Stejně nechápu, proč řeší ples, který bude až na konci prosince, teď v září! Vždyť je to hloupost. Šaty si přece vždycky shání nejdřív v listopadu! Jednou bych ale to vybírání šatů ráda absolvovala s nima. Musí být skvělé, zkoušet si jedny šaty za druhými a vybírat ty nejlepší. Já osobně bych chtěla bílé s červeným zdobením, ani sama nevím proč. K zahození by určitě nebyly ani šaty v kolejních barvách. Musím ale přiznat, že dárek od Lily se mi strašně líbí! Ta korunka je úžasná. Poměrně jednoduchá, stříbrná s dvaadvaceti kamínky. Koupila mi ji právě kvůli plesu, asi si myslí, že na něj proto půjdu. Je naivní. I když...to naše Lily není, zná mě, ví, že tímhle mě nepřesvědčí, potom ale...musely mluvit pravdu a jsou domluvené s mamkou! Kruci!
Ne! Nebudu se tím pro jistotu víc zabývat. Hezky si počkám na odpověď. Ano, to udělám!
Dívka odložila brk a zavřela deník. Promnula si oči a zívla. Byla unavená, ale nebyla si jistá, že dokáže usnout. Hleděla nepřítomně před sebe, když zaslechla dutou ránu a tiché zaklení. Zamrkala a podívala se směrem, kterým přicházely zvuky. Vytřeštila oči. "Siriusi," vykoktala.
Černovlasý mladík mnoucí si bok, jímž narazil do stolu, se na okamžik zarazil. "Hope," vyslovil opatrně její jméno.
"Co tady děláš? Tohle není nebelvírská společenská místnost!" upozornila ho a položila si ruce tak, aby pod nimi měla svůj deník a on ho pokud možno nezaregistroval.
Sirius se rozhlédl. "Jo, to jsem si všiml," prohodil s nepatrným úšklebkem.
"Jak ses sem dostal?"
"Vchodem?" nadhodil ironicky.
"Vtipné," zašklebila se. "Ale já to myslím vážně! Tady nemáš být. Jak jsi vůbec zodpověděl otázku?" přemýšlivě se zamračila.
Sebevědomě se usmál. "Ty vaše otázky jsou hračka pro člověka, jako jsem já."
"Pro člověka jako jsi ty?" zvedla obočí.
"Jsem chytrý!" hleděl na ni s nadřazeným výrazem v pohledném obličeji.
Hope měla pocit, že se musí každou chvíli hystericky rozesmát. Sebevědomí mu opravdu nechybělo! Ale proč ji to překvapovalo? Vždyť ho znala tolik let. Její jedinou odpovědí tedy bylo pohrdavé odfrknutí.
Chlapec s vítězným úsměvem prošel kolem ní a zamířil k dívce, jež vyšla z jedné ložnice. Byla jí Morgan, drobná blondýnka z pátého ročníku.
Hope zavrtěla hlavou, když ruku v ruce vyšli ze společenské místnosti. Doufala, že je nechytí Filch či některý z profesorů, protože potom by z toho byl jistě průšvih, který si blondýnka nezasloužila.

"Tak jak to dopadlo? Přemluvili jste ji?" zajímal se Damon, když políbil Alyshu na přivítanou a posadil se vedle ní. Bylo celkem pozdě, takže se upřímně podivil nad faktem, že na něj čeká. Ovšem na druhou stranu to bylo opravdu milé překvapení.
Krátkovlasá dívka se usmála a pokrčila rameny. "Nevím."
Damon se zarazil. "Jak nevíš?"
Alysha si povzdechla. "V podstatě neodpověděla. Navíc jsme jí s holkama ublížily."
Mezi chlapcovým obočím se objevila vráska, jak se zamračil. "To nechápu!"
"Když jí Roxy řekla, že s tím paní Robertsonová souhlasila, tak si to vyložila opačně, než měla. Myslela, že ji nechce doma. Nevěřila nám a nevěří ani teď! Upřímně, ani se jí nedivím. Říct mi někdo to, co mi jí, tak hned běžím napsat a poslat dopis!"
Pousmál se. "Třeba to udělala. Vzhledem k tomu, že jste si podobné víc, než si uvědomujete, tak je to dost možné!"
Alysha na něj zírala jako zjara. "My jsme si podobné?"
"Povahově, samozřejmě."
"Já si toho nikdy nevšimla," usmála se zamyšleně, "ale asi máš pravdu. Když se na to dívám zpětně, tak udělala spoustu věcí tak, jako bych to bývala byla udělala já."
"Tak vidíš. Někdy mi přijde, že jste sestry," krátce se zasmál.
Alysha se zamračila.
"Miláčku, ale je to jenom náhoda!" ujišťoval ji, když si všiml jejího výrazu. Tušil, co se jí honí hlavou a i když už ho to párkrát napadlo, nechtěl Alyshě nasazovat brouky do hlavy.
Krátkovlasá dívka se nechala uchlácholit jeho slovy a něžně se na něj usmála. Damon jí úsměv opětoval, naklonil se k ní a políbil ji.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leila Leila | Web | 10. ledna 2011 v 15:41 | Reagovat

máš úplne krásny lay :) a kapitola je tiež perfektná :) síce som dnes prečítala len túto jednu, ale zajtra sa vraciam a čítam aj tie predchádzajúce, pretože je to geniálne!

2 Šílenej Šílenej | Web | 4. února 2011 v 20:47 | Reagovat

Sirka si teda věří :D
hele fakt se omlouvám, ale se čtenim týhle povídky končim, tohle na mě už vážně moooc velká červená knihovna a až moc drama najednou

3 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 8. července 2011 v 6:19 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama