Kouzelný klíč

10. prosince 2010 v 0:23 | Hopísek |  literární soutěž
avatar
konečně můžu zveřejnit pohádku, kterou jsem napsala do literární soutěže na blogu Sussanah
TADY si můžete přečíst hodnocení porotců
povinnou položkou byl kouzelný klíč a délka byla dvě strany Timesem velikosti 14

já osobně si myslím, že to není dobré...je to jedno z nejhorších děl, které jsem kdy napsala, líbí se mi tam akorát asi jedna věta...mno, však posuďte sami...


Žila, byla jedna šťastná princezna, ovšem ne vždy býval její život takový, ne vždy byla princeznou.
Začalo to v den, kdy se narodila do chudé, ale milující rodiny. Elišce darovali rodiče zlatý klíček, který její otec dřevorubec našel toho dne v lese. Býval by si ho ani nevšiml, kdyby nebylo slunečních paprsků, jež se prodraly skrz koruny stromů a odrazily se od zlata.
V téměř stejnou chvíli jako holčička se narodil do královské kolíbky chlapec. Jeho královští rodiče ho pojmenovali Jakub. Princ nedostal žádný zlatý klíček, nepotřeboval ho, alespoň si to všichni mysleli, neboť království bylo bohaté, avšak nad princem visela kletba.
Kdysi dávno, před celým stoletím, byla tehdejším králem zrazena jedna čarodějka. Milovala krále, ale on její lásku neopětoval. Čarodějku ovšem rozčílilo, když se zamiloval do její sestry, s níž ve všem bojovala. A tak se Hermína pomstila na jejich potomcích, ovšek tak, aby nemohli nikoho varovat.
Od narození Elišky a Jakuba uplynulo osmnáct let a král s královnou se rozhodli oženit svého syna. Uspořádali tedy ples, na němž si měl princ vybrat svou nevěstu.
Eliška seděla na velkém hladkém kameni na břehu potůčku, který tekl v lese za jejich domem. Milovala to místo, byl tam klid a měla pocit, že na ni nikdo nemůže. Jako kdyby to místo bylo očarované.
Černovlasá dívka pozorovala tekoucí vodu a myslela na prince, něco ji k němu táhlo, i když ho nikdy neviděla. Něco jí napovídalo, aby šla na princův ples, ale věděla, že rodiče budou proti. Nikdy ani nebyla v královském městě, jež se nacházelo celkem blízko. Nešlo se do něj přes sedmero hor, řek a polí. Bylo přímo za lesem, který byl sice rozlehlý, ale ne nekonečný.
Eliška se odhodlaně zvedla, oprášila sukně a spěchala k domu. S každým krokem, jimž se přibližovala domovním dveřím, její odhodlání sláblo. Ve chvíli, kdy dívka vstoupila do světnice, už věděla, že její odhodlání zůstalo na onom kouzelném místě u potoka.
I přesto se však Eliška večer vykradla ven. Pod svůj kámen u potoka si odpoledne schovala nejlepší šaty, jenž měla. Nebyly pošité perlami a drahokamy. Byly jednoduché, pro někoho snad příliš, ale právě v tom spočíval jejich půvab.
Oblékla si je a zrovna chtěla schovat svršky, v nichž přišla, pod stejný kámen, když se za ní ozval tichý melodický hlas. "Neboj se, Eliško. Já ti neublížím!"
"Kdo jste?" vypravila ze sebe.
"Jsem tvá víla kmotřička a zrovna ti zajišťuji štěstí," usmála se žena v dlouhých světloulince žlutých šatech objevivší se před ní. Vlasy jí dosahovaly k pasu stejně jako Elišce, avšak jejich barva byla naprosto odlišná, téměř bílá, a přesto žena vypadala mladě.
"Jak to myslíte?"
"Máš u sebe svůj zlatý klíček?" zajímala se víla ignorujíc dívčinu otázku.
Eliška pohnula rukou směrem ke krku, kde měla na zlatém řetízku po prababičce zavěšený klíček. Za celý svůj život ho ani jednou nesundala.
"Teď mě dobře poslouchej. Princ si na dnešním plese vybere nevěstu, ale nebude jí žádná z těch urozených princezen. Jakmile princ své vyvolené řekne o svých úmyslech, okamžitě zmizí. Musíš ho najít a dostat z věže, v níž bude uvězněn! Pomůže ti v tom tvůj Kouzelný klíč. Nevzdávej se! Zachráněn musí být, než odbije půlnoc! Pak bude pozdě!" ve chvíli, kdy dopověděla poslední slovo, zmizela jako pára nad hrncem, doslova. Nezbylo po ní nic krom tiché ozvěny ztrácející se v dáli a jemné záře vycházející z dívčiných šatů.
Eliška se rychle vzpamatovala z překvapení a neustále slyšela v hlavě vílin hlas, který jí dával pokyny. Věděla, že je nesmí zapomenout, pokud má zachránit prince. Vydala se podél cesty, skrytá hustým porostem stromů a nízkých keřů rafinovaně vysázených na okraji lesa, do královského města.
Cesta netrvala dlouho a díky tomu dívka dorazila do zámku, jenž dominoval městu, chvíli po začátku plesu. Obávala se, že ji dovnitř nepustí, protože není princezna, ovšem k jejímu údivu si toho nikdo nevšiml. Naopak, všichni, stráže u brány i sloužící, které potkala, se před ní uctivě klaněli a ona si jako princezna připadala.
Vstoupila do sálu, kde v jednom rohu hráli muzikanti na své nástroje a proti proskleným dveřím seděli král s královnou a princem, jehož obličej vypadal jako vytesán z kamene a v jeho očích nebyla vidět sebeslabší jiskřička zájmu.
Eliška se vydala sálem k princi. Byla zhruba v polovině, když ji princ zaregistroval a jeho obličej jakoby ožil. Dívka se zastavila, neboť Jakub se zvedl ze svého místa a šel jí naproti, na první pohled ho zaujala.
"Dobrý večer, Vaše Výsosti," pozdravila ho s úsměvem a zrakem sklopeným k zemi.
Chlapec zavrtěl nevěřícně hlavou a pousmál se. Vyzval ji k tanci. Protančili spoustu času, než přišlo to, nač čekala. Ve chvíli, kdy ji požádal o ruku, zmizel a všichni lidé nacházející se v sále s ním.
Dívka byla velice překvapená. Rozhodně nečekala, že ona bude tou, jež si vybere za ženu. Možná ve skrytu duše na okamžik zatoužila, avšak neodvažovala se doufat. Musela něco udělat, věděla to. Neměla již příliš času.
Vyšla ze sálu a nechala se vést. Nevěděla, jak se tam dostala, ale najednou stála na konci dlouhého točitého schodiště přede dveřmi, jejichž zámek až nepřirozeně zářil, byl celý ze zlata. Eliščina ruka se dotkla místa, kde se pod jejími šaty nacházel její klíček, sundala ho a vsunula do zámku. S hlubokým nádechem jím otočila a stiskla kliku směrem dolů. Bála se, co na ni za těmi dveřmi čeká.
Nebylo tam však nic hrozného. Pouze princ ležící na velké posteli s nebesy. Opatrně k němu přistoupila a přemýšlela, co by měla udělat, když tu najednou slyšela hlas víly kmotřičky, který říkal: "K jeho záchraně je potřeba láska!" Naklonila se tedy nad něj a zlehka ho políbila právě v okamžiku, kdy hodiny na kostele odbíjely půlnoc.
Eliška několik okamžiků ani nedýchala. Obávala se nejhorší, ovšem její obavy byly naprosto zbytečné, jelikož princ otevřel oči a vřele se usmál na svou zachránkyni.
Zlatý klíč sice Elišce pomohl dostat se do věže, ale tím pravým Kouzelným klíčem byla láska.
A tak se stalo, že kletba byla konečně prolomena a z Elišky byla princezna, ba dokonce královna. Žili s Jakubem v zámku šťastně spoustu dlouhých let společně se svými dětmi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 55 55 | 10. prosince 2010 v 15:16 | Reagovat

jééé:) náhodou pohádka je krásná:) a která věta se ti tam teda líbí?:)

2 Hope Hope | Web | 10. prosince 2010 v 15:29 | Reagovat

[1]: tahle: Vstoupila do sálu, kde v jednom rohu hráli muzikanti na své nástroje a proti proskleným dveřím seděli král s královnou a princem, jehož obličej vypadal jako vytesán z kamene a v jeho očích nebyla vidět sebeslabší jiskřička zájmu. =o)

3 evi evi | Web | 10. prosince 2010 v 18:57 | Reagovat

No, mně se líbí třeba ještě tahle:
Princ nedostal žádný zlatý klíček, nepotřeboval ho, alespoň si to všichni mysleli, neboť království bylo bohaté, avšak nad princem visela kletba.
Ani nevím proč, nějak to tam tak pěkně sedí:-) A líbí se mi tam i další věty, ale tak nebudu sem přetahovat celý článek, že jo:D

4 Hope Hope | Web | 10. prosince 2010 v 18:59 | Reagovat

[3]: celý článek? nepřeháněj :-D ale samozřejmě jsem ráda, že se to někomu líbí, když mně ne, mno =o)

5 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 11. prosince 2010 v 9:46 | Reagovat

prosím, číst a chápat =)
http://sussanah.blog.cz/1012/ls

PS: slibuju, že hodnocení dodělám dnes, nějak se mi to nakupilo...

6 Lirael Lirael | Web | 11. prosince 2010 v 17:50 | Reagovat

Přestaň se tak konstantně podceňovat. :-) Mně se ten nápad líbil moc a nepřej si mě, jestli další soutěžní příspěvek zase uvedeš takhle. :D Trochu sebevědomí! Vždyť se nemáš za co stydět.

7 Hope Hope | Web | 11. prosince 2010 v 18:07 | Reagovat

[6]: mně to ale přijde moc obyčejné proti ostatním nebo alespoň proti těm, které jsem četla...a moc české :-D a taky tam není žádný extra nápad =o)

8 Lirael Lirael | Web | 11. prosince 2010 v 19:14 | Reagovat

Jestli českým myslíš jméno Eliška, tak to mi ani v nejmenším nevadilo. :-) A věř mi, že některé "extra" nápady byly tak extrémně extra, že jsem je nepřekousla a slavnostně prohlašuju, že méně je často daleko více. :D A tvoje práce by se ti měla líbit! Neříkám, že člověk má být nesnesitelně namyšlený, ale na druhou stranu by sis za svými činy a za svým psaním měla neotřesitelně stát. Mně se některý moje věci taky nelíbí, ale ve chvíli, kdy jsem je napsala, jsem byla přesvědčená, že nejsou tak špatné. Nepotápěj se vlastním komentářem... Já to taky dělávám, asi většina z nás. Ale vážně bys neměla. Zvlášť když nemáš co potápět.

9 Hope Hope | Web | 11. prosince 2010 v 19:18 | Reagovat

[8]: dobře, já se na tom pokusím zapracovat =o) mně se ten nápad ze začátku taky líbil, ale pak jsem četla pohádku od Drom a horko těžko dopsala to svoje, pak jsem nad tím moc nepřemýšlela a odeslala to =o)

10 džejn džejn | Web | 11. prosince 2010 v 19:54 | Reagovat

Nepiš takové uvítání do článku, které tak podráží tvojem sebevědomí:) úplně jsem totiž váhala, jestli to mám vůbec číst, když sama říkáš, že to za nic nestojí... ale nakonec sjem to přečetla a jsem jen ráda!:) Náhodou se mi to líbilo:) takže být tebou už tohle nedělám, mohla bys čtenáře odradit a připravit je tak o pěkný čtení:)

11 Hope Hope | Web | 11. prosince 2010 v 20:00 | Reagovat

[10]: já se toho pro příště vyvaruju =o) je fakt, že co mně se většinou nelíbí, tak se všem kolem líbí =o)

12 džejn džejn | Web | 11. prosince 2010 v 20:25 | Reagovat

:) tak vidíš!
To mě mrzí, že ti mamka zkazila celý maturák... taky měla nějaké námitky nebo o co šlo...??

13 Hope Hope | Web | 11. prosince 2010 v 20:33 | Reagovat

[12]: mno, vadilo jí, že účes trval nějaké tři hodiny a pak taky to, že jsem nevěděla, že je tam známá...ale teď už s tím nic nenadělám

14 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 11. prosince 2010 v 21:25 | Reagovat

vyhodnocení je venku =) jsi v prvním článku
http://sussanah.blog.cz/1012/ls-vyhodnoceni-prvniho-kola-soutezici-1-7

15 ANA ANA | Web | 4. ledna 2011 v 14:14 | Reagovat

Moc se mi tvá pohádka líbila. Máš pěkný styl, umíš zacházet se slovy. Trochu originální pohádka na téma příběhu o Popelce. Vlastně mixnutá motivem z Růženky. Ale to vůbec nevadí, hlavní je styl.
Jediné, co bych možná trochu poopravila, bylo slovo "zaregistroval" - připadá mi až moc současné a do pohádkového příběhu nehodící se.
Velké plus - psaní bez hrubek. Moc pěkně  se to četlo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama