Zoufalá Shirley

7. listopadu 2010 v 11:33 | Hopísek |  Pouta minulosti
avatar
10.kapitola


"Shirley? Ty ses přemístila? Proč?" ze Charlottina pokoje právě vycházela zamračená Lilly opatrně za sebou zavírajíc dveře.
"Teď ne!" zavrtěla hlavou, vběhla do koupelny a zamkla za sebou dveře. Posadila se na okraj vany a zhluboka se nadechla. Jak mi to mohl udělat? Proč mi to udělal? Kruci!Shirley měla chuť do něčeho praštit, vybít si zlost, kterou měla na Siria Blacka.
Lilly zaklepala na dveře a zkusila vzít za kliku. "Shirley, otevři!" naléhala.
"Jestli mě nepotřebuje Charlotte, tak mě nech! Teď o tom nechci mluvit!" Shirley si byla vědoma plačtivého tónu svého hlasu, ovšem bylo jí to jedno. Zrovna teď přemýšlela, jestli by nebylo lepší odstěhovat se zpátky do Ameriky. Ano, bylo by to zbabělé, ale ona se bála, že nedokáže zůstat v Anglii. A další věc byla, že ona se nechtěla vrátit. Jistě, měla tam několik dobrých přátel, ale zůstaly tam i vzpomínky, bolavé vzpomínky. Došla k závěru, že neví, co chce.
"Shirley!" ozvala se Lilly přísně. "Pamatuješ, že tohle se nám už jednou stalo? Akorát jsme měly role prohozené! A pokud okamžitě neodemkneš, tak udělám to, co tenkrát ty!"
Hnědovláska se pousmála při vzpomínce. Bylo to v sedmém ročníku na Valentýna, Lilly se tenkrát hrozně pohádala s Jamesem, zavřela se v koupelně a nezdálo se, že by měla v plánu vylézt. Shirley po hodinovém přemlouvání došla trpělivost a ze dveří byly během nekolika vteřin pouze třísky povalující se všude kolem. Lilly sedící na zemi, opřená o zeď a vzlykající do kapesníku na ni jen nevěřícně zírala. Zrzčina kamarádka pouze pokrčila rameny, vešla za ní, kouzlem vrátila dveře do původního stavu, posadila se, objala ji kolem ramen a naslouchala jejímu vyprávění.
Shirley se zvedla a cestou ke dveřím si otírala slzy z tváří, pomalu otočila klíčem, chtěla i otevřít, ale Lilly byla rychlejší.
Pohlédla do jejích modrých uslzených očí a bylo jí jasné, že se muselo stát něco ošklivého, jelikož se vždycky snažila zamaskovat, co cítí, nutno ovšem podotknouti, že od doby, kdy se vrátila z Ameriky se jí to moc nedařilo. "Copak se stalo?"
"Lill," popotáhla, "já o tom nedokážu mluvit. Sirius...on...my," hlas se jí zlomil a ona se neovladatelně rozvzlykala.
Zrzka hladila svou kamarádku jemně po vlasech a v duchu proklínala chvíli, kdy souhlasila s Anneiným plánem dát Shirley se Siriem dohromady.
***
"Lilly, co tady děláš tak pozdě?" zajímal se překvapený Sirius, když otevřel dveře od bytu a za nimi spatřil ženu svého nejlepšího přítele.
"Jdu si s tebou promluvit!"
"O čem?" ptal se obezřetně, protože si byl naprosto jistý, že to nebude přátelský rozhovor.
"Na místě by spíš byla otázka o kom!"
Siriovi nemohla uniknout Lillyina naštvanost. "Ehm, ty chceš mluvit o Shirley, že?"
"Samozřejmě!" odsekla.
Povzdechl si a ustoupil ze dveří. "No, tak pojď dál."
Jakmile zavřel dveře, Lilly popustila uzdu své zlosti: "Blacku! Ty jsi takový idiot! Nechápu, jak tě mohlo něco takového napadnout! Ty ji vezmeš na mítinu, kde jsi ji před více než třema rokama svedl, jistě, tehdy jsi ji potom vzal sem, ale to na tom vůbec nic nemění! Vážně ti nedošlo, že když to uděláš, tak uteče a ještě dlouho s tebou nepromluví?"
"Promiň, že jsem chtěl, aby si vzpomněla, jak krásné to bylo!"
Mladá žena se zatvářila znechuceně. "To nemyslíš vážně! Proboha!"
"Tak jak ji mám, sakra, asi přesvědčit, že ji miluju, když mi nevěří?" rozhodil rukama.
"Nějak normálně! Pozvi ji na večeři třeba k sobě! I když to asi taky není nejlepší nápad, ovšem rozhodně lepší než ta mítina!"
"Teď už stejně nepřijme žádné moje pozvání!" prohodil hořce a svezl se na botník.
Lilly si odfrkla. "Kéž by! Jenže Shirley tě miluje tak moc, že ho přijme, ale ne hned samozřejmě!"
Šedé oči se rozzářily nadějí. "Vážně?"
Žena obrátila oči v sloup a s hlubokým odevzdaným povzdechem přitakala. "Jo!"
***
"Anne, tohle nevyjde!" vrtěla hlavou Lilly druhý den odpoledne, když se ve smluvený čas dostavila do sídla Blacků.
"Proč by to nevyšlo?" podívala se na ni se zdviženým obočím, které jasně naznačovalo, že nechápe důvod jejího skeptismu.
"Ublížil jí! Bude se mu vyhýbat!" ušklíbla se. "Já vím, že ne dlouho, ale stejně. Bojím se, že i kdyby s ním někam šla, tak si bude držet odstup."
Anne se smutně pousmála. "Řekla mi o tom, když jsem se za ní ráno stavila." zavrtěla hlavou, "Já být na jejím místě, tak se od něj taky držím dál a to, i kdybych s ním měla dceru."
"Jenže Shirley je jiná než ty. Ona už to nedokáže. Musela by se odstěhovat zpátky do Ameriky a to určitě nikdo nechce!"
"Myslíš, že to nikdo nechce?" Anne si dala záležet, aby byl slyšet důraz na slově nikdo.
Lilly přesvědčeně přikývla. "Víš stejně dobře jako já, co se tam stalo! Možná ho nemilovala tak jako Siria, ale měla ho ráda a úplně se přes to ještě nepřenesla."
"Vždyť já vím," povzdechla si a na chvíli zabloudila myšlenkama ke své sestře. Shirley nevěděla, že i ona je seznámená s příběhem její americké lásky. Anne vlastně věděla vše, co rodiče, kteří doufali, že by se sestry mohly i přes vzdálenost, jež je dělila, usmířit.
"Promiň, já zapomněla," zrzka se zastyděla.
"To je dobrý. Já taky zapomínám," pokrčila rameny.
Lilly padl pohled na nástěnné hodiny. "Proboha! To je hodin! Promiň, ale musím jít," s omluvným úsměvem na tváři se zvedla a vyrazila ke dveřím, Anne šla pomalu za ní.
Ve dveřích se otočila a opatrně Anne objala. "Uvidíme se brzy. Měj se hezky a pozdravuj Regula."
"Jasně! Ahoj."
***
Shirley ležela na pohovce v obývacím pokoji, snažila se číst knihu, ale když četla ten samý odstavec už poněkolikáté a uvědomila si, že si nic nepamatuje, zlostně ji zaklapla, ohodila stranou a zvedla se, aby mohla přecházet sem a tam. V tu chvíli děkovala nebesům za to, že rodiče odjeli. Vyptávali by se, co se děje a ona by jim nebyla schopná něco říct.
Zastavila se u okna,z nějž byl výhled na ulici a pozorovala paní Marshovou, postarší ženu, jež bydlela přímo vedle nich, věnčící svého pudlíka.
"Mami?" chraptivý hlas malé Charlotte se ozval ode dveří.
Shirley se otočila, přešla k ní a vzala ji do náruče. "Copak, zlato?"
"Ploč tady není tatínek?"
Shirley překvapeně zamrkala. "Co by tady dělal?"
"Pžece jsi s ním včela byla, ne? Moc ti to slušelo a teta Lilly žíkala, že ses mu líbila, tak jsem myslela," Charlottin hlas se vytratil a její bledé tvářičky zčervenaly.
"Broučku, tvůj tatínek má nějakou práci, víš?" Shirley nevěděla, jak tomuto tříletému stvoření všechno vysvětlit. Její zoufalství se prohlubovalo. Nemůže jí přece říct: "Tvůj otec s námi není a nejspíš nikdy nebude, jelikož je pořád tím nadrženým blbem, kterým byl už na škole a myslí jenom na sebe!"
"A kdy pžijde?" zeptala se bezelstně.
Shirley si povzdechla, zavrtěla hlavou a přiznala: "Já nevím."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama