Zařazování

7. listopadu 2010 v 1:25 | Hopísek |  Život není pohádka
avatar
2.kapitola


Blonďatá šesnáctiletá dívka stála vedle své o rok starší sestry a rodičů a opatrně se rozhlížela kolem sebe. Překvapilo ji, že za celých šest let se na nástupišti devět a třičtvrtě vůbec nic nezměnilo. Vše vypadalo tak jako kdysi. Stejné místo, stejný shon, stejný hluk, i zářivě červená lokomotiva byla stejná jako si ji pamatovala. Ode dne, kdy se dozvěděla, že pojede společně se sestrou do Bradavic byla nesmírně šťastná, avšak raději spolu o Bradavicích nemluvily. Christine se bála prořeknutí, jež by mohlo mít za následek další rok v Kruvalu, který upřímně nenáviděla.
Naštěstí hodiny ukazovaly pět minut před jedenáctou a tak mohla jít rovnou do vlaku najít kupé, v němž by přežila dlouho cestu. Elizabeth seděla se svými zmijozelskými spolužáky někde uprostřed, Christine se s ní rozloučila, jakmile vystoupaly po schůdcích a vydala se na konec. Doufala, že ji tam nebude hledat Lucius. Dnes ho nechtěla vidět, potřebovala být s někým, kdo je úplně cizí, když už nemůže být se sestrou.
Otevřela dveře, nakoukla a nesměle se zeptala dívky sedící u okna: "Ahoj, mohla bych si k tobě přisednout? Jinde není místo," dokončila s omluvným úsměvem.
"Samozřejmě," usmála se tmavovláska a pozorně si Chris prohlédla nepřirozeně velkýma modrýma očima.
"Děkuju," špitla blondýnka, vešla dovnitř, kufr dala do úložného prostoru a přepravku, v níž měla svého černého kocourka s bílou tlapkou, kterého dostala teprve před pár dny, jelikož v Kruvalu byla zvířata zakázána a pojmenovala ho Tlapka, položila na prostřední sedadlo.
"Ty jsi tady nová?" vypálila tmavovláska, když se Chris usadila proti ní.
"A-a-ano," zakoktala se.
Tmavovlasá dívka se nadechla k další otázce, k níž se ovšem nedostala, jelikož se opět otevřely dveře, do nich vstoupila drobná plavovláska s vlasy na krku staženými gumičkou a hlasitě zdravila svou kamarádku. "Ahoj Tami! Jak se máš?" hlaholila a blonďaté dívky si nevšimla.
"Docela dobře, Lau a ty?" zajímala se radostně a i ona zapomněla na novou dívku.
Mávla rukou, posadila se a zavrtěla hlavou, avšak uprostřed pohybu se zarazila. "Ahoj, ani jsem si tě nevšimla, ty jedeš do Bradavic poprvé?" na čele se jí utvořila hluboká vráska.
Zmohla se na pouhé přikývnutí.
Vlak se dal do pohybu a plavovláska pokračovala v kladení otázek. "Ale ty nejdeš do prvního ročníku, že ne? Jak se vůbec jmenuješ?" upřela na ni světle hnědé oči.
"Christine Malfoyová a jdu do šestého ročníku, chodila jsem do Kruvalu," zlomil se jí hlas, vzpomínky na uplynulé roky byly stále živé a bolely.
"Aha," zamumlaly současně a výmluvně se po sobě podívaly.
"Co je?" optala se nesměle.
Lau pokrčila rameny. "Když jsi Malfoyová, tak určitě budeš ve Zmijozelu a my...víš," nervózně se poškrábala ve vlasech, "jsme v Nebelvíru. Ty koleje spolu zrovna moc dobře nevychází."
"Já nebudu ve Zmijozelu!" prohlásila pevně.
Tam zvedla překvapeně obočí. "Cože? Všichni Malfoyovi tam jsou!"
"Jenže já ne!" ujistila je a když viděla jejich nechápavé výrazy, rozhodla se to trochu rozvést. "Rodiče mě poslali do Kruvalu, protože já jsem taková...hmmm...černá ovce rodiny. Věděli, že bych se dostala do Nebelvíru a mysleli, že ty roky...tam mě změní a teď tomu snad i věří, ale já do Zmijozelu nechci!"
Usmály se. Tušily, že Christine stálo hodně přemáhání, aby jim to řekla.
"Ahoj Tamaro, ahoj Lauren!" do kupé vpadla rudovlasá dívka. "Letos přijde nová studentka! Bude v šestém ročníku a studovala v Kruvalu! Prý je docela možné, že ji Moudrý klobouk zařadí do Nebelvíru, ale asi z toho bude mít problémy doma, protože...," náhle zmlkla, pohledem zavadila o Christine pozorující špičky svých bot. "Ou! Promiň!"
"To je v pořádku," zašeptala, ale oči nezvedla.
"Ne, není!" odmítla rázně, došla k ní a napřáhla ruku. "Jmenuji se Lilly Evansová."
Chris konečně zvedla oči a přijala nabízenou ruku. "Těší mě, Christine Malfoyová."
"Ještě jednou se ti omlouvám, co jsem o tobě říkala, ale řešilo se to v prefektském kupé, víš?" zatvářila se omluvně.
"To nevadí, opravdu. Stejně už jsem to tady holkám řekla," mávla rukou.
"Takže je to pravda?"
"Ano, akorát nevím, jestli je to dobře," zamumlala a pohlédla z okna na zelené vrcholky kopců.
Zbytek cesty nepromluvila, myšlenky nechala plynout a rozhovor zbývajících dívek nevnímala. Mohly by ji pomlouvat a ona by si toho bývala byla ani nevšimla.
Vlak se skřípěním zastavil na nádraží v Prasinkách a studenti se hrnuli co možná nejrychleji ven. Christine nespěchala, nejradši by nevystoupila vůbec, nyní, tak blízko Bradavic, na ni dopadla nervozita plnou vahou a ona se začala bát. Co když se dostane i přes své přání do Zmijozelu? Třeba je stejná jako celá její rodina, jen si to neuvědomuje!? Možná rodičům nelhala, když jim řekla, že se dostane do koleje, jež jedinou uznávají?
Tyto a spousta dalších otázek se jí honily hlavou, když vystupovala z vlaku a tak jí unikla Lillyina otázka, musela ji strčit loktem do žeber, aby jí věnovala trochu pozornosti. "Pojedeš s námi kočáry nebo s prváky po jezeře?"
Christine se zamyslela, avšak k odpovědi se nedostala. Přihrnul se k nim totiž Hagrid. "Ty seš ta nová, že jo? Brumbál řikal, že máš jet loďkama, aby sis to tady prej pořádně užila," obr se na ni usmál, otočil se a kráčel k hloučku jedenáctiletých vyjukaných dětí, Chris ho bázlivě následovala.
Ti, jež byli v loďce s ní, si ji prohlíželi dosti nechápavě. Nebyla ve své kůži a modlila se k nebesům, aby už byli na břehu.
V podstatě ani nevěděla, jak se tam dostala a už stála ve Vstupní síni, úplně poslední a zvědavě si ji prohlížela. Samozřejmě, Beth v dopisech školu popisovala, avšak skutečnost byla jiná, lepší, mnohem lepší, alespoň pro ni.
Strach vystřídala radost. Následujících několik měsíců se nemusí bát rodičů, jak řekla její sestra, během školního roku ji pryč nevezmou.
Před nováčky se objevila profesorka McGonagallová a odříkala to, co Christine dávno věděla. Když chtěla profesorka odejít, všimla si jí a došla k ní. "Dobrý den, slečno Malfoyová, vy budete zařazena jako poslední, ale pojďte také dovnitř, abychom vás uchránili zvídavých pohledů. Tedy ony nejspíš i přesto budou, ale nemyslím, že v takové míře, jako kdyby jste vešla sama."
Christine kývla na souhlas a spolu s ostatními následovala profesorku do Velké síně, jež si ani pořádně neprohlédla, očima se rozhlížela po studentech usazených u stolů a hledala svou sestru. Netrvalo jí to dlouho, usmály se na sebe a ji opět přepadl strach. Emoce se v ní střídaly jako aprílové počasí, ale ona za to přece nemohla.
Když byli všichni nováčci zařazeni, zavolala profesorka ji. Nijak nerozváděla, proč do Bradavic nastoupila až nyní, nepovažovala to za nutné, pokud to někoho bude zajímat, zeptá se Christine sám.
Blondýnka se zhluboka nadechla a nejistě zamířila ke stoličce, posadila se a profesorka jí na hlavu nasadila Moudrý klobouk.
Á, Christine Malfoyová, už jsem se tě nemohl dočkat! To víš, po škole o tobě kolují nejrůznější zvěsti. V Kruvalu se ti stalo něco moc zlého, to vím, ale tvoje duše zůstala i přesto čistá. To je důvod k mému obdivu. Ale ty určitě nechceš slyšet, jak moc tě obdivuju, že?
To opravdu ne.
Myslel jsem si to. Tak se tedy přesuneme k tvému zařazení. Tvá rodina by jistě chtěla, abys byla ve Zmijozelu, nemám pravdu?
Máte.
Ale ty tam nechceš. Bylo to konstatování.
Zavrtěla hlavou.
Ale co s tebou? Nebojíš se problémů, které způsobím tvým zařazením do Nebelvíru?
Bojím, ale...chci tam. Být alespoň na chvíli šťastná, což bych ve Zmijozelu nebyla, i když je tam Elizabeth.
Dobře, jak si přeješ, ať je tedy po tvém.
"NEBELVÍR!" rozlehlo se Velkou síní, profesorka sundala Chris klobouk a ta se vydala ke stolu, od něhož se na ni usmívaly tři dívky. Opětovala jim úsměv a znovu našla očima svou starší sestru. I ona se usmívala, věděla, že Nebelvír je pro ni ideální. Vedle Liz seděl Lucius, probodával Christine podezíravým pohledem a na rtech mu pohrával pohrdavý úsměv. Bylo jí to jedno, nezajímalo ji, co si myslí její bratranec, protože ho nikdy neměla příliš v lásce, avšak v tu chvíli si byla jistá, že tenhle rok nebude tak bezstarostný, jak si představovala, ale odmítala se tím teď zabývat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MysteryBrigitte MysteryBrigitte | Web | 5. září 2012 v 14:33 | Reagovat

*****, opravdu ***** cervena *crucioooo* Zrusit nebelvir! Zrusit havraspar! Zrusit mrzimor! At zije Zmijozel a Lucius! Hip hip huraaa

2 Maysie Maysie | E-mail | Web | 25. listopadu 2012 v 16:39 | Reagovat

Ach jo, tak snad nebude dostávat tak velkou sodu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama