Výhružky

7. listopadu 2010 v 1:35 | Hopísek |  Život není pohádka
avatar
10.kapitola


Christine stála na palubě kruvalské lodi, čekala spolu s ostatními až zakotví u břehu jezera a budou moci konečně opět stanout nohou na pevné zemi. Tine si nervózně kousala spodní ret a žmoulala lem rukávu, protože i na tu dálku poznala, že jedním z čekajících profesorů v první řadě, za nimiž se shromáždili studenti, je Ivan. Děsila se chvíle, kdy ho znovu uvidí. Ještě víc snad ještě od okamžiku, co o něm mluvila se Siriem, i když on netušil, že mluví právě o Ivanovi.
"Chris, co se stalo v Kruvalu?" položil jí asi před hodinou jednoduchou otázku a ona na ni hledala odpověď dlouho, protože mu toho o sobě nechtěla moc prozradit. Ne, že by chtěla být tajemná, ale neměla odvahu mu to říct a navíc ho neznala natolik dobře, aby si mohla být jistá, že on dokáže její tajemství udržet.
"To je dlouhá historie," odpověděla a sklopila hlavu.
Sirius se pousmál. "Máme dost času."
Tine se nadechla a s nepřítomným pohledem upřeným před sebe se pustila do vyprávění, ovšem vážila každé slovo, aby toho na sebe neprozradila příliš. "Jeden student sedmého ročníku si myslel, že jsem snadná kořist a využil toho. Teď v Kruvalu učí. Černou magii, myslím."
"Takže to je důvod, proč tam nechceš? Nemyslíš, že by ti to mohlo pomoct? Víš, třeba se s tím snáz vyrovnáš, přeneseš se přes to," snažil se ji uklidnit, protože se nemohl dívat na to, jak trpí pouze při pomyšlení na návrat do školy, v níž pět let studovala a zřejmě zažívala muka.
Suše se zasmála a pohlédla mu zpříma do očí. "Taky."
"Mrzí mě to," ujistil ji.
"Nemusí, ty přece za nic nemůžeš. Nic jsi neprovedl," ujistila ho se slzami v očích a smutným úsměvem na rtech.
Chlapec vycítil, že teď je ta správná chvíle, aby něco udělal. Připoutal dívku k sobě pohledem svých bouřkových očí, rukou chytil její bradu a sklonil se k ní. Chris začala dýchat rychleji a její poměnkově modré oči se schovaly za víčka. Jejich rty se téměř dotýkaly, když je vyrušil James svým: "Brácho, tohle musíš vidět!"
Dva lidé, které ještě před chvílí pojila romantická chvíle a vzájemná přitažlivost, od sebe odskočili. Christine doufala, že si toho James nevšiml, avšak Sirius věděl, že pouze jeho diskrétnost mu zabránila v komentování toho, co právě viděl.
"Ty vole, cos to tam dělal?!" spustil James, jakmile byli dostatečně daleko od Christine.
"To jsi viděl, ne?" pokrčil rameny.
"Viděl a jsem upřímně zděšený! Studovala v Kruvalu a podle všeho nemá dobré zkušenosti s klukama!" upozornil ho jeho nejlepší kamarád.
Siriovo obočí vylétlo vzhůru, ale než stačil reagovat, došli k Remusovi, který jim oznámil, že úžasný západ slunce nestihli.
"A je to jenom tvoje vina!" kabonil se chytač nebelvírského famfrpálového družstva.
Remus se na oba chlapce tázavě díval. "Co se stalo?"
James ho s chutí obeznámil s tím, co se stalo v podpalubí mezi Siriem a Chris.
Nyní se do černovlasého chlapce pocházejícího z jedné z nejváženějších kouzelnických rodin pustil i světlovlasý, jindy celkem klidný, vlkodlak. "To nemyslíš vážně! Tine je jiná než ty tvoje...ehm...jednodenní záležitosti! Jestli jí ublížíš, tak tě bude nenávidět spousta lidí a já budu jedním z nich!"
Plísněný chlapec si dal naštvaně ruce v bok. "Sakra, nechte si to vysvětlit! Chtěl jsem ji políbit, ano a možná bych svůj úmysl i provedl, kdyby tam tenhle pitomec," zabodl prst do Jamesova hrudníku, "nevtrhnul a nevyrušil nás! A ujišťuji vás, že jí nehodlám nijak ublížit! Znám ji líp než vy, protože, pokud jste zapomněli, to já ji doučuju Obranu proti černé magii, i když to vlastně vůbec nepotřebuje!"
"Jasně, to my víme, ale vážně si myslíš, že si tohle nechá vysvětlit třeba Elizabeth až její sestře ublížíš?" položil mu jasnou otázku James.
Sirius se zamyslel. "Snad jo."
Černovlasý chlapec z povzdálí pozoroval blondýnku a přemýšlel, jak by to bývalo bylo pokračovalo, kdyby je James nevyrušil. Pochyboval, že by mu dovolila něco víc než polibek, možná několik polibků, ale to by bylo vše, nejspíš na hodně dlouhou dobu.
***
Tine přišla spolu s Mandy, Lily a Liz do Síně na večeři a pohled jí hned u dveří padl na jediný volný stůl. Zhluboka se nadechla a vyrazila za holkama, aby na ni všichni nezírali.
Děje se něco, zlato? Zajímala se Elizabeth, zatímco čekala až kruvalský ředitel dokončí svou řeč.
Tohle je TEN stůl, můj stůl. Odpověděla, aniž by dala komukoliv najevo, že právě s někým hovoří. Tohle na jejich sestreském poutu milovala.
Beth jí pod stolem pevně stiskla prsty, aby jí dodala potřebnou sílu.
Elizabethina mladší sestra se na ni mile usmála a v očích se jí zaleskly slzy dojetí.
Ředitel domluvil, popřál všem dobrou chuť a posadil se zpět na své mísro mezi profesorku McGonagallovou, doprovod bradavických studentů, a Ivana, Christininu noční můru.
"Chris, tobě vadí tenhle stůl?" zajímala se Lily, když si všimla jejího napjatého držení těla.
Dívka chtěla zavtět hlavou, ale nakonec se rozhodla alespoň pro částečnou pravdu. "U tohohle stolu jsem vždycky sedávala. Sama. Všichni kolem si na mě ukazovali, smáli se a šuškali," pokrčila rameny a křečovitě se usmála.
"To je mi líto. Opravdu. Zítra vybereme jiný," ujišťovala ji zrzka.
"Ne. To je v pořádku. Pokud tady nebudu muset být sama, tak to zvládnu, ale děkuju," nyní byl její úsměv upřímný.
Člověk se bohužel špatně zbavuje svých zvyků a Christine Malfoyová nebyla vyjímkou. Vždy se ve své večeři více rýpala než z ní snědla. Proto nyní seděla jako na trní a poočku sledovala profesory u velkého stolu. Nemohla si nevšimnout, že ji jeden z nich pozoruje a tvrzení, že to bylo příjemné, by bylo lživé.
Sledovala, jak Ivan odchází ze Síně a ulevilo se jí. Když se pak asi o čtvrt hodiny později spolu s holkama také zvedla k odchodu, dokonce se mírně usmívala. Úsměv jí však dlouho nevydržel, protože přede dveřmi na ni čekal a dožadoval se rozhovoru. Nemohla odmítnout, neboť je sledovalo snad třicet párů očí a ona nechtěla problémy.
"Holky jděte, já za váma dorazím za chvíli," popohnala kamarádky a sestru, když se nerozhodně zastavily. Věděla, že ji poslechnou, ač nerady a svou nelibost jí dají najevo, jakmile dorazí do pokoje.
"O čem se mnou chcete mluvit, pane profesore?" otázala se, když dorazili do jeho kabinetu, kam ho neochotně následovala.
Místnost byla zařízena ve tmavých barvách, převládala černá. Na vymalování byla použita tmavěmodrá. Okno, pod nimž se nacházel mahagonový černý stůl, bylo jediným světlým bodem, avšak nepochybovala, že by se ho zbavil, kdyby to bylo možné. Po levé i pravé straně měl rozestavěné skříně, taktéž černé barvy. Police, jež se táhla po celé jedné zdi, byla plná knih o černé magii. Christine celá místnost naháněla husí kůži.
Ivan se na ni ošklivě podíval, nelíbil se mu její lehce ironický tón. Nejradši by ji potrestal, ale věděl, že nic takové nepřichází v úvahu, jelikož již není studentkou Kruvalu a v Bradavicích by jí jistě všichni věřili, kdyby neudržela jazyk za zuby.
"O tom, co se mezi náma stalo, samozřejmě!"
"Mezi náma se nic nestalo! A pokud chcete, aby to tak zůstalo, tak mě okamžitě necháte odejít a už nikdy o tom se mnou nebudete chtít mluvit!" prohlásila pevným hlasem, jímž se snažila zakrýt svůj strach. V duchu se modlila, aby ho Ivan nevyčetl z jejích očí.
Černovlasý muž, k němuž již několik let chovala hlubokou nenávist, chytil Christine surově za paži a přitáhl si ji k sobě tak blízko, že jejich obličeje byly sotva deset centimetrů od sebe. Když promluvil, ovanul ji jeho horký dech. "Nezahrávej si se mnou! Vidím, jak se bojíš! Jestli se někdo dozví, co se tenkrát stalo, tak si mě nepřej!"
"Co mi uděláš? Už nade mnou nemáš moc! Studuju v Bradavicích a tam mi nemůžeš ublížit! Tvůj vliv není ani zdaleka tak velký," přešla na tykání a odvážila se mu odporovat.
Jeho stisk zesílil, Tine sykla bolestí. "Nebuď si tím tak jistá! Ujišťuju tě, že to bude mnohem horší než tenkrát a nikdo ti nepomůže! Nebudeš se mít, kam schovat, všichni se od tebe odvrátí!" a aby dodal svým slovům na věrohodnosti, políbil ji, tvrdě a násilně.
Blondýnka vysmekla svou ruku z jeho sevření, které trochu povolilo, otočila se na podpatku a bez jediného ohlédnutí vyběhla z jeho kabinetu. Za dveřmi do někoho vrazila, zavrávorala a upadla. Ten, do něhož vrazila, jí podal ruku, ale ona místo, aby ji přijala, pokrčila nohy v kolenou, objala je rukama, položila na ně hlavu a dala průchod slzám. Sama ale nevěděla, zda se jedná o pláč bezmocný či úlevný.
"Chris, co se stalo?"
Dívka zvedla hlavu a uplakanýma očima se zadívala na Siria sedícího vedle ní. "Nic," zavrtěla hlavou a pokračovala v pláči.
Černovlasý chlapec objal blondýnku kolem ramen a pousmál se, když si položila hlavu na jeho rameno. "Provedl ti něco?"
Tine zvedla hlavu a s překvapeným výrazem v obličeji na něj hleděla. "Jak víš, že jsem byla s ním?"
"Ptal jsem se na tebe holek," pokrčil rameny.
Víc dívka vědět nepotřebovala. Jistě poslouchal za dveřmi a proto do něj vrazila téměř ihned po překročení prahu místnosti.
"Neublížil mi, ale vyhrožoval tím," zašeptala sotva slyšitelně.
"Nic ti neudělá! To ti slibuju! Budu chránit svou princeznu," usmál se a ani si nevšiml, jak při posledním slově ztuhla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | E-mail | Web | 25. listopadu 2012 v 23:29 | Reagovat

Ten konec je krásnej :)
Doufám, že mu rozbije hubu! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama