Večeře a padající hvězda

7. listopadu 2010 v 11:29 | Hopísek |  Pouta minulosti
avatar
7.kapitola


Černovlasý muž stál pod pouliční lampou před starobyle vypadajícími dřevěnými dveřmi s miniaturním okénkem v horní části, kterým toho ovšem z interiéru restaurace nebylo příliš vidět.
Rozhlédl se kolem po téměř liduprázdné ulici, položil ruku na kliku a přitom se ptal sám sebe, zda dělá dobře. Tohle přece zažil už tolikrát, že ho to začínalo nudit. James mu pokaždé domluvil rande naslepo, vždy v této útulné mudlovské restauraci, jež byla jako stvořená pro romantické schůzky.
Kdysi si Sirius představoval, že právě tohle místo by si vybral pro okamžik, kdy Shirley požádá o ruku, než to však stačil uskutečnit, byla na dlouhá léta pryč. Teď se vrátily, jak Shirley tak i jeho vzpomínky, jež tolik bolely.
Sirius Black si povzdechl a stlačil kliku dolů.
---
Mladá žena seděla u stolu pro čtyři lidi, zírala na prázdné místo po její pravé ruce a přemítala, kdo má ještě dorazit. Tušila, že tohle nebude normální večeře s přáteli, ale to, co jí podsouvalo její podvědomí, se snažila ignorovat. Tedy jednu část oné myšlenky, u té druhé si byla jistá, že je naprosto pravdivá.
Pohlédla na hodinky. Deset minut po sedmé. "Lilly, jestli nedorazí do čtvrt, tak odcházím!" prohodila a věnovala své kamarádce jeden podmračený pohled.
Zrzka vzala tuto okolnost na vědomím jedním krátkým kývnutím. Zdálo se, že je nervózní, jelikož každou minutu se zadívala na hodinky a vypadalo to, jakoby chtěla zastavit čas.
Právě v okamžiku, kdy se Shirley chtěla zvednout ze židle, aby odešla, otevřely se dveře a v nich stál on. Oči se jí rozšířily, bylo těžké říct jestli překvapením nebo zděšením a doslova přimrzla k polstrovanému sedadlu. Její podvědomí se nemýlilo ani v jednom.
I Sirius měl problémy, aby se pohnul. Moc jí to slušelo. Černé koktejlky obepínající její štíhlé tělo, vlasy stažené do umně vyčesaného drdolu, pouze podél obličeje jí spadalo několik pramenů.
James mávl na svého přítele a postavil se, aby se s ní mohl přivítat. Ženy ho následovaly.
Sirius se s Jamesem i jeho manželkou srdečně přivítal, ovšem když přišla řada na Shirley, nevěděl přesně, co dělat. Netušil, jak si stojí a tak jí jen zdvořile podal ruku, kterou ona přijala dosti váhavě.
Vnitřek restaurace byl prosvětlen svíčkami, uprostřed každého stolu se na vysokém ornamenty zdobeném stojanu nacházela jedna. Místnost naplňovala pomalá hudba tiše se linoucí z reproduktorů umístěných v rozích u stropu, kde nebyly skoro vidět. Melodie byly rušena cinkáním příborů o talíře a tichým hovorem.
Večeře neprobíhala podle představ manželů Potterových.
Sirius a Shirley spolu sice mluvili, ale dali si záležet, aby se jejich oči nestřetly, tedy spíše ona si dávala záležet.
"Proboha, nemůžete toho nechat?" procedila srkz zuby Lilly šeptem, aby nerušila atmosféru a soukromí ostatních.
"Čeho?" vyhrkli oba ve stejný okamžik a pohlédli na ni.
Obrátila oči v sloup. "Celý večer jste se na sebe ani nepodívali a mluvíte spolu taky hrozně málo!"
"Proč by jsme spolu měli mluvit víc?" zajímal se Sirius.
"No, protože spolu máte...," Shirley výhružně sykla a dívala se přes stůl na její profil. "...máte společnou minulost a proto by jste měli být komunikativnější, nemyslíte?"
Shirleyiny oči se stáhly do úzkých štěrbinek a zatla zuby. "Já myslím, že mi to takhle naprosto vyhovuje!"
"Nápodobně," vypustil tu lež z úst stejně lehce jako Shirley, která byla jeho odpovědí natolik zaskočená, že se po něm podívala a vpila se do jeho bouřkých očí. Mohla z nich vyčíst spoustu otázek, ale nehodlala mu na ně odpovídat. Ne teď, ne tady.
***
Shirley ležela v posteli, pozorovala hvězdy, jež byly z jejího okna vidět a přemýšlela, co měla ta večeře znamenat.
Vzpomínala na jeho pohled, když odmítla, aby ji doprovodil. Zdálo se, že zahlédla zklamání, ovšem byl to pouhý záblesk. Celou cestu metrem a potom ten kus pěšky ji to trápilo a když přišla domů, čekala na ni Veronica se spoustou otázek, které se snažila co možná nejrychleji zodpovědět. Když ji propustila ze svých spárů, Shirley se odloudala do ložnice, popadla pyžamo a šla si dát ledovou sprchu. Po půl hodině, kdy už se třásla zimou, vylezla, oblékla se a přešla přes ložnici k pootevřeným dveřím malé Charlotte. Pozorovala, jak klidně oddechuje, na tváři mírný úsměv, zdálo se, že ji nic netrápí. Stála tam neuvěřitelně dlouho.
Dala jí pusu na čelo, vycouvala z pokoje, došla k posteli, lehla si na ni a nedokázala usnout. Zavřela oči, bezděčně pomyslela na to, jak by bylo krásné vytvořit Charlotte úplnou šťastnou a milující rodinu a právě v té chvíli spadla hvězda, o níž neměla nejmenší ponětí.
---
Ani Sirius Black nemohl na druhé straně Londýna v podkrovním bytě usnout. Ležel na své široké posteli s rukama za hlavou a pozoroval střešním oknem tmavé nebe poseté hvězdami.
Neměl sice ani ponětí o tom, co se děje, ale bylo mu jasné, že se to týká jeho a Shirley. V okamžiku, kdy vstoupil do té restaurace a viděl, jak tam sedí a třeští na něj oči, věděl, že tahle večeře bude jiná. Nad stolem se vznášelo napětí a za celou dobu mu nevěnovala jediný pohled. Koutkem oka ji totiž pozoroval a přemýšlel, jak to udělat, aby se podívala a pak, když se podívala a on to nečekal, místo aby se mu v obličeji zračila veškerá láska, jež cítil, byly tam otázky, spousta otázek.
Povzdechl si a když zahlédl padající hvězdu, vyslovit šeptem své přání a konečně se ponořil do hlubin spánku.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama