Tajná láska

6. listopadu 2010 v 23:50 | Hopísek
avatar
řekla bych, že je jednou z mála na toto téma...možná dokonce jediná...
hlavními postavami jsou Alyson Bakerová a Cedric Diggory
má tři stránky a nejspíš by mohla být ještě delší...kdo ví, třeba jednoho dne bude ;o)
napadla mě, když jsem se dívala na video ke Stmívání :D vždycky jsem měla slabost pro Cedrica ;o)

Seděla na samotném konci mrzimorského stolu, dostatečně daleko, aby na ně nepadlo podezření. Pozorovala, jak se zvedl, bodlo ji u srdce, když se na nepatrný okamžik zastavil u Cho a zlehka ji políbil. Musela to však snášet, neměla na výběr.
Zmizel za dveřmi, Alyson se po zbytek vybírání šampiónů dívala na ruce a zaobírala se svými myšlenkami, takže jí unikly některé detaily. Mimo jiné i to, jak na ni Cho zírá.
Alyson se s ním měla později sejít u jezera a i když věděla, že zbývá stále dost času, nic ji nedokázalo zadržet. Ostatně nikdo po její společnosti netoužil.
Seděla na břehu, kolena přitažená k tělu, objala pokrčené nohy pažemi, bradu položila na kolena, zírala do prázdna a nechala se unášet vzpomínkami na loňský školní rok. Ano, nebyl neideálnější, ale v té době spolu ještě mohli veřejně být. Teď už ne! A to vše jen kvůli jeho otci. Amos Diggory nedovolil synovi chodit s ní, s dívkou, jež pocházela z mudlovské rodiny. Nenáviděla ho za to. Celé prázdniny se trápila. Cedric jí neposlal jediný dopis, neodpověděl na žádný z těch, které psala ona. Až prvního září ve vlaku se dozveděla, že se k němu vůbec nedostaly a že on jich napsal také pěknou hromadu, kterou mu Amos po Mistrovství světa ve famfrpále při jedné ošklivé hádce, kdy se snažil obhájit svou lásku, hodil na hlavu i s těmi Alysoninými.
Zaslechla za sebou kroky, ale na to, aby nohy, jež je vytvářely, patřily Cedricovi, bylo našlapoání příliš lehké. Neotočila se, nevěřila, že by někdo šel za ní.
"Aly?" osoba, jíž kroky patřily se zastavila vedle ní.
Otočila hlavu stranou a zvedla ji. "Co je?" proti její vůli se jí do hlasu vkradl nepřátelský tón.
"Já vím, že ty a Cedric spolu tajně chodíte! Se mnou je jenom, aby se o tom nedozvěděli jeho rodiče."
"My spolu nechodíme," popírala slabým hlasem.
"Mně nemusíš lhát! Já to nikomu neřeknu! Chci, aby byl šťastný. Mám ho ráda, ale jsme jenom přátelé, dobří přátelé."
"Kdo ti to řekl?" zajímala se Aly s očima plnýma slz.
Cho se nadechla. "Kdo asi?" podívala se na ni se zdviženým obočím a lehkým úsměvem na rtech.
Trhla hlavou zpět k vodní hladině, zavřela oči a pokoušela se srovnat s tím, že Cho se nejspíš stala jejich spojencem. Holka, na níž takovou dobu žárlila tady s ní zcela otevřeně mluví o tom, že s Cedricem nechodí. Ne, doopravdy.
Seděli mlčky do chvíle, kdy se za nimi ozvalo zakašlání. Cho se ohlédla přes rameno, usmála se a odešla do hradu, kde se snažila vymyslet, jak těm dvěma pomoci.
Alyson dál nehybně zírala před sebe, zpod zavřených víček jí na tváře stékaly slzy a když se Cedricova paže ovinula kolem jejích ramen, setřásla ji.
"Co se děje?" ptal se zmateně.
"Nic" odsekla, rozlepila víčka a zamrkala, aby zahnala poslední zbytky slz.
"Alyson, já ti nevěřím. Co se stalo? Proč jsi tak odměřená? Copak nemáš radost, že mě Ohnivý pohár vybral?"
Vztekle pohodila dlouhými světlými vlasy dotýkajícími se konečky země a z boku na něj naštvaně pohlédla, obočí stažené. "Jistě, že mám radost!" odvětila jízlivě.
"Aha," zamumlal a zatvářil se přemýšlivě, "tak, co jsem provedl?"
"Ty se ještě ptáš? Porušil jsi naši úmluvu! Neměl se o nás nikdo dovědět a teď to ví Cho!"
"Pochop, že jsem jí musel říct, jak se věci mají! Nemůžu přeci chodit s oběma najednou," vysvětlil a doufal, že to jejím uším bude znít logicky.
"A proč s ní vůbec chodíš? To nesmíš být volný, aby se o nás tvůj otec nedověděl? Nedává to smysl!" položila už nesčetněkrát zodpovězenou otázku.
Povzdechl si. Bylo to těžké, pro oba, vlastně pro všechny tři. "O tom už jsme přece mluvili tolikrát!" obrátil oči k nebi.
"Jo, jo! Kdybys nebyl zadaný, víc by tě všichni sledovali a hledali sebemenší náznak nějakého citu k jiné dívce. Podezření by padlo zase na mě a ty bys absolvoval maraton dalších výslechů od svého drahého tatínka, pro něhož nejsem dost dobrá, protože ty se přeci nesmíš zamilovat do mudlovské šmejdky!" vychrlila na něj dřív, než mohl pokračovat.
"Miláčku, mě to mrzí, věř mi, kdyby byla jakákoliv možnost, jak s tebou být a nemuset podstupovat tohle, tak ji využiju," prohlásil a bylo znát, že ho to trápí.
"Já vím. Promiň. Jen mě mrzí, že jsi mi to neřekl sám. Musela jsem se to dozvědět od," mávla rukou kamsi k hradu, "ní. Copak nebylo možné si najít chviličku, abys mi to oznámil? Tolikrát jsme se za poslední dobu tajně sešli, že to nemohlo být tak nemožné, nemyslíš?"
"Chtěl jsem ti to říct, ale jaksi se nenaskytla vhodná příležitost. Bylo mi jasné, jak zareaguješ a nechtěl se s tebou hádat."
Neodpověděla, musela uznat, že má pravdu. Byla si téměř jistá, že by se naštvala a dlouho s ním nemluvila.
***
"Tak jak se ti líbil můj výkon?" usmíval se na ni v šeru Zapovězeného lesa.
Před chvílí získal zlaté vejce, podělil se o svou radost s Cho a několika přáteli a nyní byla na řadě ona. Dívka, kterou nade vše miluje. Ta, jež, jak doufal, se stane jeho ženou.
"Mohl být lepší," rozhodla se trošičku ho potrápit a láskyplně se na něj usmála.
"Jo, to mohl. Kdyby mě tak napadlo to, co Harryho. Ach jo," povzdechl si nehraně.
Alyson zmizel úsměv z obličeje a pohladila ho prsty po tváři. "Já to tak nemyslela. Byl jsi skvělý a vejce jsi přece nakonec získal, ne? A je úplně jedno jakým způsobem."
Zachytil její ruku a vtiskl polibek do dlaně. "To je pravda," souhlasil.
***
"Cože? Ty půjdeš na ples s Cho?" Alyson na něj zírala jako na blázna.
"Nemám na výběr. Víš, že by se táta hned dozvěděl, s kým jsem byl na plese a neměl bych problémy jenom já! Musíš být rozumná"
Posměšně si odfrkla. "Jistě, já musím být pořád rozumná, ale už mě to přestává pomalu bavit! Chápeš, jak je pro mě těžké, když se musím každý den, každou minutu, přetvařovat? Pomyslel jsi někdy na to, jaké to je? Jak strašně bolí, když ji objímáš, líbáš, držíš za ruku?" nyní po jejím posměšném tónu nezůstalo ani památky, z hlasu jí zaznívala hysterie. Dalo se lehce poznat, že nemá daleko k slzám.
"A pomyslela jsi někdy na to, jaké je to pro mě? Myslíš, že je snadné pořád dělat věci, které ti ubližují? Já vidím, jak trpíš a trápíš se, ale přece jsme se shodli, že takhle je to nejlepší! Miluju tě a ty to víš! Nikdy bych ti úmyslně neublížil!" díval se na ni se zvláštním výrazem v očích. Mísily se v nich veškeré city, které spolu teď v jeho nitru vedly spor. Láska, pocit ublížení, že ji něco takového vůbec mohlo napadnout a bezmocnost. Vědomí, že to byla jeho vina, ho provázelo již několik týdnů. Bál se otce, jeho hněvu a nedokázal se mu postavit.
"Víš, co? Tohle nemá smysl! Nebudu o tom s tebou diskutovat! Užij si ples s Cho a nech se vyfotit, ať vím, jak moc ti to slušelo!" vyzvala ho, otočila se na podpatku a spěšně odcházela k hradu.
Cedric tam stál, pozoroval její vzdalující se siluetu a srovnával si to, co mu řekla. "Aly, počkej!" zavolal a rozběhl se.
Nerozhodně se zastavila, ale zůstala k němu otočená zády.
"Je jedna možnost, jak bychom mohli být na plese spolu, aniž by si toho někdo všiml," oznámil jí váhavě.
"Opravdu?" zajímala se sarkasticky.
"Opravdu!" ujistil ji. "Mnoholičný lektvar."
"Cože?" krátce hystericky se zasmála, pomalu jí docházely síly.
"Slyšelas! Cho je ochotná to udělat, protože nás má ráda a přeje si naše štěstí!"
"Proč mě na tom plese vlastně chceš?" pochybovala, že nemá nějaký zvláštní důvod.
"Překvapení," prohlásil se záhadným úsměvem plně si vědom toho, že právě zničil i tu poslední špetku váhavosti.
"Dobře. Budu tam," ujistila ho a pokračovala v cestě k bradavickému hradu.
***
Seděli na jedné z laviček, které zde právě kvůli plesu byli, Alyson ve své vlastní podobě, protože si to tak přál a ona málokdy dokázala jeho přání odolat. Jediné světlo poskytoval měsíc a to dodávalo tomuto okamžiku jakési kouzlo.
Cedricovi tahle mírně romantická scenérie přišla vhod pro to, co se chystal udělat. Musel však doufat, že s tím pak Alyson ještě promluví. "Miláčku," zhluboka se nadechl a pokračoval: "staneš se mojí ženou?" vyhrkl a s obavami se zadíval do jejích modrých očí, v nichž se odráželo měsíční světlo.
"Ano," vydechla téměř neslyšně.
"Děkuju," zašeptal, přitáhl si ji na klín a něžně políbil.
***
Trochu se jí dotklo, že měl z jezera zachránit Cho a ne ji, ale věděla, že tomu tak být muselo, protože o jejich vztahu neměl nikdo v Bradavicích, kromě Cho, ani ponětí.
To, že unesenou nebyla ona, jí vynahradil večer v Komnatě nejvyšší potřeby za zvuků praskání ohně v krbu a na obrovské posteli s nebesy.
Za pár dní oznámil Cedric otci, že si vezme Alyson, ať se děje cokoliv a ten to přijal celkem klidně, takže se dva mladí zamilovaní milenci mohli přestat schovávat, což jim nesmírně vyhovovalo a byli konečně opravdu šťastní.
***
Seděla na tribuně famfrpálového hřiště a začínala propadat panice, když se uprostřed stadionu objevil Harry s někým v náručí.
Jakmile Alyson došlo, kdo je tím člověkem, mrtvým člověkem, zhroutila se. Museli ji dopravit na ošetřovnu, kde strávila dva dny.
Odmítala jídlo a ošetřovatelka si s ní nevěděla rady. Domlouvala jí, nejen ona, i Cho se snažila, hrála na city, na to, že čeká jeho dítě. Dítě, o němž hodlala Cedricovi říct toho večera po skončení Turnaje.
***
O půl roku později, na Štědrý den, se Alyson Bakerové narodil syn, jehož pojmenovala po otci. Byl zdravý, silný a hodný. První osobou v Bradavicích, která se o jeho narození dozvěděla, byla Cho, tvala na tom a Alyson jí ráda vyhověla.
Syn, vzhledem podobný Cedricovi, se stal její jedinou útěchou, která však na Svatého Valentýna selhala.
Alyson nakrmila malého Cedrica, uložila ho do postýlky, kde pokojně usnul a vydala se do koupelny s vanou plnou horké vody. Svlékla se, poskládala oblečení, jak to mívala ve zvyku a položila se do té horké lázně s trochou levandulové pěny. Rukou zašátrala na umyvadle a pevně uchopila ten chladný tenký kov, který se pro ni měl stát vysvobozením z téhle noční můry. Ostří se zablesklo, když na něj dopadlo světlo a i přes záchvěv strachu, jež pocítila, věděla jistě, že to udělá.
Přiložila ostrou hranu k zápěstí a zaryla. Necítila bolest, pouze pocit uspokojení. Vytáhla z hluboké rány tenký plíšek a rychle, dokud toho byla schopná, provedla to samé na druhém zápěstí. Žiletka dopadla s cinknutím na dlaždice a z Alyson pomalu vyprchal život.
Našli ji až po několika hodinách, kdy se Cedric probudil, rozplakal a jejím rodičům nebylo jasné, proč ho neutiší. Chlapeček se dal vždy snadno uklidnit.
Paní Bakerová se jala vnoučka a její manžel zahlédl bělostný papír na ustlané posteli. Vzal ho do rukou a už po první větě poznal, že se jedná o dopis na rozloučenou psaný jejich dcerou. Prosila je v něm, aby Cedrica vychovali spolu s Diggoryovými a aby se dozvěděl, jak skvělý byl jeho otec muž, který by ho jistě nesmírně miloval, kdyby mu byla dána ta možnost. Vysvětlovala, proč se zabila. Nedokázala žít bez milovaného člověka a i když milovala svého syna, nestačilo to. Nedokázala každý den hledět do očí, kterými mu byl tolik podobný.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Emily Emily | Web | 22. června 2011 v 22:59 | Reagovat

Brr úplně mě otřáslo, jak to bylo věrné.. hrozný konec... i když už od začátku jsem věděla, že umře, nějak mi to došlo až když se to stalo.. brrr

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama