Setkání s domácím skřítkem

7. listopadu 2010 v 11:36 | Hopísek |  Pouta minulosti
avatar
13.kapitola


Sirius dodržel slovo, jež dal svému bratrovi a již za dvacet sedm minut klepadlem umístěném na těžkých vchodových dvěřích sídla Blackových tloukl o jejich dřevo. Dveře se ztěžka otevřely a Charlotte vytřeštila oči na domácího skřítka pomalu menšího než byla ona sama, nikdy dřív totiž žádného neviděla. Skřítek se poklonil, pustil je dovnitř a odvedl do salónku, načež s úslužnou úklonou opět odešel na chodbu.
Charlotte došla k pohovce, s povzdechem se na ni posadila a pozorně si prohlížela každičký centimetr pokoje. V domě rodiny Blacků nikdy nebyla, Shirley jí sice slíbila navštívit Anne, avšak nebyly v Anglii dlouho a tak zatím nenašly vhodnou příležitost. Charlotte mrzelo, že tady nemůže být se svou maminkou, místo toho tady tráví čas s člověkem, kterému nemůže říct pravdu a přitom by to udělala ráda.
Do pokoje vešel Regulus s Anne a Jessem. Sirius objal svou švagrovou a pozdravil ji polibkem na tvář, s Regulem si pouze podal ruku. Jesse si hned ve dveřích všiml malé černovlásky sedící na gauči, vyšplhal se za ní a zářivě se usmál, kdyby jeho úsměv viděla Shirley, nazvala by ho nefalšovaným Blackovským. Byl to ten samý úsměv, který používal Sirius, když chtěl být neodolatelný, Shirley ho nesnášela, protože mu podléhala i ona.
Charlotte svému bratranci úsměv plaše oplatila. Jesse viděla poprvé, když nepočítala fotografie, jež jí při jedné své návštěvě ukázala Anne. Charlotte byla obvykle opatrná při seznamování se s lidmi a to i svými vrstevníky. Možná by mu řekla ahoj, avšak v té chvíli vešel do místnosti domácí skřítek a Charlotte vytřeštila oči, poznala, že se jedná o jiného než toho, který jim otevřel a zavedl je dovnitř. Napadlo ji, kolik skřítků v tomhle domě vůbec je.
"Ty jsi nikdy neviděla domácího skžítka?" smál se Jesse, když ušaté stvoření odešlo.
Charlotte zavrtěla hlavou a zčervenala. Měla dojem, že by se měla stydět.
"Mami, mami, Lotte nikdy neviděla skžítka!" oznamoval Jesse rozesmátě své matce.
Charlotte ještě víc zrudla, do očí se jí nahrnuly slzy a aby se nerozplakala, kousla se do spodního rtu.
Anne se podívala na neteř a když viděla její výraz, přešla k ní, objala ji a napomenula syna: "Jessi, Charlotte nevyrůstala v kouzelnickém světě, proto neviděla nikdy domácího skřítka, takže se jí přestaň smát! Ona by se ti určitě taky nesmála."
Charlotte se přitulila ke své tetě a zabořila hlavu do její bavlněné halenky.
Jesse pohlédl na svého otce, který významně pozvedl obočí. "Omlouvám se, Lotty," položil dlaň na dívčino rameno.
Holčička popotáhla.
Sirus celý výjev sledoval mírně vyjeveně, chtěl ji vzít do náručí a šeptat jí uklidňující slovíčka, ovšem bál se, aby ho neodmítla a také toho, že se tím k holčičce citově připoutá ještě víc, pak mu ji Shirley vezme a on s tím nebude moci nic dělat. Když však slyšel Charlottino vzlyknutí něco se v něm zlomilo a bylo mu jedno, jak to vypadá a zda si z něj budou všichni utahovat, tu holčičku si jednoduše zamiloval a něco ji k němu táhlo. Opatrně vzal Charlotte od Anne a pevně ji objal. Černovlasé děvčátko se k němu přitulilo a opět zatoužilo po tom, aby mu mohlo říct tati.
"Charlotte, nic si z toho nedělej. Všechno je jednou poprvé a ty ještě nejsi tak moc velká, aby ses musela stydět za to, že jsi viděla skřítka teprve dneska," usmál se a následně se podíval na svou švagrovou a bratra.
"Díky," řekla Anne bezhlesně Siriovi a věnovala mu vděčný úsměv.
Sirius mávl ledabyle rukou a poté pokračoval v pomalých krouživých pohybech, jimiž hladil holčičku po zádech.
***
"Asi už půjdeme," zvedl se Sirius před šestou hodinou večer.
Nakonec ten den nedopadl tak špatně, jak předpokládal po nechvalném začátku, kdy to vypadalo, že se ho Charlotte nepustí a nepůjde si hrát s bratrancem, pro něhož si asi po hodině přišla chůva. Dokonce ani nechtěla vidět sestřenici a to před odchodem ze Siriova bytu tvrdila jak strašně se na ni těší.
"Nechcete tady zůstat na večeři? Bude do čtvrt hodiny," nabídla mu Anne.
Sirius zavrtěl s úsměvem hlavou. "Děkuji, ale ne. Otravovali jsme vás dnes už dost. Třeba někdy příště."
"Třeba," přitakala. A možná z vás konečně bude rodina, dodala v duchu.
Regulus stiskl své ženě ruku a usmál se na ni, znal ji a tak z jejího výrazu celkem snadno poznal na co myslí.
Mladá žena došla do synova dětského pokoje a přivedla obě děti. Všechny dospělé potěšilo, když viděli na Charlottiných rtech úsměv a její zklamání ve chvíli, kdy se dozvěděla, že musí jít.
"A kdy sem zase půjdeme?" podívala se tázavě na svého otce.
"Jo, kdy zase pžijdete?" přidal se k Charlotte Jesse.
Sirius se podíval z jednoho na druhého než odpověděl. "Nejspíš sem půjdeš až s maminkou," řekl směrem k holčičce.
Obě děti posmutněly ještě víc.
Mladší z bratrů Blackových si klekl před děti a ujal se slova. "Nebojte, uvidíte se ještě než se vrátí její maminka. Vždyť můžeme mi jít ke strejdovi, ne?" usmál se.
Holčička pouze přikývla, chlapeček zavýsknul a vrhl se otci kolem krku. Regulův úsměv se rozšířil. Radost a štěstí jeho rodiny pro něj byly nejdůležitější.
Sirus se Charlotte vyšli před vstupní dveře a právě v tom okamžiku se v hale rozezněl telefon. Anne se omluvně usmála, rychle rozloučila a pospíchala ke stolku, na němž byl aparát umístěn. Zvedla sluchátko a předem jí bylo jasné, kdo volá. Každý den ve stejnou hodinu telefonovala.
***
Shirley seděla u zrcadla, pročesávala si vlasy, mračila se na svůj odraz a v mysli si již poněkolikáté za poslední hodinu přehrávala krátký telefonát se svou sestrou.
Něco v jejím hlase se jí nezdálo. Celý ten krátký rozhovor byl v podstatě pouze o Charlotte. Poté co vyčerpaly téma její malé dcerky se zajímala, jestli se v Londýně stalo něco, o čem by měla vědět a Anne odpověděla, že není, ovšem nezněla přesvědčivě, tón jejího hlasu naznačoval, že by měla něco vědět, ale Anne se jí to z nějakého důvodu neodvažuje říct.
Shirley vztekle mrštila kartáčem o stolek, zvedla se a přešla k oknu, z něhož mohla v dálce vidět moře. Ten pohled ji vždy uklidnil, dnes tomu nebylo jinak a snad díky tomu nevyletěla z kůže, když o pár minut později sešla do kuchyně, kde seděly Gabrielle s Lily a Gaby položila otázku, jež hnědovláska nenáviděla.
"Co se stalo?" zajímala se.
Shirley se zhluboka nadechla, zavrtěla hlavou a mávla rukou. Došla ke kuchyňské lince a uvařila si svůj oblíbený čaj, tentokrát to byla směs zeleného, černého, růžových poupat a ještě několika dalších přísad, které dohromady tvořily narozeninový sypaný čaj, jenž dostala k narozeninám od přátel v Americe, shodou okolností to bylo jen pár dní předtím než se odstěhovala zpět do Anglie.
"Shirley, nesnaž se nás takhle odbýt!" Gabrielle se v očích objevil výraz naznačující, že odpověď na svou otázku z ní dostane za každou cenu.
Shirley zalila čaj vařící vodou a teprve poté se otočila čelem k jídelnímu stolu. "Anne mi něco tají."
Blondýnka pouze pozvedla obočí, kdežto zrzka položila přímou otázku: "A na to jsi přišla jak?"
"Před chvílí jsem jí telefonovala a zněla tak nějak," pokrčila rameny, "nejistě. Jako když mi chce něco říct, ale bojí se mojí reakce. Něco se tam stalo, vím to! Ona tvrdí, že Charlotte je v pořádku, jenže si nedovedu představit, co jiného by se mi mohla bát říct."
Lily a Gabrielle si vyměnily pohledy. Věděly, oč jde, avšak rozhodly se nic neříct, neboť znaly Shirley a její přehnané reakce a nechtěly, aby se znovu odstěhovala i za tu cenu, že s nimi třeba už nikdy v životě nepromluví.
"Určitě je to jenom tvůj špatný pocit. Nic hrozného se jistě nestalo. Anne by ti určitě nelhala nebo neřekla, kdyby šlo o něco důležitého," snažila se uklidnit hnědovlásku zrzka.
Na to, aby Shirley Lilyinu přesvědčování uvěřila, znala svou sestru až příliš dobře. Vzpomněla si na dobu, kdy před ní s Regulem tajili svůj vztah, trvalo to dlouho, téměř šest měsíců a oni se nezmínili jediným slůvkem. Tenkrát je nenáviděla a nedokázala si představit, že by se to mohlo někdy změnit, teď za to byla ráda. Uvědomila si, o kolik věcí se svým útěkem, protože to útěk skutečně byl, ať už si to přiznala či ne, do Ameriky připravila a nedovedla si představit, že nyní by měla o Anne jakýmkoliv způsobem přijít znovu. "Možná máš pravdu," řekla, aby uklidnila své kamarádky a zamezila jejich přesvědčování a zkoumavým pohledům, pro přesvědčivost připojila i úsměv.
***
"Ona něco tuší!" oznámila manželovi Anne, když se vrátila z dětských pokojů, kam odešla ihned po položení sluchátka, aby dala svým dětem pusu na dobrou noc.
Regulus svraštil obočí. "Jak by mohla něco tušit? Nic jsi přece neřekla, ne?"
"Ne," zavrtěla hlavou, "ale poznala jsem na ní, že mi nevěří! I když neví přesně, co se děje, ví, že něco ano a já si nejsem jistá, jak dlouho to před ní dokážeme tajit!"
"Jistě ještě dlouho, několik týdnů minimálně. Nedozví se to. Alespoň tedy do doby než bude po našem plánu a pak už nebude chtít utéct, jelikož bude se Siriem a Charlotte šťastná," mrknul na ni a usmál se.
"Snad máš pravdu," povzdechla si, posadila se vedle něj, opřela hlavu o jeho rameno a zavřela oči. "Moc bych jim to přála, zaslouží si to."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 gigi gigi | Web | 7. listopadu 2010 v 16:17 | Reagovat

No,měla jsem v plánu napsat naprosto vyčerpávající komentář, ale vzhledem k tomu, že jsem tě svými názory zásoboval průběžně:D napíšu jen tohle: je to naprosto úžasná povídka,dostala mě už první kapitola! Těším se na pokračování :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama