Setkání

7. listopadu 2010 v 11:24 | Hopísek |  Pouta minulosti
avatar
3.kapitola


Stáli proti sobě naprosto nehnutě, oba byli překvapení tímto neplánovaným setkáním. Tedy ono bylo plánované ze strany černovlasého muže, který stál v otevřených vrátkách, jenž byla jedinou cestou na koupaliště a z něj. Šel sem záměrně, ovšem nečekal, že ho nachytá při činu, chtěl se schovat a pouze pozorovat její ladné pohyby.
"Co tady děláš?" jako první se vzpamatovala Shirley.
"Ehm," bylo jediné na co se zmohl.
Zavrtěla hlavou a chtěla jít pryč. "Můžeš uhnout? Musím domů."
"Proč?"
"Co proč?" zeptala se zmateně.
"Proč musíš domů?" chtěl vědět a díval se jí do očí, v nichž se zračila jiná otázka.
"Co je ti do toho? Prostě musím!" odsekla na vyřčenou otázku, tu druhou se rozhodla jednoduše ignorovat.
"Proč?" ptal se znovu.
"Teď se mě ptáš na co, Siriusi?"
"Proč jsi tenkrát odjela? Proč ses neozvala? Proč jsi mi nedala vědět, že se vracíš?" díval se na ni smutnýma očima.
"Věděl jsi, že odjíždím do Ameriky a mohl mě zastavit, jenže jsi to neudělal. Čekala jsem, jak nejdéle to šlo, jestli se na letišti neukážeš, ale zbytečně! A odpověď na ty další dvě otázky je jednoduchá! K čemu by bylo, kdybych ti napsala?" položila otázku, na níž si ihned sama odpověděla: "K ničemu!" naposledy na něj pohlédla, chtěla odejít, jenže v jediném východu stál Sirius a tak se kolem musela protáhnout.
Sirius se nehodlal, tak rychle vzdát. Chytil ji za zápěstí, pootočil a přitáhl k sobě. "Nedovolím ti odejít!" sykl a jejich obličeje byly od sebe vzdáleny sotva deset centimetrů. "Teď už ne!" Překonal vzdálenost mezi jejich rty a vášnivě ji políbil.
V Shirley se probudily vzpomínky na noc, kdy ji takhle líbal poprvé a tehdy si myslela, že i naposled. Dovolila si vychutnávat ten polibek několik dlouhých, nádherných minut, ale potom se ozval varovný hlásek v její hlavě a ona si vzpomněla, jak to skončilo.
Položila dlaně na jeho hrudník a jemně zatlačila.
Sirius se od ní omámeně odtáhl. "Co se děje? Udělal jsem něco?"
"Ne! Já prostě nemůžu!" vyhrkla a rozběhla se k domovu.
Zaraženě zůstal stát a jenom pozoroval, jak se její postava vzdaluje v šeru, jenž panovalo všude kolem a rychle se měnilo v neprostupnou tmu.
***
Shirley stála ve sprše pod proudem studené vody. Doufala, že se jí tak povedou zahnat vzpomínky, avšak opak byl pravdou.
Vztekle vypla sprchu, vylezla, oblékla si krátkou noční košilku levandulové barvy a šla do svého pokoje, s nímž byla koupelna propojena. Sedla si na postel, opřela se zády o zeď a rozhlédla kolem. Od dob, kdy studovala se tento pokoj změnil. Stále v něm převládala rubá, ale vše tady působilo dospěleji.
Na levé straně od postele byly již zmiňované dveře do koupelny, proti nim dveře, které vedly k Charlotte.
Na pravé straně bylo velké okno, které zajišťovalo, že sem proudilo hodně světla. Vedle něj byly dveře vedoucí na balkón, na němž bylo houpací křeslo, ve kterém se nádherně odpočívalo a přemýšlelo.
Šatní skřín se nacházela proti posteli, vedle dveří do dětského pokoje. Byla ze světlého dřeva, koneckonců jako veškerý nábytek.
Psací stůl měl své místo pod oknem a na něm bylo několik pohyblivých fotografií, na jedné z nich Charlotte právě sfoukla tři svíčky, z další se usmívali její rodiče a nesměly chybět ani fotografie jejích přátel, jak tady v Anglii, tak v Americe.
Obhlídku pokoje zakončila pohledem na noční stolek u postele. Nahnula se, otevřela tu nejspodnější zásuvku a vytáhla další dvě fotografie.
Na první z nich byl usmívající se Sirius na svatbě svého nejlepšího přítele. Fotku jí poslala Lilly týden po jejím pořízení. Pouze ona, Gabrielle a její rodiče věděli, že ho miluje. Smutně se pousmála a odložila ji vedle sebe na postel.
Podívala se na druhou fotografii a po tvářích jí začaly stékat slzy. Byl na ní Henry. Její bývalý snoubenec, kterého si měla brát téměř před rokem. V Anglii o něm věděli pouze její rodiče. Byl to mudla, ale znal pravdu o Shirley a i když ho to zpočátku polekalo, chtěl se stál jejím manželem a otcem malé Charlotte. V den svatby se konal pohřeb. Zabil se, když jel z práce. Před auto mu vběhla srna, strhl volant a zřítil se do rokle, kde narazil do stromu, který náraz nevydržel, přelomil se a spadl přímo na auto. Henry zemřel v nemocnici, pokusili se ho oživit, avšak marně. Shirley tenkrát nedokázala pochopit, k čemu jí jsou kouzla, když ho nemůže zachránit. Milovala ho! Sice ne tak vroucně jako Siria, ale milovala. Byl prvním mužem, kterému dovolila nakouknout do svého nitra. Charlotte se spokojila s vysvětlením, že strýček Henry se nevrátí, protože musel k andílkům, kde na ně bude čekat.
Někdo zaklepal a tím ji vyrušil z neradostných vzpomínek.
"Dále," zavolala, rychle si otřela tváře a odložila mudlovskou fotku.
Do pokoje vešla Charlotte v růžovém pyžámku a s oblíbeným medvídkem v drobných ručkách, kterého dostala právě od Henryho. Dohopkala k posteli a posadila se vedle maminky.
"Copak, zlatíčko?" usmála se na ni mladá žena.
"Mohla bys mi žíct něco o tatínkovi?" s prosebným výrazem v očích se podívala na Shirley.
Trochu jí povadl úsměv. "Co bys ráda věděla?"
"Všechno," vyhrkla nadšeně.
Povzdechla se, objala ji a začala vyprávět. O jejich seznámení, o kouscích, které Poberti vyváděli, o tom, že chodila s jeho bratrem a taky o své lásce k němu, která nikdy neskončila. Samozřejmě, že tomuto tříletému černovlasému nevinnému tvorečkovi nemohla říct všechno.
"Nemáš nějakou jeho fotku?"
Shirley nahmatala fotografii, kterou před jejím příchodem vytáhla ze šuplíku a dala jí ji. "Ale teď už je čas na spaní!" prohlásila nekompromisně při pohledu na hodinky, jenž ukazovaly deset hodin.
Charlotte se bez odmlouvání zvedla a zamířila do svého pokojíčku, Shirley jí byla v patách. Holčička si lehla do postele s nebesy, fotku svého otce si dala pod polštář, medvídka položila vedle sebe, nechala se přikrýt a dát si pusu na dobrou noc. Usnula téměř okamžitě.
Shirley ji ještě chvíli od dveří pozorovala a naslouchala jejímu pravidelnému oddechování. Poté za sebou tiše přivřela dveře a šla taky spát. Trvalo poněkud déle než se dostavil spánek, ale nakonec se přece jen podařilo a ona spala docela klidně celou noc.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | E-mail | Web | 3. listopadu 2012 v 13:58 | Reagovat

Že se neptala, kde tatínek je teď :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama