Sen

7. listopadu 2010 v 11:17 | Hopísek |  Který svět?
avatar
15.kapitola


Zahnu za roh a právě ve chvíli, kdy si chci oddechnout, spatřím sotva pár metrů před sebou vášnivě líbající se dvojici, je pro mě celkem šok vidět právě tyhledva spolu. Jakmile se vzpamatuji, rychle zacouvám do jakéhosi výklenku a i když vím, že bych neměla, opatrně vykouknu.
Ti dva o mně samozřejmě neví. Jak by taky mohli, když jsou plně zaujati jeden druhým. Mám pocit,že by přestali jedině tehdy, kdy by se všude kolem bojovalo, okolo hlav jim svištěly barevné paprsky kleteb, jež se nepromíjejí a hrad se bortil, ovšem i tohle je sporné.
Stáhnu se zase zpátky, smířená s myšlenkou, že se nedostanu do věže dřív než se nepřestanou zabývat jeden druhým, opřu hlavu o zeď a zavřu oči. Závidím jim, hrozně moc! Tak strašně bych si přála být na jejich místě, ať už se Siriem, Lucasem či Sevem, i když...Sev je pouze kamarád. Není to proto, že bych ho odsuzovala za jeho chování k Harrymu, vím, co ho k tomu vedlo, jen jsem jednoduše zamilovaná do jiného, ovšem ani Lucas, má největší láska v mudlovském světě, to není. Jistě, mám ho ráda, dva roky chození nejdou jen tak zapomenout, jenže...nejspíš mě pobyt v kouzelnickém světě příliš změnil.
A právě když srovnávám oba světy, se to stane. Slyším halas a jakousi hádku, zahlédnu barevné paprsky mířící k líbající se dvojici. Neodvažuji se dýchat, natož snad vystrčit hlavu ze svého úkrytu. Znám ty dva natolik dobře, abych věděla, že by nechtěli, ať riskuju i svůj život. Nemusím je ani vidět, aby mi došlo, co se právě stalo a kdo byl obětí. Počkám, dokud neutichnou vzdalující se kroky a krutý chladný smích Bellatrix Blackové, ten bych poznala vždy a všude! S žaludkem staženým strachy, klid může být způsob, jak mě vylákat, vyjdu do prázdné chodby a jakmile je spatřím, rozběhnu se k nim, kleknu si na chladnou kamennou podlahu, vzlykám nad jejich nehybnými těly a volám je jmény. Vím, je to zbytečné, ti už se neproberou.
"Mel," chytne mě kdosi za rameno a jemně se mnou zatřese.
"Oni...oni jsou mrtví," dostanu ze sebe.
"Mel!" třesení je nyní razantnější.
Pokusím se ruku odstrčit, ale nahmátnu pouze vzduch. Rozhlédnu se, všude je ticho, nikde ani živáčka. Jak je to možné? Vždyť profesoři se určitě museli dozvědět, že jsou tady Smrtijedi! Netajili se tím přece! Šli si naprosto klidně hradem a bylo jim jedno,kdo všechno je uvidí! Zmateně zamrkám a obraz chodby se dvěma mrtvými se začne rozostřovat. Opět zamrkám a když rozlepím víčka, hledím do ustaraného obličeje své nejlepší kamarádky, tváře mám mokré, z očí mi tečou další a další slzy a třesu se strachy.
Roztřeseně se zvednu do sedu, Lilly mě obejme a já si opřu čelo o její rameno.
"Neplač! Byl to jen sen," snaží se mě utěšit.
Zvednu hlavu a zadívám se do jejích zelených očí. "Ale...k-k-když on b-b-byl, tak ž-ž-živý," vyrážím ze sebe mezi vzlyky. "Rem a Gigi...," nedopovím, nemusím, Lilly je všechno rázem jasné.
"Ach, zlato," vydechne, patrně nenachází slova útěchy. Není divu, já bych je taky hledala horko těžko, kdyby se jí zdálo o Petuniině smrti, i když si s ní příliš nerozumí, vím, že ji má ráda a opačně to platí také.
Mé slzy, nyní je mohu připisovat úlevě, smáčí její noční košili a ona se na nic nevyptává, jsem ráda, protože bych stejně nebyla schopná odpovídat.
Když se po nějaké době, čas nevnímám, ale určitě to je minimálně půl hodina, konečně uklidním. Lilly mě vybídne, abych se pokusila ještě usnout, jelikož jsou teprve tři hodiny ráno. Poslušně se zachumlám do peřiny a znovu jí popřeju dobrou noc, ovšem neusnu. Kdykoliv totiž zavřu oči, vidím před sebou dvě bezvládná těla na kamenné podlaze v opuštěné chodbě, což způsobuje další a další přívaly slz. Vzlyky tlumím polštářem, do něhož mám zabořený obličej, nerada bych probudila kamarádku, stejně by to k ničemu nevedlo, nemůže mi pomoct.
Lilly v šest hodin vstává a samozřejmě na mě ihned pozná, co jsem celé tři hodiny, jež mi přišly nekonečné, dělala, ale nekomentuje to, prostě jenom s hlubokým povzdechem zavrtí hlavou a odejde do koupelny, kde stráví čtvrt hodiny.
Nehradši bych celý den nevystrčila paty z naší ložnice, což je naneštěstí pro mě neproveditelné, protože Removi by určitě bylo divné, že mě ani jednou nezahlédl, vyptával by se Lilly a i kdyby mu nic neřekla, tak by přišel za mnou až do pokoje. Takže abych se vyhnula výslechu, který by následoval, ve tři čtvrtě na sedm vstanu taky.
Nechápu, proč Lilly vstává v šest, když vyučování začíná v devět, ale dneska je mi to celkem jedno. Na posledních pár chvil si nechám koupelnu, abych nemohla příliš rozebírat, jak vypadám. Svůj odraz v zrcadůe však zahlédnu a málem se zděsím.
Oteklé zarudlé karamelové oči s tmavými kruhy pod nimi, vsazené do bledého obličeje, jemuž dominuje červená bambule, která má být nosem. Rychle vypadnu z koupelny, protože při pohledu na sebe se mi chce brečet znovu.
"Vypadáš příšerně!" neodpustí si Lilly poznámku.
Zavřu na okamžik oči, v nose mě zaštípe. "Dneska si, prosím tě, nech svoje chytré řeči a rady pro sebe."
"Samozřejmě," přikývne. "Já to řekla jenom proto, aby ses připravila na ty nejmenší narážky. Protože Poberti si toho určitě taky všimnou a budou se vyptávat a hodnotit, jak vypadáš! A při nejmenším svého bratra takhle snadno neodbudeš!"
"Já vím," šeptnu a s pohledem zabodnutým do země se vydám z ložnice. Sejdu schody a na svého chytrého sourozence narazím už ve společenské místnosti. Hodlám se rychle prodrat k východu, jenže v místnosti je málo lidí a tak mě nemůže přehlédnout.
"Mel!" zarazí mě rázně asi v polovině mé cesty.
Pomalu se otočím, ale dávám si pozor, aby mi příliš neviděl do obličeje. Vyptával by se a to bych vážně nezvládla. "Ano?" zamumlám, avšak nepochybuji, že mě slyšel.
"Co se stalo?" zajímá se.
"Nic," zavrtím hlavou.
"To vidím!" stojí jen kousek ode mě, natáhne ruku a za bradu zvedne můj obličej. "Tys brečela," neptá se, ví to!
"Kvůli Siriusovi?" mámí ze mě důvod slz.
Mlčky zavrtím hlavou. Do očí se mi nahrnou slzy, já se mu vrhnu kolem krku a brečím, nejde to zastavit.
"No tak, Mel. Ššš," hladí mě po zádech a mumlá slova útěchy. Jeho předchozí otázka byla zastírací manévr, je totiž informovaný. Od koho asi! Dám si předsevzetí, že si to s Lilly brzy vyříkám.
"Reme, ale ty to nechápeš!" vyhrknu, když se uklidním a bráška mě pustí. Využiji toho, otočím se na podpatku a doslova vyběhnu na chodbu před portrétem. Nerozmýšlím se ani vteřinu. Běžím pryč. Kolem dveří do Velké síně proběhnu bez povšimnutí, prosmýknu se mezi několika lidmi postávajícími ve Vstupní síni a zastavím se teprve v okamžiku, kdy narazím do něčeho obrovského. Pohlédnu vzhůru a uleví se mi. Je to Hagrid.
"No, no, no, kampak slečinko?" drží mě za rameno, takže nemůžu pokračovat.
"Pryč!" prsknu. "Pusť mě, Hagride!" tváří se zarputile a tak přidám i kouzelné slovíčko.
"Já tě pustim, tobě se něco stane a nejen tvůj brácha mi to nikdy nevodpustí. Kdepak!" zavrtí rázně hlavou. "Do lesa tě nepustím! Tam beztak studenti nesměj!"
Teprve nyní si všimnu, že stojíme na samotném okraji Zapovězeného lesa. "Já už tam byla," připomenu mu.
"Vo důvod víc, abys tam nechodila!" zamračí se.
"Tak dobře," vzdychnu poraženě. "Půjdu teda k jezeru nebo na hřiště, to je jedno. Hlavně mě nenuť jít zpátky do školy za Remusem."
Vidím, jak se to v něm pere a nakonec mě od jeho rozhodnutí "zachrání" Sirius. "Ahoj Hagride, ahoj Mel!" zavolá na nás cestou od skleníků. Nemůžu si nevšimnout, že má špatně zapnuté dva knoflíky na košili, kterou má napůl zastrčenou do kalhot, vlasy rozcuchanější než kdy jindy a ze rtů si otírá zbytky rudé rtěnky.
"Čau," oplatí mu pozdrav i s úsměvem Hagrid.
"Nazdar," procedím skrz zaťaté zuby.
"Co se tady děje?" chce vědět a usmívá se.
Nejspíš si báječně užil! Kdo ví kolikrát za noc, že!Napadne mě zákeřně a osten žárlivosti bodne kdesi v oblasti žaludku. Kdyby si chtěl užít se mnou, tak bych se nebránila, i když jakmile by se to dozvěděl Remus, tak by se s ním opět popral, tím si jsem naprosto jistá. Proboha, na co to myslíš?! Vzpamatuj se!Napomenu samu sebe. Snažím se tvářit bezstarostně a nevšímavě vůči Siriovým zkoumavým pohledům.
"Tadydle Mel chtěla navštívit les," vyzvoní mu bez okolků obr.
Šlehnu po něm pohledem.
Sirius pozvedne pobaveně jedno obočí. "Tam se přece nesmí."
On by mě rozesmál! Copak tam právě Pobertové nebyli už několikrát, aniž by museli trest? "To říká ten pravej!" prohodím tiše. Hagrid mě neslyší, ale bradavický Casanova ano a jeho rty se roztáhnou v pobaveném úšklebku.
"Hagride, ona tam určitě nechtěla jít schválně. Prostě šla tam, kam ji nohy nesly. Nech ji jít, vždyť ty jsi ten poslední, kdo by tady naší milé Melanii chtěl působit problémy," začne se mu vemlouvat.
Tohle není samo sebou, což se mi po pár minutách potvrdí. Hagrid mě pustí, věnuje mi jeden omluvný úsměv, když postřehne, jak si mnu rameno, bohužel mě držel za to, do něhož jsem dostala potloukem, a dlouhými kroky se vzdaluje.
Vydám se k jezeru a doufám, že se Sirius vrátí k té, s níž si užíval, ovšem on mě po pár krocích dožene.
"Co se stalo?" zajímá se.
Zavrtím hlavou. "To je jedno."
"To tedy rozhodně není!" rozohní se. "Mel, odpověz mi!"
Zastavím se a pootočím tak, abych mu viděla do obličeje. "Proč bych měla? Nestalo se vůbec nic! Jenom se mi zdál pitomý sen!"
Nedůvěřivě se na mě podívá. "A proto jsi celá ubrečená?"
"Jo!" odseknu. Proč ho to vůbec zajímá? Může mu to být přece jedno! Zjevně není, ale dnes nejsem v rozpoložení, kdy bych to dokázala patřičně ocenit.
"Mel, já ti chci pomoct!" řekne důrazně a pevně mě chytí za zápěstí.
"Mně nemůžeš pomoct!"
"Můžu tě zbavit nočních můr," prohodí a pobaveně se zašklebí.
Protočím panenky. "Spíš nahradíš ty, které mám jinýma."
"Dovol?" urazí se na oko. "Já nejsem v nočních můrách."
Pozvednu pochybovačně obočí. Nebudu se s ním hádat, vážně na to nemám sílu.
"Tak co můžu udělat, abych ti pomohl?" zeptá se vážně.
Zhluboka se nadechnu. "Copak jsi mě neposlouchal? Mně nepomůže nikdo! Moje sny souvisí s budoucností a mou minulostí, kdy jsem žila u mudlů! Ty nevíš, co se stane, když tomu nezabráním, já ale ano!" vychrlím, vyprostím ruku z jeho sevření, které povolilo nejspíš šokem nad těmi informacemi a běžím ke skleníkům, kde se o jeden opřu a znovu dám průchod slzám.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama