Rande?

7. listopadu 2010 v 11:32 | Hopísek |  Pouta minulosti
avatar
9.kapitola


Stále se opírala o zábradlí, strnule zírala před sebe a nedokázala uvěřit tomu, co se právě stalo. Ona souhlasila se Siriovým pozváním. Měla bych první myslet a pak až mluvit, nadávala si právě v duchu, když ji z jakéhosi transu vytrhlo ostré zvonění.
Vrhla se ke dveřím. "Ahoj Anne, co tady děláš? Dneska jsi přece neměla přijít, ne?" zajímala se podrážděně. Neměla na nikoho náladu, obzvláště pak na vlastní sestru.
Anne se zazubila a protáhla se kolem ní dovnitř, v tom jí nemohla bránit, bydleli zde její rodiče. "Jaké bylo rande?"
Shirley zakoulela očima a s úšklebkem, jež mladá paní Blacková nemohla vidět, zavírala domovní dveře. "Proč myslíš, že to bylo rande?"
"Protože u nás byl Sirius a pochlubil se," improvizovala, na tom se dohodli s ostatními, když tenhle plán vymýšleli.
Posměšně si odfrkla. "To je mu podobný! Vždycky musí všechno za tepla vyslepičit! Horší, jak ženská, opravdu!"
Anne se zasmála.
Shirley po ní šlehla zamračeným pohledem. "Přišla jsi jenom, aby ses mě zeptala jaká byla večeře s Lilly, Jamesem a," na okamžik se zamyslela, "tím černovlasým volem?" nedokázala z úst vypustit slovo rande, protože to bylo všechno možné jen ne rande. To si představovala trochu jinak, copak, když spolu dva lidé mají schůzku spolu nemluví?
Anne zvedla překvapeně obočí a posadila se na židli v kuchyni, kam stačily dojít. "Ale! Vůl? Co ti provedl?"
"Pozval mě na večeři," vydechla nešťastně.
"A tys to nepřijala!" došla Anne k mylnému závěru.
Zavrtěla hlavou a sklopila oči. "Právě, že přijala."
Vykuleně na ni zírala. "V tom případě nechápu, proč to říkáš takovým tónem."
"Protože já mu naletěla! Chtěla jsem si vždycky rozhodovat sama o tom, s kým někam půjdu, ale on se mě zeptal tak, jak bych od něj nikdy nečekala a já se teď ocitla v pasti!"
Anne ji vyzvala, aby jí dopodrobna vylíčila, co přesně se stalo a tak to Shirley udělala. Doufala, že se jí tím alespoň trochu uleví, ale nestalo se a ona se cítila snad ještě hůř.
***
V devět ráno, právě vylezla z postele, protože byla téměř celou noc vzhůru díky Charlotte, které nebylo dobře, se ozval zvonek a ona proklínala toho, kdo ji budil a také to, že rodiče večer před tím odjeli ke známým na oslavu narozenin, kde měli strávit pár dní.
"Už jdu!" křikla naštvaně, když spěšně sbíhala schody, nechtěla, aby dotyčný vzbudil Charlotte, což se ostatně stejně stalo.
Prudce otevřela dveře a s rozezleným výrazem zírala do zelených očí své jindy nejlepší kamarádky. "Co tady děláš?" byla nepříjemná, ale dnes neměla na návštěvy ani v nejmenším náladu.
"Děje se něco? Řekla bych, že nemáš svůj den," zajímala se zaraženě.
Shirley si uvědomila, že přestřelila, povzdechla si, ustoupila stranou a otevřela je víc. "Promiň, spala jsem asi hodinu. Charlotte celou noc prokašlala a má horečku."
"To mě mrzí, ale určitě bude brzy v pořádku. Nebudeš večer potřebovat hlídání?" nabídla Lilly bezelstně a následovala hnědovlásku do obývacího pokoje.
Shirley se zastavila v půli cesty ke křeslu a pomalu se otočila, oči podezíravě přimhouřené. "Jak víš, co se bude dít večer?"
Zrzka se kousla do rtu. "Ehm, víš, byl u nás Sirius!" vyhrkla první výmluvu, jež jí přišla na mysl. Přece nemůže říct, že jí to řekla Anne, ihned by jí došlo, co se tady děje.
"Zajímavé! Tohle přesně říkala včera i ségra. Ale čemu se divím, vždyť tvůj manžel je jeho nejlepší přítel a její zase bratr. To jsem to vyhrála. Sirius je děsná drbna."
Krátce se zasmála. "Tak budeš chtít pohlídat Charlotte?"
"Nejradši bych tam nešla a zůstala s ní doma. Určitě by to pochopil," prohlásila naoko přesvědčeně.
"To si nemyslím. Sirius se na večer hrozně těší. Přece bys mu to neudělala. Já ji pohlídám ráda, neboj."
Hnědovláska protočila panenky.
***
Shirley se před zrcadlem prohlížela ze všech možných i nemožných stran. Na sobě měla šaty sahající těsně nad kolena barvy lila s úzounkými ramínky, přední i zadní díl byl rozdělen pricesovými švy. Vlasy si nechala volně splývat na záda.
Jak se tam tak nakrucovala zahlédla modrá rozzářená očka své dcerky a v odrazu se na ni usmála. "Copak, zlatíčko?"
"Moc ti to sluší, maminko," prohlásila upřímně a prohlížela si ji zkoumavým pohledem, jakým den předtím hodnotila svého otce.
"Myslíš?" obrátila se čelem k Charlotte a rozpřáhla ruce.
"Vím! Tatínek z tebe padne na zadek!" zazubilo se děvčátko a se smíchem uhnulo matčině ruce, jež hrozila ji vytahat za ucho.
"Takhle se mluví?" Shirley se snažila tvářit přísně, ale po několika okamžicích to vzdala.
"Maminko, jak dlouho mu ještě nesmím říct tati?" Charlottin pobledlý obličejík se najednou zachmuřil.
Objala ji a posadila se s ní na postel. Z hrdla se jí vydral povzdech. "Já nevím, broučku. Je to všechno moc složité a já se musím přesvědčit, že s námi zůstane a nevezme mi tě, víš?"
"Nenechám se vzít!" ujistila ji, drobnou ručkou se dotkla její tváře.
"To bohužel nezáleží na tobě. Jsi příliš malá, abys chápala takovéhle věci," snažila se vysvětlit a nedotknout se jí.
I přes veškerou opatrnost se malá Charlotte trochu urazila. Nemyslela si, že je nějak zvlášť malá, zvládla přeci plno věcí, které děti v jejím věku ne.
"Charlotte, na něco jsi samozřejmě dost velká, jenže tohle je strašně složité i pro mě, věř mi."
"Dobže, mami, mám tě láda," dala jí zlehka pusu na tvář, vykroutila se z jejího sevření a postavila na zem. "Za chvíli tady bude tatínek i teta Lilly, tak já si jdu zase lehnout do postýlky, abych byla blzy zdlavá," prohlásila a už mizela ve dveřích.
A opravdu za pár minut se ozvalo zvonění. Shirley popadla fialové sáčko a sešla dolů, kde vpustila dovnitř Lilly.
"Ahoj, sluší ti to," usmála se.
Kriticky si prohlédla délku šatů a páskové boty, v nichž byly uvězněny její nohy. "Myslíš? Není to příliš, ehm, vyzívavé?" ptala se s obavami, jelikož nebyla zvyklá chodit na schůzky, na něž by musela nosit něco formálnějšího, jak prohlásil Sirius.
"Vůbec ne! Vypadáš úžasně, divila bych se, kdyby mu překvapením neklesla brada až na zem."
Věnovala jí pousmání. K odpovědi se nedostala, znovu se ozval zvonek a za dveřmi tentokrát stál černovlasý muž, v ruce natažené před sebou svíral tucet modrých růží, které ona zbožňovala. Věnoval jí obdivný pohled a byl rád, že nemůže vědět, co se mu honí hlavou, asi by z toho nebyla příliš nadšená.
Mladá žena ihned odnesla růže do vázy v obývacím pokoji, rozloučila se s Lilly a nechala se Siriem dovést k vypůjčenému autu. Netušila, kam jedou a Sirius jí to odmítal říct, tak se jednoduše opřela a pozorovala silnici před sebou.
Auto zastavilo na mýtině a Shirley překvapeně zamrkala. Nechápala, proč právě tady. V noci nedokázala s přesností určit, kde jsou.
Podívala se na něj se zdviženým obočím a nevyslovenou otázkou vepsanou v obličeji.
"Nepamatuješ si, co se tady stalo?" osvítil mýtinu dálkovými světly.
"Odvez mě domů," zašeptala.
"Proč?"
"Protože chci! Tady s tebou nebudu! Už nikdy!" mumlala plačtivě.
"Shirley, ale tohle místo je naše! Je naprosto dokonalé pro rande. Neodvezu tě!"
"Fajn!" procedila skrz zatnuté zuby, vystoupila a přemístila se do své ložnice. Napadlo ji, že by se mohl pokusit o totéž a tak zabezpečila dům kouzly proti přemisťování. Nechtěla ho vidět. Potřebovala čas, aby se vzpamatovala.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama