Rande?!

7. listopadu 2010 v 11:19 | Hopísek |  Který svět?
avatar
17.kapitola


Na nástěnkách se objevilo oznámení o návštěvě Prasinek, která se měla konat příští sobotu, takže jsem čekala, že za mnou Sirius přijde a bude se dožadovat své části dohody. Nespletla jsem se, skutečně si mě ještě toho večera odchytil.
Sirius si dřepne ke křeslu, v němž si čtu Dějiny bradavické školy. "Mel? Příští týden se jde do Prasinek, tak mě napadlo, že bychom to mohli spojit s tím naším rande."
Zvednu oči od knížky a rozhodnu se ho potrápit. "O čem to mluvíš? Proč bych s tebou měla chodit na rande?"
"Protože," vyhrkne, načež ztiší hlas a nakloní se blíž ke mně, "protože jsme uzavřeli dohodu! Když ti přivedu Sra...Severuse, tak se mnou půjdeš na rande."
"Jenže ty jsi, milý Siriusi, svou část dohody nesplnil," upozorním ho také šeptem.
Zamračí se. "Jak nesplnil?!"
"Řekl jsi Sevovi, o co jde? Řekl. Tím naše dohoda padá," stále udržuju vážnou tvář. Hrozně mě baví ho vytáčet.
"Ale...já...," koktá. "Musel jsem mu to říct, protože jsem mu nechtěl ublížit!" procedí nakonec srkz zaťaté zuby.
Nevydržím to a rozesměju se.
Sirus na mě chvíli zmateně zírá, načež mu dojde, že si z něj celou dobu dělám legraci a zatváří se uraženě. "Tsss, to jsou mi teda fóry."
Přestanu se smát nahlas a jenom se připitoměle culím.
"Takže to rande platí?" zajímá se.
Povzdechnu si a úsměv mi zmizí ze rtů. "No, co s tebou mám dělat? Platí."
"Super! Díky!" usměje se a dá mi pusu na tvář.
"Máš za co," zamumlám, ale on už je pryč.
Nesouhlasila jsem s tím proto, že bych změnila názor a myslela si, že svou část dohody splnil, ale protože chci, což mě upřímně řečeno děsí. Mám strach. Pamatuju si jeho slova, to, jak tehdy řekl: Jednou budeš moje! Třeba mu nejde o mě, třeba si chce jenom něco dokázat, ovšem už jsem se rozhodla, tak teď nemůžu couvnout.
"Ty sis právě domluvila rande s Blackem?" ptá se mě ohromeně Lily, která seděla u stolu o kus dál a já si ani nevšimla, že tam je.
Protočím panenky, rozhodnu se předejít kázání, které by jistě přišlo. "Lily, to nemůžeš pochopit! Slíbila jsem mu, že když pro mě něco udělá, tak s ním půjdu."
"Jenže tys říkala, že dohodu nedodržel!" upozorní mě.
Kousnu se do rtu, tohle neměla slyšet.
"Tak co, dodržel?" dotírá.
"Ne," procedím, "nedodržel."
"Tak proč jsi s tím souhlasila?" zajímá se a zpytavě si mě prohlíží. Když jí dojde důvod, tak jenom zalape po dechu. "To nemůžeš myslet vážně! Ty s ním chceš jít! Zamilovala ses do něj!" obviňující tón jejího hlasu se nedá přeslechnout, bohužel její slova slyší všichni ve společenské místnosti a tak nyní nejedny oči utkvěly na naší dvojici a zvědavé uši pozorně poslouchají.
"Pst," přiložím si ukazováček na rty a co nejtiššeji odpovím: "Nejsem do něj zamilovaná," bráním se, ale mým slovům chybí přesvědčení.
"To vidím," zlomí nade mnou hůl.
"Lil, poslouchej," chci jí to všechno vysvětlit.
Zarazí mě gestem ruky a zavrtěním hlavy. "Mně nic vysvětlovat nemusíš! Jen si dej pozor, aby to nedopadlo jako tehdy."
"Tehdy to byla úplně jiná situace. Tenkrát jsem milovala Seva, jenže teď," pokrčím rameny, nemůžu být upřímná a říct: jenže teď miluju Siria. To bych popřela svá předchozí slova.
"Jenže teď je všechno jinak, co?" dokončí za mě s úšklebkem.
"Tak nějak," připustím a je mi jasné, že aniž bych řekla pravdu, tak ji zná. Jsem hrozně průhledná.
***
V úterý při bylinkářství si vedle mě ke stolu stoupne Gigi, což jistě není samosebou.
"Mel?" osloví mě, když nám profesorka řekne, co máme dělat a všichni se pustíme do práce.
"Hm?" pozvednu mírně obočí, ale nepodívám se na ni, dál se zabývám rostlinou, s níž máme pracovat a která je celkem nebezpečná.
"Rem mě požádal, jestli bych s ním nešla v sobotu do Prasinek," oznamuje mi nadšeně.
Tentokrát se na ni podívám, s vytřeštěnýma očima. "Cože?"
"Dneska ráno po snídani na mě čekal před Velkou síní, doprovodil mě na hodinu a zeptal se mě," líčí mi ve zkratce, co se událo s rozzářenýma očima, ovšem něco mi tam chybí.
"Souhlasilas?" zajímám se o to nepodstatnější.
Její výraz naznačuje, že není daleko od toho, aby si poklepala prstem na čelo. "Samozřejmě!"
"Konečně jste dostali rozum," povzdechnu si a obrátím svou pozornost zpět k rostlině, jelikož předpokládám, že je to vše.
"To je všechno, co na to řekneš? Konečně jste dostali rozum?" ptá se mě nevěřícně.
Pokrčím rameny. "A co bych ti na to měla říkat? Že z vás mám radost? Že vám to přeju? Mám z vás radost a přeju vám to, ale to víš už dávno, ne? Rem si nemohl vybrat líp."
Ginger to na chvíli umlčí, ale ne na dlouho, protože mě začne vyslýchat. "No a co ty? Po škole kolují řeči, že tě do Prasinek taky někdo pozval."
Zhluboka se nadechnu. "Proč k tomu rovnou nedořekneš, že to byl Sirius a já souhlasila, kvůli naší dohodě? To totiž určitě víš taky, jestli ne, tak budeš nejspíš jediná."
"Chtěla jsem, abys mi to řekla sama," přizná.
"Tak teď už jsem ti to řekla," prohodím odměřeně.
"Mel, co se děje? Ty z toho nejsi nadšená?"
Natočím se čelem k ní. "Vidíš, ne? Jindy bych dala nevím co za to, abych s ním mohla jít, ale teď? Prostě nadšená nejsem. Sama pořádně nevím proč. Jsem do něj zamilovaná a bojím se, že mě zase srazí na kolena jako tenkrát a to rozhodně nechci! Jenže rande jsem mu slíbila a tak s ním půjdu, ať se mi to líbí nebo ne."
"Promiň, nechtěla jsem tě naštvat," omlouvá se Gigi.
Překvapeně zamrkám. "Proč se omlouváš, když za nic nemůžeš?"
"Naštvala ses na mě," zamumlá.
Protočím panenky. "Nejsem naštvaná na tebe, ale na sebe! Nestačím žasnout nad svojí blbostí!"
"Nejsi blbá, jenom zamilovaná," trhne rameny.
"To je možná ještě horší," zachmuřím se.
"Ale není. Láska je přeci krásná," na její tváři se objeví zamilovaný úsměv.
Musím se pousmát. "Jak kdy."
Zavrtí hlavu. "Vždycky! Sice není příjemná, když kvůli ní trpíš, ale i tak je to krásný cit. Věř mi, vím, o čem mluvím."
Sice si nejsem jistá, že opravdu ví, o čem mluví, ale nehádám se, stejně by to nemělo smysl. S Gigi se nikdo pro jistotu nehádal, jelikož ona dokázala člověka přesvědčit o čemkoliv a když jí přesvědčovaný odporoval, tak to pro ni bylo snad ještě snažší. Já sama jsem to sice ještě nikdy nezažila, ale už jsem toho byla dvakrát svědkem a i přesto, že se Gigi ve svých názorech většinou nemýlila, dnes jsem byla přesvědčená o své pravdě, za níž si budu stát.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama