prolog k Pnš 2

7. listopadu 2010 v 1:09 | Hopísek |  Právo na štěstí 2
avatar
prolog


"Co když se dostanu do Zmijozelu?" zeptá se nás Richel večer před odjezdem do Bradavic. Sedíme v obývacím pokoji a hrajeme Člověče, nezlob se.
Podívám se na Siria, kterému ztuhl obličej a nadechnu se k odpovědi.
"Opovaž se být ve Zmijozelu a neznám se k tobě!" vyhrkne dřív než stačím cokoliv říct.
"Siriusi!" syknu výhružně.
"Já tam nechci, ale co kdyby se Moudrý klobouk náhodou rozhodl, že je to nejlepší kolej pro mě?" špitne Richel.
"Jak jsem řekl! Opovaž se! Žádné z mých dětí nebude ve Zmijozelu!"
"Mě tam chtěl poslat!" oznámí Sirius junior svému otci něco, co já vím a ten vytřeští oči.
"Cože? Proč ses o tom nikdy nezmínil?"
"Protože jsem věděl, jak budeš reagovat! Stejně s tím nic nenaděláš! Jestli se tam Rich dostane, tak to budeš muset respektovat!"
"Tak to tedy ne! Pokud bude ve Zmijozelu, v životě s ní nepromluvím!" oznámí nám.
Zděšeně se podívám první na manžela a potom na Richel, která se rozpláče a uteče do svého pokoje. Malý Sirius se rozběhne za ní a počastuje svého otce znechuceným pohledem.
"Siriusi!"
"Co je?" zavrčí a podívá se mi do očí.
"Co je? Ty se ještě ptáš? Naše dcera se bojí, že bude ve Zmijozelu a ty jí začneš vyhrožovat! To je snad zlej sen! Jak můžeš říct, že s ní v životě nepromluvíš, když ji zbožňuješ?" postavím se před něj a dám ruce v bok.
"Já prostě nestrpím, aby moje dcera byla v koleji, jenž je posedlá čistou krví!" postavil se proti mně. Stojíme tam a nevraživě si hledíme do očí.
"Proč mám pocit, že tebe tam ten klobouk chtěl poslat taky!" prohodím potichu a sleduji jeho reakci.
Ve tváři se mu pohne sval a v očích na okamžik zračí strach. "Zbláznila ses? U mě se klobouk rozhodovat nemusel!" řekne.
"Lžeš!" obviním ho. "Proč jsi mi nikdy neřekl, že se rozhodoval mezi Nebelvírem a Zmijozelem? Proč? Jsem tvoje žena, krucinál! Myslíš, že by se něco změnilo, kdybych to věděla? Mě chtěl poslat do Havraspáru!"
"Jenže Havraspár není špatný jako Zmijozel!" odporuje mi.
"Nemůžeš říct, že je nějaká kolej špatná! Pro každého je totiž špatná jiná kolej! A víš co? Já se o tomhle s tebou nebudu bavit!" otočím se na podpatku a odejdu za Richel.
Zaklepu na dveře jejího pokoje, nečekám na vyzvání a vejdu. Richel leží na posteli, hlavu zabořenou do polštaře a jediné znamení jejího pláče jsou třesoucí se ramena. Sirius sedí na okraji postele, hladí svou mladší sestřičku po zádech a snaží se ji uklidnit. Nedaří se mu. Otočí hlavu a v očích se mu zračí žádost o pomoc.
"Rich! Zlatíčko! Tatínek to tak nemyslel!" zalžu a doufám, že se Sirius uklidní a omluví.
"Ale ano, myslel!" zahuhlá do polštáře.
Zavřu oči, zhluboka se nadechnu a otevřu je. Tohle bude ještě těžké."Pokud by se snad rozhodl svá slova uskutečnit, tak bude mít, co dělat se mnou! Když nepromluví on s tebou, tak já s ním taky ne!" řeknu odhodlaně.
"A já taky!" přidá se ke mně Sirius mladší.
Richel zvedne hlavu a podívá se na nás uslzenýma očima. "Mami, tobě by nevadilo, kdybych byla ve Zmijozelu?" zeptá se s nadějí v hlase.
"Nevadilo! Protože každá kolej má své dobré i špatné vlastnosti! Nebelvír taky! Váš otec toho byl živým důkazem!" prozradím jim smutně.
"Jak to myslíš?" zamračí se Sirius.
Pousměju se při vzpomínce na naši školní docházku a vyprávím jim celý náš příběh. Ode dne, kdy jsme se seznámili až po den, kdy jsem Sirovi darovala ony dětské botičky. "Přála bych vám vidět jeho nechápavý pohled. Za několik měsíců jsi se narodil ty, Siriusi a o dva roky později ty, Richel. Teď alespoň víte, že Nebelvír není ta nejlepší kolej v Bradavicích. Teta Lilly měla kamaráda ze Zmijozelu a musím říct, že on ji měl, a nejspíš pořád má, rád. Od školy jsem ho sice neviděla, ale vzpomínám na něj pouze v dobrém. Váš otec a strejda James mu školní docházku pěkně znepříjemnili."
"Mami, jak se jmenoval?" vyzvídají oba zvědavě.
"Nevím, jestli je nejlepší nápad vám říkat jeho jméno."
"Prosím!" dívají se na mě psíma očima.
Povzdychnu si. "Tak dobře. Jmenoval se Severus Snape."
Sirius zapomněl samým překvapením zavřít pusu. "Ale...ale...to..to je náš učitel lektvarů!"
Na tváři se mi objeví úsměv. "Ano, já vím. Severus miloval lektvary, takže se není čemu divit."
"Nemilovala jsi ho, mami?" položí mi Richel otázku, jenž mě celkem pobaví.
Zavrtím hlavou. "Ne! Vždycky jsem milovala pouze vašeho otce!"
"I když jsi věděla, co je zač a jak se chová ke Snapeovi?" zeptá se Sirius nevěřícně.
"Ano! Věděla jsem to a přesto jsem ho milovala, miluji a vždy milovat budu!"
Ode dveří se ozve zakašlání a všichni tři se jako na povel otočíme. Stojí tam Sirius a usmívá se.
Podívám se na hodinky a zhrozím se. Je téměř jedenáct hodin. "Tak jo. Oba jděte rychle spát! Zítra jedete do Bradavic, tak ať nezaspíte!"
"Mami! Ještě chvilku nám vyprávěj!" škemrají, ale já se zlomit nenechám, zaženu je do postelí a popřeju jim dobrou noc.
"Děkuju!" pošeptá mi do ucha Sirius, když za sebou zavřu dveře synova pokoje.
"Za co?" optám se ho chladně.
"Za to, že jsi mi otevřela oči! Slyšel jsem celé tvoje vyprávění Choval jsem se jako hlupák a máš pravdu. Zmijozel je dobrá kolej," přizná a políbí mě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama