prolog

7. listopadu 2010 v 0:53 | Hopísek |  Život je plný drobných překvapení
avatar
přináším prolog k nové povídce, který napsala Alysha, já ho pouze maličko poupravila =o) snad se bude líbit, mně se líbí...za komenty budeme vděčné ;o)


Hrozně ráda vzpomínala na den, kdy jí přišel dopis z Bradavic. Nejdřív si myslela, že si z ní někdo dělá srandu, protože Bradavice neznala. Ona totiž byla z mudlovské rodiny. Kouzla, čáry a kouzelná zvířata znala jen z knížek. I její maminka si myslela, že si z nich utahují. Paní Robertsonová chtěla dopis vyhodit a dál se věnovat mytí nádobí, jenže v tom jí zabránil okamžik, na který v životě nezapomene. Objevil se před ní starší chlápek se stříbrným plnovousem až ke kolenům, s velmi štíhlou postavou, a s krásnýma modrýma očima ukrytýma za půlměsícové brýle. Byl to Albus Brumbál, ředitel školy Čar a kouzel v Bradavicích. Na okamžik to vypadalo, že paní Robertsonová oněměla a nebo hůř, že omdlí.
,,Paní Robertsonová. Jmenuji se Albus Brumbál a jsem ředitel této školy," ukázal na obálku v ruce paní Robertsonové.
,,Já si myslela, že si z nás někdo vystřelil," odpověděla rozklepaně. Ředitel mírně zakroutil hlavou a usmál se.
,,U vaší dcery Hope se objevily při porodu magické schopnosti. Tak si přeji, aby studovala na mé škole," řekl Brumbál a prohlížel si fotky malé Hope na zdi.
,,A jak mám vědět, že nejste podvodník?" vyjela ostražitě paní domu. Brumbál jednoduše mávl hůlkou a umyl nádobí.
,,Mami, co to udělal ten pán?" zeptala jedenáctiletá Hope a nenápadně se schovávala za svou matkou. Brumbál se mile usmál a podal jí další dopis, který si přivezl s sebou, kdyby ten první náhodou vyhodily. Hope vzala dopis do ruky a přečetla si adresu, která byla napsaná velmi zajímavým písmem. Mělo samé kudrlinky a ozdobné klikyháky. Moc se jí to líbilo. Opatrně rozbalila obálku a očima přelétla řádky dopisu. Když to dočetla až ke konci, tak se jí rozzářily oči a usmála se na mamku.
,,Já do té školy chci, prosím," začala prosit Hope a udělala psí oči, kterým nešlo odolat. Matka očima přelétla seznam potřebných věcí a zaúpěla. Neměly tolik peněz, na tolik věcí, které vůbec neznala. A vůbec nevěděla, kde je sežene.
,,Miláčku, ale my nemáme tolik peněz," začala se omlouvat paní domu. Hope posmutněla a začaly jí téct velké slzy, které kapaly na podlahu. Mamka se na ni lítostivě podívala, přisunula si jí k sobě a mateřsky objala.
,,Nemějte starost paní. Počítal jsem s tím," řekl Brumbál a podal jí malý pytlík z kouzelnickými penězi.
,,To nemůžu přijmout. Jak vám to splatím," odmítala paní Robertsonová.
,,Berte to jako dar. A věci půjdeme nakupovat společně příští týden," navrhl Brumbál a potřásl si s paní domů rukou a přemístil se pryč.
,,Tak já jdu do kouzelnické školy?? Takže já jsem čarodějka?" radovala se Hope a její mamka jen přikývla hlavou. Skočila jí do náruče a zatočila se s ní.
,,Já se tak těším!! Já už chci jít nakupovat!! Já se těším hlavně na kouzelnickou hůlku!!" skákala jako šílená Hope a předváděla s tužkou kouzlení. Paní Robertsonová se opřela o kuchyňskou linku a sledovala svou dceru, která byla po dlouhé době šťastná. Nechápala, že jeden okamžik může jí i její dceři změnit celý život. Ale jednou jí stejně musí říct o jejím otci. Nerada o něm mluvila. On nebyl moc rodinný typ, byl to záletník, který opíjel svou oběť a pak se s ní vyspal. A ona byla ta oběť, litovala toho, že se nechala nalákat na sladké řečičky cizího chlapa. Ale za jedno mu byla vděčná. Za Hope. Už by si život bez své dcery nedokázala představit. Byla její sluníčko, její štěstí.
,,Už půjdeme nakupovat??" zeptala se Hope a naklonila hlavu na stranu. Vypadala nevinně. Byla totiž její andílek, který jí nikdy nic neprovedl…
,,Vždyť jsi slyšela pana Brumbála. Příští týden. A teď koukej plavat do postele," popoháněla Hope do postele. Dala jí pusu na dobrou noc a odešla.
,,Hezké sny," popřála.


Krátkovlasá dívenka se nimrala ve své večeři. Zrovna měli k večeři čočku s párkem. Nesnášela čočku.
,,To sníš, Alysho!" vyštěkla paní Simpsonová. Už jí docházely nervy z její jediné dcery.
,,Ale ty víš, že čočku nerada," rozčilovala se Alysha a položila vidličku k talíři. Odmítla jídlo a koukala se z okna na pana Simpsona, jak jde pro poštu. Jen vešel do kuchyně a jeho žena si ihned stěžovala.
,,Jasone, zase nechce jíst!" vyjekla jeho manželka a musela začít utírat stůl, protože jinak by určitě vybouchla.
,,Alysho! Poslouchej maminku a nezlob," pokáral svou dceru pán domu.
,,Vždyť víte, že to nejím," zakňourala Alysha a smutně se podívala. Pan Simpson jí vzal talíř se zbytkem jídla a vysypal to do koše.
,,A kdo jí pak rozmazluje!" zařvala se slzami v očích jeho žena. Musel ji obejmout a utišit. Obě je miloval. Chtěl by ještě jedno dítě, ale jak viděl, jeho žena by to nezvládala.
,,To není tím a uklidni se. Přišla pošta," řekl o něco radostněji pán domu a podal ženě dopisy. Byly tam jen nějaké pohledy od příbuzných a jeden zajímavý dopis pro Alyshu.
,,Jasone? Co to má znamenat?" zeptala se vystrašeně jeho žena a podívala se na jejich dceru, která trhala lístky jedné květině, náramně si to užívala a smála se u toho.
,,Vyhodíme to a nebudeme si toho všímat," šeptala paní Simpsonová a pomalu se sunula ke koši.
,,Být vámi, tak to nevyhazuji," řekl klidný hlas, plný autority. Když se podívali na toho starého chlapa, který se mile usmíval, tak chtěli utéct a nevěděli proč.
,,Když to vyhodíte, zkazíte dceři celý život. Přečtěte si to," nabádal je. Vyděšeně se na sebe podívali, ale nakonec dopis otevřeli a přečetli. Mysleli si, že je to nějaký vtip a za chvíli ten starý chlap zařve: Apríl!!! Ale nic takového se nestalo, byla to holá pravda.
,,To je určitě nějaký trik! Určitě nás nahráváte!" říkal pan Simpson a rozhlížel se po kuchyni.
,,Není to žádný trik. Vaše dcera je opravdu čarodějka, jako já," usmál se a mávl hůlkou. Malá Alysha vylítla do vzduchu a začal s ní létat. Alyshe se to hrozně líbilo. Smála se, máchala rukama a nohama a nechtěla, aby to přestalo. Opatrně jí pustil na zem a koukal se do rozzářených očí malé dívenky.
,,Už mi věříte?" zeptal se rodičů a ti opatrně kývali hlavami na znamení, že rozuměli a věří mu.
,,Takže se těším, až vaší dceru uvidím 1.září ve škole," usmál se Brumbál a pomalu odcházel. ,,Ještě něco.."
,,To je ode mě a příští týden půjdeme spolu nakupovat věci tady pro Alyshu," řekl. Dal malý měšec z penězi na stůl a odešel z domu. Rodiče se podívali na sebe a pak na svou dceru, která měla v očích ďábelské jiskřičky.
,,Budu čarovat!! Hurá!!" křičela na celý dům a objala rodiče. I když zlobila, měla své rodiče ráda. Vždycky na ní byli hodní a obětaví. Možná se na první pohled mohlo zdát, že je rozmazlená, ale nebyla. Všichni si to mysleli, ovšem do pravdy mělo toto tvrzení hodně daleko.
,,Ano, budeš. Ale teď půjdeš spát, protože jsi nechtěla jíst," nakázala jí paní Simpsonová. Alysha se zamračila, ale poslechla. Vyběhla schody nahoru do pokojíčku, zavřela za sebou dveře a lehla si do postele.
,,Já jsem čarodějka," zašeptala do ticha pokojíčku a ihned usnula.

,,Dobrý den, paní Simpsonová. Tak, jdeme nakupovat," řekl nadšeně Brumbál, když se objevil vedle paní domu, která upustila na zem květináč plný hlíny. Mávl hůlkou a vše bylo v pořádku.
,,Dobrý. Já jsem se vás lekla," dostala ze sebe roztřeseně žena a podala mu ruku.
,,Jste připraveny na nákupy? A kde je váš pan manžel?" rozhlížel se po zahradě, ale nikde ho neviděl. Najednou za sebou uslyšel dívčí smích. Když se otočil, uviděl Alyshu jak si hraje s velkým psem, který ji poslouchal na slovo.
,,Ano jsme. Můj muž musel narychlo do práce, ale to nevadí. Můžeme jít," ujistila ho paní Simpsonová, vzala Alyshu za ruku a šly se převléknout. Po čtvrt hodině vylezly jako slušné dámy, dokonce si i Alysha vzala sukni, přestože normálně ji nenosí.
,,A kde nakoupíme všechny ty věci?" zeptala se Alysha a zatahala Brumbála za dlouhý plášť.
,,Je takové speciální místo pro kouzelníky, ale ještě musíme pro jednu rodinu."
Alysha se zamračila a šla ke své matce.
,,A jak se k nim dostaneme?" zeptala se paní domu a sledovala šťastný Brumbálův výraz.
,,Přemístíme se," usmál se, podal ženě svou ruku. Kývl rukou a žena se ho chytla i s Alyshou. A najednou obě pocítily těžko na žaludku. Poznaly nevýhodu přemisťování. Brumbál dopadl galantně na nohy, Alysha spadla na zadek a paní Simpsonová se pevně chytla Brumbála. Dopadli do kuchyně Robertsonových. Přiběhla paní domů a za zády jí byla Hope, která koukala na hosty.
,,Dobrý den, čekali jsme vás každým dnem." Řekla paní Robertsonová a podívala se na cizí ženu, která vypadala jak bílá zeď. Ženy se představily a taky představily jejich dcerušky. Hope byla hodně odměřená, neměla moc ráda seznamování s cizími lidmi.
,,Tak, jdeme nakupovat. Všechny se mě chytněte," usmál se Brumbál a podíval se po ženách.
,,Nikdy bych nevěřil, že se mnou v jedné místnosti bude tolik žen," ženy se usmály a už stály před zdí na Příčnou ulici. Ředitel vytáhl hůlku, poklepal na pár cihel a malé holky ho pečlivě pozorovaly.
,,Milé dámy, vítejte na Příčné ulici," přivítal je Brumbál a vykročil. Ženy ho následovaly a nestačily se divit, kolik neznámých věcí se tady dá sehnat. Byly tu kotlíky, brky, pergameny, všelijaké přísady do lektvarů, obchůdek paní Malkinové s hábity a košťata. A bylo toho mnohem víc. Nejdříve je Brumbál zavedl k paní Malkinové, kde se Alysha začala rozčilovat, že nechce sukni, ale nakonec ji matka přemluvila. Pak šli koupit učebnice, kufry s jejich iniciály, brky, pergameny atd. a nakonec přišly na řadu hůlky, na které se holky neuvěřitelně těšily. První byla Hope, protože Alysha si šla vybrat školní zvíře. Malá Hope vešla do obchodu pana Olivandera.
,,Vítám vás tady, slečno Robertsonová," přivítal jí milý hlas majitele obchodu. Několikrát zamrkala očkama a sledovala muže, jak se přehrabuje v poličkách plných krabiček. Vytáhl asi pět krabiček a po jedné je podával Hope. Všema mávla, ale ani jedna se k ní nehodila. Posmutněla, asi nebude čarodějka. Olivander vytáhl poslední dvě krabičky a podal jí je. Vzala do ruky tu první a pocítila krásné teplo po celém tělo, až jí naskákala husí kůže. Hned věděla, že tahle je ta pravá. Olivander se rozzářil jak měsíček na hnoji a lehce jí zatleskal.
,,Výborně!! Třešňové dřevo, žíně z jednorožce, dvanáct a půl palce dlouhá a středně pružná. Velmi dobrá na kouzelné formule," vychválil hůlku majitel obchodu. Hope zaplatila hůlku a akorát vešla do obchodu Alysha se sovou v kleci. Měla sovu pálenou. U Alyshy to probíhalo úplně stejně, ale odnášela si jinou hůlku. Z vrbového dřeva, s blánou z dračího srdce, jedenáct palců dlouhou a velmi pružnou hůlkou. Dobrou na lektvary. Brumbál je upozornil, že mohou kouzlit až ve škole a holky posmutněly, ale zároveň se nesmírně těšily. Matkám řekl, že škola je internátní a tak budou domů jezdit jen na Vánoce. Paní Robertsonová vypadala vyplašeně a paní Simpsonová vypadala šťastně. Každé dal lístek na Bradavický expres a přemístil obě rodiny domů.

Prvního září se obě dívky loučily se svými rodiči na kouzelnickém nástupišti. Chodili tady všelijací lidé. Pomohli svým dcerám odnést kufr do jejich kupé a naposled se s nimi rozloučili. Každá dívka seděla v jiném vagóně a seznámila se s ostatními dětmi v kupé. Koupily si nějaké sladkosti, smály se, povídaly si a na chvíli usnuly. Probudil je hluboký kamarádský mužský hlas. Ospalé vylezly na nástupiště a uviděly toho nejvyššího muže, který je snad nejvyšší na celém světě, alespoň nováčkům tak připadal. Později se dozvěděly, že je to poloobr.
,,Prváci!! Poďte za mnou!!
Hlavně se mi neztraťte!!" hulákal na prváky Rubeus Hagrid, jak se jim představil. Vzorně ho všichni následovali až dolů k jezeru. Nastoupili do loděk, které samy pluly k hradu. Když je přísně vypadající žena, profesorka McGonagalová, odvedla před Velkou síň, všichni se začali klepat jak ratlíci. Nevěděli, co je za těmi velkými dveřmi čeká. Nebezpečí a nebo uvítací sbor? Slyšeli tam jen hlasy lidí, které se smály a nebo dohadovaly. Najednou se dveře otevřely a profesorka je vedla mezi stoly. Síň byla plná starších studentů, kteří je sledovali. Když došli před malé podium, na kterém byla stolička s kloboukem, tak se pousmáli. Snad to nebude tak hrozné, jak si mysleli.
,,Budu postupně vyvolávat vaše jména. Nasadíte si klobouk na hlavu a ten vás zařadí to příslušné koleje," objasnila rázně profesorka a začala vyvolávat. Obě byly netrpělivé a nervózní. Ale když uviděly, že je nic nečeká, oddychly si.
,,Alysha Simpsonová!" vyvolala profesorka a Alysha vyrazila jistým krokem. Posadila se na stoličku a profesorka jí dala na hlavu starý klobouk. Nic se nedělo, ale najednou uslyšela v hlavě jemný hlásek.
,,Ale, ale. Koho tady máme? Zlobivé dítko. Máš předpoklady se dostat do Zmijozelu, ale udělal bych velkou chybu, máš v sobě i něco dobrého, co každý ocení," šeptal a najednou…
,,MRZIMOR!!!" zakřičel a levý stůl uprostřed začal tleskat. Sedla si k nim a čekala, až zařadí ostatní.
,,Hope Robertsonová!!" vyvolala McGonagalová, Hope šla pomalým krokem ke stoličce. Posadila a čekala.
,,Máme tady chytrou hlavičku. Opravdu. Hodně se toho naučíš, budeš šikovná čarodějka, proto tě pošlu do…"
,,HAVRASPÁR!!!" zakřičel a pro změnu začal tleskat pravý stůl uprostřed. Šlo na řadu ještě pár lidí, až pak šel na řadu velmi pohledný chlapec. Měl černé polodelší vlasy, bouřkové oči a krásný úsměv. Sebevědomým krokem přišel ke stoličce a sedl si. Dlouho se nic nedělo, všichni si mysleli, že tady budou do půlnoci, ale pak se konečně dočkali.
,,NEBELVÍR!!" zaječel klobouk a celou síní to zašumělo. Potlesk nebyl moc velký a holky to nechápaly. Musely se zeptat u svých stolů, kde jim to vysvětlili. Ten chlapec byl Sirius Black, který vyrůstal ve zmijozelské rodince a on se dostal jako jeden z mála z nich do Nebelvíru. Proto ho teď budou všichni nazývat krvezrádcem rodiny. Ale na chlapci bylo vidět, že je šťastný, že se dostal právě tam.
Posadil se a všichni začali večeřet. Brumbál jim řekl pár upozornění kam nesmějí a co nemají o přestávkách dělat. Popřál jim dobrou noc a všichni šli do svých společenek. Každá dívka si uložila věci do skříně, udělaly večerní hygienu a šly spát. Alysha se přitulila ke svému medvídkovi Mazlovi a Hope si prohlídla fotku, na které byla s maminkou. S úsměvem na tváři usnula.                      
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama