Přítelkyně na chvíli-kratší verze

7. listopadu 2010 v 0:03 | Hopísek
avatar
dalo by se říct, že ta původní verze


Zrovna chci jít do sprchy, když někdo zazvoní. Kdo to může být? Jdu tedy ke dveřím, otevřu a překvapením zapomenu zavřít pusu.
"Tomáši? Co tady děláš? Jestli jedeš za Martinou, tak sis spletl dům." zeptám se překvapeně.
"Ne, jedu za tebou," podrbe se ve vlasech, "potřebuju od tebe laskavost. Je to na dýl, můžu dál?"
"Jo, promiň. Pojď," otevřu dveře dokořán, aby mohl vejít.
Zavedu ho do kuchyně: "Nechceš kafe, čaj nebo něco k pití?"
"Dal bych si čaj, díky," pousměje se.
"Tak povídej. Co máš na srdci?" položím před něj čaj a posadím se naproti.
"Máš nějaké plány na příštích čtrnáct dní?" začne otázkou.
"Nemám. Plány na letošní prázdniny jsou nejasné."
"To je fajn," usměje se a pokračuje: "Víš, mám takový problém, celkem velký problém. Chce se mnou chodit jedna holka a nedokáže pochopit, že já s ní ne."
"Hm a co s tím máme společného já a moje prázdninové plány?" v očích nechápavý výraz.
"Ehm, potřeboval bych, abys se příštích 14 dní, minimálně, vydávala za moji holku."
"Co? Slyším dobře? Nezbláznil ses? Ty se mnou nemluvíš, jak je rok dlouhej, ale když něco potřebuješ, tak jsem Ti dobrá, co? Na to zapomeň! Řekni si nějaký jiný, třeba Martině!"
"To bych rád, ale když ona nemůže. Když to pro mě uděláš, tak já se polepším. Budu ti psát každý den a budu za tebou o víkendech jezdit. Prosím," podívá se na mě prosebně.
"Ale já přeci nechci, abys mi každý den psal a jezdil za mnou o víkendech. Mě by potěšila třeba jedna smska za týden. Nebo kdybys mi napsal, když jsi na icq. Copak je to, tak těžký pochopit?"
"Není, ale když ty jsi doma jenom o víkendu a to já moc nechodím na počítač."
"Co to meleš? Jsi tam každou chvíli. Nejsem slepá!"
"Tak promiň, já se polepším. Uděláš to pro mě?" vypadá jako malé dítě, kterému nechtějí rodiče koupit hračku a tak o ni prosí.
Ráda bych mu pomohla, ale to přece nejde. Nemůžu se vydávat za něčí holku, když jí nejsem. Představuje si to jako Hurvínek válku.
"Moment, nemáš být teď na dva týdny na chatě?"
"Mám a to je právě to. Má tam za mnou přijet. Bude tam i David a Marťa, proto se nemůže vydávat za moji holku ona, chápeš?"
"A jak by sis to jako vůbec představoval?" můj odpor začíná slábnout.
"Normálně."
"Jak u tebe znamená normálně? Vysvětli mi to, prosím tě, ať vím s čím souhlasím," povzdechnu si.
"Dělali by jsme prostě, že spolu chodíme. Nějaká ta pusa, držení se za ruku, spaní v jednom pokoji a tak," pokrčí rameny.
"No, tak jo. Já to pro tebe udělám. Stejně bys mě s tím pořád otravoval."
"Dík," vyskočí a vlepí mi pusu na tvář. Podívá se na hodinky a zhrozí se: "Páni, to je hodin, budu muset jít,stavím se pro tebe zítra ve dvě, jo?"
"Dobře."
Do čeho jsem se to zase uvrtala. Honí se mi hlavou, když za ním zavírám dveře.
***
"Jé, ahoj Anet. Myslel jsem, že nepřijedeš," Tomáš přivádí Anetu blíž a mně tím úplně vyráží dech. Vždyť já ji znám. Chodila se mnou do třídy. Sice jsme nebyly moc velké kamarádky, ale i tak.
"Můžu ti představit dívku mého srdce?" sladce se na ni usměje a pokračuje: "Tohle je…"
"My se známe," přeruším ho. "Ahojky."
"Ahoj, netušila jsem, že chodíš s Tomem," dívá se pěkně nevraživě.
"Já jsem zase netušila, že přijedeš."
"Tome? Ukážeš mi můj pokoj?" ptá se medovým hlasem.
"Jo," zavrčí Tomáš a zmizí spolu s Anetou v chatě.
"Ty ji znáš?" vyzvídají Martina s Davidem.
"Znám," potvrdím s povzdechem.
"Neříkáš to zrovna nadšeně."
"Protože z toho nadšená nejsem. Pane bože, proč zrovna Aneta? Je to potvora. Získá kluka za každou cenu a nezabrání jí v tom ani to, že je zadaný! V našem případě sice zadaný není, ale jako by byl."
"Ale já jsem přece zadaný," ozve se mi za zády právě přicházející Tomáš.
"No jo, kde máš Anetku?" zeptám se ironicky.
"Ále," mávne rukou, "chtěla se převléct."
"Neprosila tě třeba o pomoc?" prohodím kousavě.
"Snad nežárlíš?"
"Já nemám důvod žárlit. Nechodím s tebou! Jsem tady jen na dva týdny!" Zvednu se z lehátka, na kterém jsem nastavovala svou kůži slunečním paprskům a odejdu nasupeně do chaty, kde si vezmu z lednice limonádu a z okna kuchyně pozoruji trojici, ke které se připojila už i Aneta, jak jdou k rybníku. Ach jo, já jsem, tak pitomá! Proč mu prostě neřeknu pravdu? Proč k němu nedokážu přijít a říct mu: Hele, Tomáši, miluji tě a to už pěkně dlouho. Doufala jsem, že si toho všimneš, ale ty pořád nic. Nedokážu to v sobě dál dusit. Musela jsem ti to říct. Pak bych odešla a byl by klid. Co si to namlouvám? Nebyl by klid, nemohla bych se před ním objevit, aniž bych se nečervenala. Teď je to lepší. Sice mám pořád tendenci se červenat, ale není to tak strašné.
***
Večer jsme se sesedli u ohýnku a povídali si. Aneta se po Tomovi plazila jako liána a vůbec jí nevadilo, že mě drží za ruku a občas mě políbí.
TA HOLKA JE VAZNE SCHOPNA VSEHO. MUSI MIT ASI PEKNE SILNEJ ZALUDEK, KDYZ JI NEVADI, ZE JI POZORUJE JEHO HOLKA!!! Přijde mi zpráva od Martiny, která sedí naproti mně. Pohlédnu na ni přes ohýnek a naťukám odpověď. TO VIS, JA VAM RIKALA, ZE UDELA VSECHNO PROTO, ABY ZISKALA KLUKA PRO SEBE A NIC JI V TOM NEZABRANI! :(
Kolem půlnoci jsme se vydali na kutě. Martina mi cestou do pokoje pošeptala: "Ale moc vám to spolu sluší."
Pousmála jsem se.
***
"Zvládli jsme to," oddychne si Tom, právě přišel od autobusu, kam byl s Davidem doprovodit Anetu. Já jsem si mezitím sbalila.
"Jo, zvládli. Byly to hrozně dva týdny. Myslela jsem, že to tady s ní nevydržím. Ona je…," mávnu rukou.
"To je fakt, bejt tady o tejden dýl, asi bych ji utopil v rybníce," pronese David, tak vážně, až se všichni rozesmějeme. Nepřehání. Víme to. Aneta balila Toma všemi možnými i nemožnými prostředky, ale on se nedal a to ho jenom ctí. Je věrný a to to bylo chození jen na oko.
"Ehm, Niky, mohl bych s tebou ještě mluvit o samotě? Bude to chvilička."
"Dobře," odpovím a vydáme se cestou podél rybníku.
"Víš, já ti chci strašně poděkovat za to, co jsi pro mě udělala."
"To je samozřejmost. Kamarádi si mají pomáhat."
"O tom bych s tebou chtěl mluvit. Co když nechci být kamarád?" podívá se na mě nejistě, asi má strach, co mu na to řeknu.
"Jak to myslíš? Nechceš být ani ten kamarád nebo…?" zeptám se a z mého hlasu jdou slyšet obavy a naděje.
"Chci být něco víc než kamarád. Chci s tebou chodit. Miluju tě, hrozně tě miluju, jen je škoda, že jsem si to neuvědomil dřív."
"Tome," vydechnu, "já tě taky miluju. Od první chvíle, co jsem tě uviděla, bála jsem se ti to říct, bála jsem se, že mě odmítneš a tak jsem se spokojila s tím, že jsme kamarádi."
"Ty můj blázínku," usměje se na mě a něžně mě políbí. Od chaty se ozve nadšené zavýsknutí, netušili jsme, že máme diváky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 29. ledna 2011 v 23:00 | Reagovat

prostě výtlem! David a Tom jsou borci!

2 Yuki Yuki | 20. června 2011 v 17:06 | Reagovat

Tu jsem četla v Top dívce nebo v čem to bylo :D Taky bych chtěla zažít něco podobnýho, i když je to naivní -.-"

3 Maysie Maysie | Web | 22. září 2012 v 17:44 | Reagovat

Slaďáák :)))

4 Ali Ali | 5. listopadu 2012 v 20:19 | Reagovat

To je pěkné. :)

5 HellieG HellieG | Web | 3. října 2013 v 13:36 | Reagovat

sláďárna :) ale hezká saďárna :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama