Přítelkyně na chvíli-delší verze

7. listopadu 2010 v 0:10 | Hopísek
avatar
musela jsem prodloužit tuto povídku, abych ji mohla poslat do jednoho časopisu...měla mít kolem 12 000 znaků s mezerama, ale má necelých 10 000 znaků...naštěstí to nevadilo =o)


Zrovna chci jít do sprchy, když někdo zazvoní. Kdo to může být? Jdu tedy ke dveřím, otevřu a překvapením zapomenu zavřít pusu.
"Tomáši? Co tady děláš? Jestli jedeš za Martinou, tak sis spletl dům." zeptám se překvapeně.
"Ne, jedu za tebou," podrbe se ve vlasech, "potřebuju od tebe laskavost. Je to na dýl, můžu dál?"
"Jo, promiň. Pojď," otevřu dveře dokořán, aby mohl vejít.
Zavedu ho do kuchyně: "Nechceš kafe, čaj nebo něco k pití?"
"Dal bych si čaj, díky," pousměje se.
"Tak povídej. Co máš na srdci?" položím před něj čaj a posadím se naproti.
"Máš nějaké plány na příštích čtrnáct dní?" začne otázkou.
"Nemám. Plány na letošní prázdniny jsou nejasné."
"To je fajn," usměje se a pokračuje: "Víš, mám takový problém, celkem velký problém. Chce se mnou chodit jedna holka a nedokáže pochopit, že já s ní ne."
"Hm a co s tím máme společného já a moje prázdninové plány?" v očích nechápavý výraz.
"Ehm, potřeboval bych, aby ses příštích 14 dní, minimálně, vydávala za moji holku."
"Co? Slyším dobře? Nezbláznil ses? Ty se mnou nemluvíš, jak je rok dlouhej, ale když něco potřebuješ, tak jsem Ti dobrá, co? Na to zapomeň! Řekni si nějaký jiný, třeba Martině!"
"To bych rád, ale když ona nemůže. Když to pro mě uděláš, tak já se polepším. Budu ti psát každý den a budu za tebou o víkendech jezdit. Prosím," podívá se na mě prosebně.
"Ale já přeci nechci, abys mi každý den psal a jezdil za mnou o víkendech. Mě by potěšila třeba jedna smska za týden. Nebo kdybys mi napsal, když jsi na icq. Copak je to, tak těžký pochopit?"
"Není, ale když ty jsi doma jenom o víkendu a to já moc nechodím na počítač."
"Co to meleš? Jsi tam každou chvíli. Nejsem slepá!"
"Tak promiň, já se polepším. Uděláš to pro mě?" vypadá jako malé dítě, kterému nechtějí rodiče koupit hračku a tak o ni prosí.
Ráda bych mu pomohla, ale to přece nejde. Nemůžu se vydávat za něčí holku, když jí nejsem. Představuje si to jako Hurvínek válku.
"Moment, nemáš být teď na dva týdny na chatě?"
"Mám a to je právě to. Má tam za mnou přijet. Bude tam i David a Marťa, proto se nemůže vydávat za moji holku ona, chápeš?"
"A jak by sis to jako vůbec představoval?" můj odpor začíná slábnout.
"Normálně."
"Jak u tebe znamená normálně? Vysvětli mi to, prosím tě, ať vím s čím souhlasím," povzdechnu si.
"Dělali by jsme prostě, že spolu chodíme. Nějaká ta pusa, držení se za ruku, spaní v jednom pokoji a tak," pokrčí rameny.
"No, tak jo. Já to pro tebe udělám. Stejně bys mě s tím pořád otravoval."
"Dík," vyskočí a vlepí mi pusu na tvář. Podívá se na hodinky a zhrozí se: "Páni, to je hodin, budu muset jít,stavím se pro tebe zítra ve dvě, jo?"
"Dobře."
Do čeho jsem se to zase uvrtala. Honí se mi hlavou, když za ním zavírám dveře.
***
"Jé, ahoj Anet. Myslel jsem, že nepřijedeš," Tomáš přivádí Anetu blíž a mně tím úplně vyráží dech. Vždyť já ji znám. Chodila se mnou do třídy. Sice jsme nebyly moc velké kamarádky, ale i tak.
"Můžu ti představit dívku mého srdce?" sladce se na ni usměje a pokračuje: "Tohle je…"
"My se známe," přeruším ho. "Ahojky."
"Ahoj, netušila jsem, že chodíš s Tomem," dívá se pěkně nevraživě.
"Já jsem zase netušila, že přijedeš."
"Tome? Ukážeš mi můj pokoj?" ptá se medovým hlasem.
"Jo," řekne otráveně Tomáš a zmizí spolu s Anetou v chatě.
"Ty ji znáš?" vyzvídají Martina s Davidem.
"Znám," potvrdím s povzdechem.
"Neříkáš to zrovna nadšeně."
"Protože z toho nadšená nejsem. Pane bože, proč zrovna Aneta? Je to potvora. Získá kluka za každou cenu a nezabrání jí v tom ani to, že je zadaný! V našem případě sice zadaný není, ale jako by byl."
"Ale já jsem přece zadaný," ozve se mi za zády právě přicházející Tomáš.
"No jo, kde máš Anetku?" zeptám se ironicky.
"Ále," mávne rukou, "chtěla se převléct."
"Neprosila tě třeba o pomoc?" prohodím kousavě.
"Snad nežárlíš?"
"Já nemám důvod žárlit. Nechodím s tebou! Jsem tady jen na dva týdny!" Zvednu se z lehátka, na kterém jsem nastavovala svou kůži slunečním paprskům a odejdu nasupeně do chaty, kde si vezmu z lednice limonádu a z okna kuchyně pozoruji trojici, ke které se připojila už i Aneta, jak jdou k rybníku. Ach jo, já jsem, tak pitomá! Proč mu prostě neřeknu pravdu? Proč k němu nedokážu přijít a říct mu: Hele, Tomáši, miluji tě a to už pěkně dlouho. Doufala jsem, že si toho všimneš, ale ty pořád nic. Nedokážu to v sobě dál dusit. Musela jsem ti to říct. Pak bych odešla a byl by klid. Co si to namlouvám? Nebyl by klid, nemohla bych se před ním objevit, aniž bych se nečervenala. Teď je to lepší. Sice mám pořád tendenci se červenat, ale není to tak strašné.
***
Večer jsme se sesedli u ohýnku a povídali si. Aneta se po Tomovi plazila jako liána a vůbec jí nevadilo, že mě drží za ruku a občas mě políbí.
TA HOLKA JE VAZNE SCHOPNA VSEHO. MUSI MIT ASI PEKNE SILNEJ ZALUDEK, KDYZ JI NEVADI, ZE JI POZORUJE JEHO HOLKA!!! Přijde mi zpráva od Martiny, která sedí naproti mně. Pohlédnu na ni přes ohýnek a naťukám odpověď. TO VIS, JA VAM RIKALA, ZE UDELA VSECHNO PROTO, ABY ZISKALA KLUKA PRO SEBE A NIC JI V TOM NEZABRANI! :(
Kolem půlnoci jsme se vydali na kutě. Martina mi cestou do pokoje pošeptala: "Ale moc vám to spolu sluší."
Pousmála jsem se.
***
Ráno mě probudil křič vycházející z vedlejšího pokoje, kde spala Aneta. Vyškrábu se z postele a jdu se podívat, co se stalo.
"Proč tady tak ječíš?" zamžourám na ni.
"Je tady pavouk," ukazuje na skříň.
Přijdu blíž, promnu si oči a zírám na pavoučka, který má sotva centimetr. Vytřeštím na něj oči.
Vyváděla, jak kdybys byl při nejmenším Tarantule. Pomyslím si, chytím ho a jdu s ním před chatu, kde ho pustím do trávy.
"Příště, prosím tě, tolik nekřič! Není to zrovna nejpříjemnější budíček!"
"Aby jsi se nezbláznila! Víš, jaký mám strach z pavouků, myší a ostatní havěti?" ptá se mě jízlivě.
"To netuším, ale zvykej si! Během dvou týdnů tady uvidíš plno pavouků, myší a havěti!" připravím ji na blízkou budoucnost.
"Cože? Ony jsou tady myši?" vyjeví se.
"Přímo tady v chatě ne! Ovšem venku jsi si mohla všimnout cestiček v trávě! Od čeho si myslíš, že jsou?" zeptám se jí.
Jenom zalape po dechu.
Odejdu z jejího pokoje do svého, tam se převléknu a jdu najít kamarády. Tuším, že budou venku a nemýlím se.
"Ahoj," pozdravím je s úsměvem.
"Ahoj, co to tam bylo za křik?" zeptá se mě Martina.
"Anetě lezl po skříni pavouček a ona z nich má strach," prohodím.
"Byla to aspoň Tarantule?" zeptá se s doufajícím výrazem ve tváři David.
Rozesměju se a zavrtím hlavou. "Byl malinkatý. Sotva jsem ho viděla," zklamu ho, když mě přejde záchvat smíchu.
"Škoda. Já doufal, že se jí zbavíme," zatváří se naoko zklamaně, ale cukající koutky ho prozradí.
"Já nechápu, proč ji nemáš rád! Taková milá dívka!" zkouším ho.
"To určitě," zapojí se do rozhovoru Tomáš.
"Něco se ti na mém tvrzení nezdá?" chci vědět s výrazem andílka.
"Copak sis včera nevšimla, jak se po mně plazila u toho ohně?" vytřeští oči.
"Všimla a nezapomeň, že jsem tě předem varovala!"
"Já vím," povzdechne si.
***
"Jdeš s náma k rybníku?" přijde ke mně Martina a vezme mi z ruky knížku, do níž jsem byla právě zahloubaná. Ptá se mě každý den celý týden, co jsme tady a já jí vždycky odpovídám stejně.
"Ne! A dej mi tu knížku," sápu se po románu.
"Nedám!" zasměje se, když pozoruje moji snahu na ni dosáhnout.
"Martino!" zatvářím se otráveně.
"Vrátím ti ji u rybníka! Prosím, pojď," naléhá dál.
"Dobře," kapituluji.
"Jupí!" zajásá.
"Chvilinku počkejte, jdu si vzít plavky."
"Samozřejmě," usměje se, odhopsá ke trojici, jenž pozorovala její snahu.
"Máme chvilku počkat! Jen se převleče do plavek," oznámí jim nadšeně.
Dojdu do pokoje, zavřu za sebou, vyměním kraťasy a tílko za dvoudílné plavky. Právě vybírám, které šaty si obléct přes ně, když někdo zaklepe.
"Dále," zavolám, aniž bych odtrhla oči od hromádky šatů.
Bílé nebo žluté? Uvažuju, když v tom mě někdo obejme ze zadu kolem pasu.
"Áááááá!" vyjeknu a prudce se otočím.
"Nechtěl jsem tě vylekat!"
"Tomáši, tohle už mi nedělej!"
"Promiň," zatváří se kajícně a znovu mě obejme.
"Nemusíš mě objímat. Aneta tady není!"
"A co když tě chci objímat?" zeptá se s úsměvem.
"Nevybral sis nejlepší chvíli."
"Proč?"
"Zrovna jsem vybírala, které šaty si vzít. Neporadíš mi?"
"Já bych si vzal ty bílé."
"Fajn. Díky," můj obličej rozzáří úsměv."Můžeš mě teda pustit, abych si oblékla ty šaty?"
Povzdychne si. "Jestli není jiná možnost," pronese zklamaně a pustí mě.
Obléknu si je. "Můžeme jít," prohlásím a chytím Toma za ruku, jenž mi nabízí.
Před chatou na nás už netrpělivě čekají a Aneta si neodpustí jízlivou poznámku: "Doufám, že jste si pořádně užili!"
Chci jí něco odseknout, ale Tom mě předběhne. "Snad nám nezávidíš?"
"Nemám vám, co závidět!"
***
"Zvládli jsme to," oddychne si Tom, právě přišel od autobusu, kam byl s Davidem doprovodit Anetu. Já jsem si mezitím sbalila.
"Jo, zvládli. Byly to hrozné dva týdny. Myslela jsem, že to tady s ní nevydržím. Ona je…," mávnu rukou.
"To je fakt, bejt tady o tejden dýl, asi bych ji utopil v rybníce," pronese David, tak vážně, až se všichni rozesmějeme. Nepřehání. Víme to. Aneta balila Toma všemi možnými i nemožnými prostředky, ale on se nedal a to ho jenom ctí. Je věrný a to to bylo chození jen na oko.
"Ehm, Niky, mohl bych s tebou ještě mluvit o samotě? Bude to chvilička."
"Dobře," odpovím a vydáme se cestou podél rybníku.
"Víš, já ti chci strašně poděkovat za to, co jsi pro mě udělala."
"To je samozřejmost. Kamarádi si mají pomáhat."
"O tom bych s tebou chtěl mluvit. Co když nechci být kamarád?" podívá se na mě nejistě, asi má strach, co mu na to řeknu.
"Jak to myslíš? Nechceš být ani ten kamarád nebo…?" zeptám se a z mého hlasu jdou slyšet obavy a naděje.
"Chci být něco víc než kamarád. Chci s tebou chodit. Miluju tě, hrozně tě miluju, jen je škoda, že jsem si to neuvědomil dřív."
"Tome," vydechnu, "já tě taky miluju. Od první chvíle, co jsem tě uviděla, bála jsem se ti to říct, bála jsem se, že mě odmítneš a tak jsem se spokojila s tím, že jsme kamarádi."
"Ty můj blázínku," usměje se a něžně mě políbí. Od chaty se ozve nadšené zavýsknutí, netušili jsme, že máme diváky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama