Planý poplach

7. listopadu 2010 v 1:12 | Hopísek |  Právo na štěstí 2
avatar
3.kapitola


---RICHEL---
Ležím v posteli a zírám do stropu.
Jsme v Bradavicích týden a s Dracem už se neschováváme. Bylo by to naprosto zbytečné. Navíc je to jeho poslední ročník tady, chce si ho užít a jak sám řekl, chce si užít mě, protože nikdo neví, kdy se zase setkáme.
"Rich! Vstávej! Musíme na snídani!" popohání mě Meg.
"Já nejdu!" dál ležím na posteli.
"Proč? Stalo se něco?" přisedne si ke mně. "Nepohádali jste se?"
Zavrtím hlavou. "Ne! Jen mi není dobře."
Svraští ustaraně obočí. "Neměla bys zajít za Pomfreyovou?"
"Ne. To bude dobrý!"
"Vážně nechceš jít na tu snídani?" zeptá se naposledy.
Znovu zavrtím hlavou a tak odejde. Ještě dobrých patnáct minut ležím v posteli a začínám usínat, když si uvědomím, že musím na vyučování, neochotně se vyhrabu z postele, dojdu ke kufru, vytáhnu z něj uniformu a pomalu se do ní nasoukám. Nechce se mi nic dělat. Nejradši bych si vlezla zpátky do postele a spala, jenže to nejde.
Pohledem do zrcadla překontroluju, jak vypadám. Ušklíbnu se a sdělím svému odrazu v zrcadle: "Vypadáš hrozně! Jako kdybys celou noc flámovala!" Protočím panenky. Asi už mi vážně hrabe! Povídám si sama se sebou. Patřím k Mungovi!
Popadnu brašnu, přehodím si ji přes rameno a vydám se loudavým krokem k učebně Formulí. Před učebnou stojí asi šest mých spolužáků. Pozorně se podívám, jestli mezi nimi není i Harryho sestra, ale zřejmě je ještě na snídani.
Sednu si na chladnou kamenou podlahu chodby, opřu hlavu o ještě chladnější zeď a zavřu oči.
"Co tady, kruci, děláš?" ozve se rozezlený hlas.
"Ehm...sedím na zemi a čekám?" odpovím po pravdě, ale to Meg víc rozzlobí.
"To vidím! Jenže já tě hledala! Snad po celé škole! A ty si tady klidně sedíš na zemi!"
"Co podle tebe mám dělat jiného?" zeptám se jí unaveně.
"Mohla jsi přijít do Velké síně!"
"Přece bys nechtěla, abych šla dolů a pak zase nahoru, když mi opravdu není dobře!"
"Máš si zajít na ošetřovnu!" procedí skrz zatnuté zuby a tím veškerá naše komunikace končí.
Povzdechnu si a zvednu se. Chci jí to vysvětlit, ale nemám příležitost, jelikož se dveře učebny otevřou.
***
"Proč jsi nebyla na snídani?" uhodí při první příležitosti i Sirius.
"Protože mi nebylo dobře!" odseknu. Před chvílí jsem to totiž vysvětlovala Ginny, předtím Hermioně a začínám toho mít plné zuby.
"Zašla sis na ošetřovnu?" vyzvídá.
"Ne, nezašla! A nemám v nejmenším úmyslu tam v nejbližší době jít!" oznámím mu podrážděně.
"Co ti vlastně bylo?"
"Bolela mě hlava!"
"Aha. No, jen jsem ti chtěl říct, že se po tobě ptal Draco a docela se bál!" zamračí se. "Nestalo se mezi váma něco?"
"Co by se mělo stát? Proč se mě na to všichni ptáte?"
" Protože to vypadalo, že jste se pohádali! Vážně se nic neděje?"
"NE!" vyhrknu hlasitě a pár lidí v síni se po nás ohlédne.
"Promiň, že jsem se vůbec zeptal!"
"Ty promiň! Ale já to dneska vysvětlovala minimálně třikrát a přestává mě bavit pořád někoho přesvědčovat, že se mezi mnou a Dracem opravdu nic nestalo!" vysvětlím mu zničeně.
"Chápu! Když...já se o tebe taky bál. Nikdy ti nebylo špatně a tak mě to vylekalo a taky...ehm...," znervózní.
"Co?" zeptám se opatrně, protože tuším, že to, co mi sdělí, se mi nebude líbit.
"Napsal jsem našim," pípne.
Jenom na něj vytřeštím oči.
Pokrčí nesměle rameny a pousměje se. Tedy pousměje, spíš se ušklíbne.
Složím hlavu do dlaní. "To mi děláš schválně! Víš, jak bude mamka vyvádět? Bude mít strach, že jsem snad nemocná!"
"A co teprve taťka!" dodá bráška.
Nevraživě se na něj podívám.
"Tak já jim napíšu další dopis, kde jim vysvětlím, že jsem se spletl a že ti opravdu nic není."
"To bys měl!" souhlasím s ním a pozoruji, jak odchází z Velké síně.
---DAPHNE---
Otevřeným oknem vletí do místnosti Siriova sova. Zamračím se. Pravidelný dopis o tom, jak se jim vede v Bradavicích přece přišel včera a ještě nikdy se nestalo, že by odepsal hned. Překvapeně přistoupím ke stolu, na němž sova sedí a odvážu jí dopis z nožičky. S tichým houknutím vyletí ven.
Rozlepím dopis a začtu se do něj.
Ahoj mami,
nejspíš tě překvapuje, že píšu, ale je to nutné. Richel dneska ráno nebylo dobře a já se o ni bojím. Nejsem sám, kdo má strach. Netuším, jestli se něco nestalo mezi ní a jejím klukem nebo jestli není nemocná. Jediné, co zatím vím je, že nechce jít na ošetřovnu. Prosím tě, neříkej jí o tomhle dopise. Děkuju.
S pozdravem Sirius
Musím se posadit na židli. Přečtu si dopis ještě alespoň pětkrát a pořád nemůžu uvěřit jeho obsahu.
"Miláčku, už jsem doma!" ozve se ode dveří Siriův hlas. "Proboha, co se děje?" zděšeně na mě zírá, když přijde do kuchyně a já tam sedím s prázdným výrazem ve tváři.
Mlčky mu podám dopis a pozoruji jeho reakci.
"Richel má kluka?" zeptá se nevěřícně.
"Jo! Ale o něm nám psala, pamatuješ?" zeptám se ho.
"Už si vzpomínám," řekne a položí dopis na stůl.
"To je všechno, co na ten dopis řekneš?" zeptám se ho nevěřícně.
"Nevím, co bych měl říkat jiného," zatváří se nechápavě.
"Richel je možná nemocná!" upozorním ho.
"Jednou jí nebylo dobře!"
Chci mu něco odseknout, ale zabrání mi v tom přílet další sovy, tentokrát Richeliny. Odvážu jí z nožičky dopis a s jeho rozbalováním počkám, dokud neodletí.
Nahlas přečtu:
Ahoj mami,
určitě jsem tě svým předchozím dopisem vylekal, ale to nebyl účel. Richel už je dobře! Jen ji trochu bolela hlava. To je všechno.
Promiň!
Sirius
Oddechnu si.
"Já věděl, že to nic není!" upozorní mě a jde se nahoru vysprchovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama