Nevěřím ti!

7. listopadu 2010 v 11:12 | Hopísek |  Který svět?
avatar
10.kapitola


Na okamžik se zastavím a zauvažuji, kam jít, abych byla sama a oni mě nenašli. Potřebuji alespoň hodinu, nemůžu se vrátit, nedokázala bych s nima mluvit. Myslím, že by to skončilo opět tím, že bych křičela, stejně jako před několika minutama.
Rozhlédnu se kolem sebe, napadne mě jít ven, ale tam se mi vážně nechce, pokud bych se neschovala do lesa, tak by mě našli úplně všude a není vyloučeno, že i tam bych měla zaručený úkryt. Pohled mi padne na pootevřené dveře umývárny.
Rozhodnu se ve zlomku vteřiny a rychle vklouznu dovnitř.
V prvním okamžiku strnu úlekem, jelikož proti mně se vznáší průhledné tělo. Polekaně vykřiknu a couvnu. Od září jsem se s duchem nesetkala, jistě, měla jsem je vidět prvního září, ale všechno pro mě bylo nové a moje mysl se utápěla ve vzpomínkách.
"Promiň," zamumlám, když v jejím obličeji zahlédnu vyčítavý výraz.
Zašklebí se a propluje stěnou jedné z kabinek, zaslechnu dopad vody na pohlahu, kde se rozprskne.
Posadím se a opřu o zeď. Zavřu oči a nechám slzy volně stékat po tvářích. V hlavě mi zní pouhá dvě slova: pokusný králík, která neustále nabírají na síle a nejdou zastavit. Můžu si zakrývat uši, jak chci, dělat, co chci, ale ta slova mi neustále zní v hlavě, pořád dokola, jako když si přehráváte jednu a tutéž část filmu nebo písničky.
Ach bože! Proč zrovna já? Proč, krucinál? To snad ani není možné! Nemohl se tím pokusným králíkem stát Remus? Proč si ke svému pokusu vybrala právě mě?
Tak se na to zeptej, ne? Poradí mi chytře moje druhé já.
A koho asi? McGonagallová mi to neřekne potom, jak jsem vyletěla, Brumbál se vrátí kdo ví kdy, na Remuse jsem naštvaná, s Lilly je to podobné a rodiče jsou daleko!
Existuje soví pošta, ty chytrá!
Jo, jenže když mi napíšou, tak můžou lhát a to já si rozhodně nehodlám nechat líbit!
Opět se ponořím do rozjímání o svém původu a o všem, co jsem se dnes dozvěděla, je toho příliš!
"Mel?" zaslechnu tichý známý hlas.
Prosím, ať je to jenom sen, ať se mi to jenom zdá, vyšlu tichou prosbu k nebesům, která není vyslyšena, což poznám ve chvíli, kdy se ozve znovu.
"Co tady děláš?" vyptává se hlasitěji.
Zvednu hlavu a zírám do obličeje, jemuž dominují tmavé oči a rámují ho černé vlasy.
"A co je tobě do toho?" nedokážu mu jednoduše zapomenout to, co řekl tenkrát před lektvary.
"Proč jsi na mě tak zlá? Záleží mi na tobě!"
"Svou šanci jsi promarnil! Dokonce dvakrát, Severusi!" oči, z nichž na několik chvil nevyklouzla jediná slza, se jimi opět zaplní.
"Mel! Já tě mám rád!" prohlásí.
"Jenže já ti nevěřím!" nedokážu déle zadržovat ty slané kapičky a dovolím jim vydat se na cestu po mém obličeji.
"A můžu znát důvod?" do hlasu se mu vkrade prosebný tón, který však nezasáhne oči, ty jsou stále neproniknutelně černé.
"Jistě, že můžeš!" prohlásím navzdory slzám zcela vyrovnaně, zvednu se a opráším sukni. "Vím, co se stane v budoucnosti!"
Nyní se tváří vyděšeně, nechápavě a snad trochu pochybovačně zároveň, dokonce i černočerné duhovky mají výraz. "Jak bys to mohla vědět? V rodině přece nemáte žádnou vědmu nebo někoho podobného," změní tón na posměšný.
"Nemáme! To je pravda, jenže osud tomu chtěl, abych se dostala do jiného světa i času a tak vím úplně všechno!" Dobře, dobře, možná přeháním, teda určitě přeháním, ale kdo tady má vydržet s tolika tajemstvími?
"Teď ti pro změnu nevěřím já! Máš důkaz?"
Ruka mi samovolně vystřelí k vlasům a já si začnu motat vlasy kolem prstu, což dělám vždycky, když jsem nervózní nebo plánuji něco, co není až tak úplně správné. "Nemám," hlesnu.
Samolibě se ušklíbne.
Nevěří mi, to je nad slunce jasné. Vidím, jak se otáčí a hodlá odejít, když v tom mou myslí projede spásná, i když krajně nebezpečná, myšlenka.
"Vím, že se chceš dát ke Smrtijedům!"
Zarazí se, pomalu obrátí zpět ke mně a zahledí se do mých karamelových očí. "Tohle mě má přesvědčit? Většina studentů na škole to ví! Nebo s tím přinejmenším počítá, když se potuluju po hradě i mimo něj ve společnosti Malfoye a jsem ve Zmijozelu!"
"To, že miluješ Lilly a tvůj patron má podobu laně, ví taky většina lidí ve škole?"
Otevře pusu, nejspíš hodlá něco namítnout, ale nezmůže se na slovo a tak opět spojí rty v úzkou linku.
"Jestli v tom budeš pokračovat, Seve, ztratíš ji! Smiř se s myšlenkou, že s tebou nikdy nebude chodit, ale přátelé by jste být mohli! Miluje Jamese a pokud se nezmění budoucnost, jejich syn zachrání celý kouzelnický svět. A ty? Ty zemřeš! Ne hned, ale až bude Harrymu sedmnáct let! Voldemort totiž zabije Lilly i Jamese, jenže Harry přežije a Voldemort na dlouhé roky zmizí, potom až se vrátí se ho pokusí zabít! Několikrát, ale nepodaří se mu to! Nakonec zemře kletbou, jež sám vyšle!"
"Proč bych měl, ale umírat já, když to vypadá na soukromou válku Voldemorta a jakéhosi děcka?"
"Protože ty se dozvíš, že Voldemort chce zabít Lilly a vlastně to bude i tvoje vina! Ty mu prozradíš část věštby a on usoudí, že se jedná o Harryho. Půjdeš poprosit Brumbála, aby je zachránil, jenže se mu to nepodaří, protože Pettigrew je hnusnej parchant! Pak budeš hrát několik let na dvě strany. Smrtijed, ale zároveň člen Fénixova řádu, to budeš ty! Ochránce malého Harryho Pottera, syna Lilly a Jamese, který ti očima bude navždy připomínat tvou lásku. A proto zemřeš! I když ne tak docela, ale víš, co? Ono je to vlastně úplně jedno, jelikož zemře spousta lidí! Mezi nimi i můj bratr! Taky Brumbál, Sirius, Pettigrew, toho nebude moc velká škoda, ovšem co ti zbývající? Postav se tomu! Nebuď Smrtijedem, bojuj proti Pánovi zla a jeho stoupencích! Udělej to už jen kvůli lásce, kterou k ní cítíš! Prosím!" Tak a je to venku! Možná trochu zbrkle a nesmyslně, ale já to potřebovala někomu říct a on jediný byl po ruce. Naposledy se mu zadívám do očí, poznám, že má slova padla na úrodnou půdu a pomalu odejdu zpátky do věže.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MysteryBrigitte MysteryBrigitte | Web | 6. září 2012 v 22:31 | Reagovat

Ty si se snad uplne zblaznila.. ten konec.. whuuu.. ted honem na dalsi dil *o*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama