Nejlepší kamarádka

7. listopadu 2010 v 0:43 | Hopísek |  Jako Romeo a Julie
avatar
1.kapitola


Kimberley seděla v křesle poblíž krbu v knihovně sídla Devonových a i když v rukou držela rozevřenou knihu, nečetla. Pozorovala plameny a čekala. Čekala na svou nejlepší kamarádku, která měla každou chvíli dorazit. Neviděla ji měsíc a půl a nemohla se dočkat až s ní stráví poslední týden prázdnin.
Když dostala v jedenácti letech svůj první dopis z Bradavic, byla neuvěřitelně šťastná. Nikdo totiž nedokázal s přesností říct, zda dopis dostane či nikoliv, její biologočtí rodiče zemřeli, když bylo Kim sotva půl roku a žádné jiné příbuzné neměla, tudíž se jí ujali Devonovi. Věděla, že bude denodenně potkávat svého bratra Jacksona, čemuž za ty dva roky, jež je dělily, odvykla, ale ani to její radost nezmírnilo. Sice milovala své adoptivní rodiče i prarodiče, ovšem byly na ni kladeny poměrně vysoké nároky, hlavně ze strany lady Devonové, matky jejího otce. Maminka jí řekla, že byla taková už i v době, kdy připravovali s tatínkem svatbu a ona si tehdy musela stát tvrdě za svým, aby se z toho nezbláznila.
Patnáctiletá dívka si povzdechla a zaklapla knihu, stejně by Drom poznala, že ji nečetla, tak proč něco předstírat? Za ty čtyři roky, po něž se přátelily, obývaly stejnou ložnici ve škole a každoročně spolu trávily první a poslední týden prázdnin, se měly vzájemně přečtené.
Sídlem se rozlehl zvonek, ale hnědovláska si ho nevšímala. Drom přece slíbila cestovat letaxem.
Dveře knihovny se po chvíli otevřely a vešla Drew, domácí skřítka Devonových. Uklonila se. "Slečno Kimberley, právě dorazila slečna Blacková."
Drewina slova byla zbytečná, neboť dívka se světle zelenými vlasy se právě objevila za ní.
Ozvaly se dva potěšené výkřiky zároveň.
"Drom!"
"Kim!"
A dívky, kamarádky na život a na smrt, si padly kolem krku.
"Drew, prosím tě, řekni mamce, že Drom právě dorazila," otočila se Kimberley na skřítku, jakmile opadla jejich euforie ze shledání.
"Samozřejmě, slečno," Drew s hlubokou úklonou a hlasitým PRÁSK zmizela.
"Neměla jsi náhodou cestovat krbem pomocí letaxu?" zajímala se bohatá dívka, když se usadily vedle sebe na měkoučké kožené sedačce.
"Měla," přiznala.
"Ale?" zvedla obočí Kimberley.
Zelenovlasá dívka pokrčila rameny. "Jaksi nemáme krb."
"Cože? Ještě na začátku prázdnin stál v obýváku."
"No," protáhla, "jenže za ten měsíc a půl, co jsme se neviděly, se toho docela dost událo."
"Jako například?" povytáhla obočí tmavovláska.
"Krb vybuchl. Mojí vinou!" upozornila Andromeda na podstatnou skutečnost, díky níž bylo Kimberley vše jasné, tedy téměř vše.
"Jak se ti, proboha, mohlo podařit nechat vybuchnout krb, když nesmíš kouzlit?"
"To by nás s mamkou taky zajímalo," ujistila ji.
"Netvrď mi, že jsi zase použila kouzlo a ono se ti vymklo z rukou!"
Drom pokrčila rameny a připojila omluvný úsměv. "Já vůbec netuším, jak se to stalo!" hájila se. "Četla jsem si nějaké formule, pak se ozvala rána a místo krbu byla hromada prachu. Myslela jsem, že mamku klepne! Snažila se to napravit, ale nakonec své úsilí vzdala a nechala to, co bývalo krbem, zmizet."
"Kde jsi měla hůlku v té chvíli?" ozvala se ode dveří Heather.
Drom k ní pootočila hlavu. "U sebe v pokoji, který je v druhém patře na opačné straně než obývák."
"To je opravdu divné," zamračila se žena.
"Jo, já vím," pokývala hlavou dívka.
Než se k tomu stačila Heather dál vyjádřit, vpadl do knihovny tmavovlasý sedmnáctiletý chlapec, bratr Kimberly, Jackson junior.
Jelikož Kimberleyini rodiče porušili dost tradic Devonových již při svatbě a odmítli vyhovět několika přáním lady Devonové, splnili jí alespoň tohle. Chtěla, aby se prvorozený syn jmenoval po otci. Heather neodporovala, neboť Jacksona milovala a ona sama by mu navrhla, aby se jmenoval po něm, kdyby s tím ovšem nepřišla dříve její tchýně.
"Jé, čau!" pozdravil po prvotním šoku ze setkání, i když věděl už minimálně týden, že nejlepší kamarádka jeho nevlastní sestry přijede na poslední týden prázdnin do jejich sídla.
Andromediny tváře trochu zčervenaly, ale všimla si toho pouze Kim, která byla natolik ohleduplná, aby o tom mlčela. "Ahoj," špitla, ovšem ani tohle mu nepřišlo divné, neboť dívka byla v přítomnsti lidí, kteří nepatřili do okruhu jejích nejbližších známých, vždy nesvá a až příliš tichá.
"Potřeboval jsi něco, Jacksone?" zajímala se Heather.
"Jo!" ujistil ji. "Volal mi James!"
Žena zvedla nechápavě obočí. "A?"
Jackson se uculil, strašně rád říkal jednu věc po částech, aby to bylo zajímavější a napínavější. "Ptal se, jestli bych u nich o víkendu nemohl spát, prý mě vezmou na nádraží sebou."
"No, já nevím. Ptal ses taťky?"
"Ptal!" prohlásil tónem, jež jasně naznačoval, že kdyby to neudělal a on nesouhlasil, tak tady teď nestojí. "Můžu teda?"
"Máme návštěvu," pokusila se mu ten nápad rozmluvit.
Ovšem Kimberleyin bratr s tímto argumentem počítal a měl na něj připravenou odpověď. "Omyl! Ségra má návštěvu, ne já!"
Heather si povzdechla. "Tak dobře, můžeš, ale varuju tě, jestli něco provedeš nebo nebudeš v pondělí na nádraží, tak si mě nepřej!"
Jackson se jenom znechuceně ušklíbl. Otočil se ke dveřím a hodlal se vrátit do svého pokoje, když ho zarazil matčin hlas: "Nikam! Máš tady práci!" Heather kývla bradou ke krabici knih. Knih, na nichž Jackson včerejšího večera zkoušel kouzla. Bohužel, tajně, rodiče na to přišli a tak je nemohl nepozorovaně uklidit pomocí kouzel a musel to nechat na následující den.
"A můžu u toho kouzlit?" zaškemral.
"Zkus to a nikam nejedeš! Já jsem ti o kouzlení s knihama z knihovny něco říkala. A tvůj otec taky," připomněla synovi Heather.
"No jo," zamručel Jackson, s povzdechem se sklonil nad krabici a jal se vracet knihy na svá původní místa.
"Nechceš pomoct?" zeptala se Drom. Všichni v místnosti jí věnovali překvapený pohled.
Jakmile se chlapec vzpamatoval z překvapení, nervózně se ošil. "Radši ne. Díky."
Drom trhla rameny. Mohlo se zdát, že je jí to jedno, ale nebylo, ovšem chápala, proč nepřijal její pomoc. Byla nešikovná a všichni to věděli, podobala se své starší nevlastní sestře, kterou znala pouze z matčiných vyprávění, víc než se mohlo zdát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 9. července 2011 v 22:09 | Reagovat

radši jdu dál, snad se v tom konečně nějak zorientuju, ale osud zde přítomného Jaxe mě zajímá :D nj, zase chlap... si nedám pokoj no

2 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 3. června 2012 v 16:52 | Reagovat

Další HPFF! Jupííí! Čtu dál!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama