Nechápu...

7. listopadu 2010 v 1:20 | Hopísek |  Dvojčata z Nebelvíru
avatar
2.kapitola


Anabel seděla u nebelvírského stolu a poočku pozorovala Isabel v obležení Pobertů, jak se dobře baví. Odpoutala pohled od své oblíbené sestry a rozhlédla se Síní, v níž to hučelo tichým hovorem a bylo slyšet cinkání příborů o talíře. Lidé si sdělovali zážitky z prázdnin, nikdo se nehádal, dokonce ani Lilly s Jamesem.
An byla snad jedinou osobou, která nejedla nebo s někým nemluvila. Tvářila se, že jí to tak vyhovuje, ale opak se stal pravdou. Trápilo ji to a moc. Záviděla svému dvojčeti úspěch a oblíbenost. Existovalo mnoho věcí, jež probouzely její zavist a nevraživost vůči Is.
V první řadě tady byla ta věc se Siriem. An se už nějaký ten pátek líbil a Isabel to věděla. První den prázdnin se holky strašně pohádaly a jindy klidná An se rozzuřila do nepříčetnosti, což se jí nestávalo často, vyčetla Isabel snad úplně všechno a taky jí přiznala, že se jí Sirius líbí. Samozřejmě, ihned jak tyto slova vypustila z úst si měla sto chutí nafackovat, ale na to bylo trochu pozdě. Is na ni tehdy zírala jako na ducha a An prosila, aby mu nic neříkala. Starší z dvojčat Watsonových slíbilo, že bude mlčet, jenže u ní člověk nikdy nevěděl. A tak ji teď nemohlo nenapadnout, zda se na něj schválně nelepí a nesměje jeho vtipům.
Potom její oblíbenost. Isabel měla spousty přátel. An byla příliš nesmělá, aby se začala s někým bavit a získat si její důvěru bylo téměř nemožné. Své o tom věděla děvčata z jejich pokoje, Lilly, Kerstin a Laura.
Černovlasý chlapec pozoroval koutkem oka černovlasou dívku s modrýma očima, zatímco se vesele bavil s její sestrou. Stále nedokázal pochopit, jak mohou být dvojčata tak naprosto odlišná.
Pořád mu nešlo do hlavy, jak je možné, že si jí nevšiml dříve. Byla přeci hezká a on nikdy nepřehlédl žádnou dívku, která nebyla úplná šereda.
Třeba sem nechodila od prvního ročníku. Nechápu, proč jsem jí nevěnoval pozornost.
Počkal až Isabel soustředí svou pozornost na někoho jiného a pootočil se k Remusovi. "Kdy do Bradavic nastoupila Isabelina sestra?"
Remus na něj pohlédl jako na blázna. "Jak myslíš kdy? Chodí sem od prvního ročníku!"
"Fakt?" vykulil oči.
Světlovlasý chlapec protočil oči v sloup a dál se věnoval večeři.
Já musel být snad slepý, když jsem si jí za celých šest let vůbec nevšiml! Musím to dohnat!
Dívka se zvedla k odchodu a vzbudila tím Lillyinu pozornost. "Kam jdeš, An?" zajímala se.
"Do věže, jsem nějak unavená," na důkaz svých slov zívla a vlažným krokem odcházela od stolu.
"Znáš heslo?" křikla za ní zrzka.
Černovláska se zarazila uprostřed kroku, otočila se, zavrtěla hlavou a došla zpět, aby jí ho Lilly mohla říct. "Díky," zamumlala a rty jí zkřivil lehký úsměv.
Jakmile vyšla ze Síně, Sirius se vydal za ní. Sám nechápal, proč to dělá. Vždyť tohle se mu vůbec nepodobalo, nemusel za holkama chodit, aby ho vzali na vědomí, to ony chodily za ním.
"Počkej!" zavolal a nemohl si vzpomenout, jak se jmenuje, i když sotva před minutou jí Lilly řekla jménem.
An si volání nevšímala, nenapadlo jí, že by mohlo být na ni. Ona přeci nikoho nezajímala.
"An!" zavolala znovu černovlasý chlapec, jež úspěšně zapátral v paměti a dívka se váhavě zastavila.
Neotočila se, nebylo to třeba. Počkala až k ní dojde. "Ty už znáš moje jméno, Blacku? Kdopak ti ho prozradil? Moje milovaná sestřička?" ironický tón se jí vloudil do hlasu.
Odfrkl si. "Isabel by mi ho nikdy neřekla!"
"Hm, taky dobře! Tak kdo?"
"Slyšel jsem Lilly, jak na tebe volá," přiznal.
An vylétlo obočí vzhůru. "Ty sis dokázal zapamatovat moje jméno, když na mě Lilly volala? To je opravdu pozoruhodné! Většinou si dívčí jména přece nepamatuješ!"
"Pamatuji si jména holek, které za to stojí!" odpověděl snažíc se ignorovat ironii v jejím hlase, který mu zněl jako rajská hudba.
"Mhm," zamumlala a znovu se rozešla. Nehodlala poslouchat řeči tohohle nafoukaného děvkaře, i když nepopírala, že mluvit s ním za jiných okolností, nepokračovala by v cestě, jednoduše by s ním mluvila, ovšem až poté co by překonala své zábrany.
"Co jsem ti udělal? Proč se mnou nechceš mluvit?" vyptával se Sirius a šel souběžně s An.
"Nebudu se bavit s někým jako jsi ty!" odsekla.
"S někým jako jsem já? To nechápu!"
Anabel si povzdechla, zastavila na místě a postavila se přímo proti bradavickému Casanovovi. "Nechápeš! Hmmm, zajímavé. Jenže já ti to nehodlám vysvětlovat!" znovu se dá její tělo do pohybu a pokračují do nebelvírské věže.
"Proč ne?"
"Protože jsem unavená a nemám náladu dál tady s tebou tlachat o nesmyslech!"
Zatímco si vybíjela svůj vztek na tomto černovlasém nevinném mladíkovi, dobře, Sirius Black nebyl úplně nevinný, ale za její spory se sestrou opravdu nemohl, alespoň v to doufala, došli k portrétu, jež tvořil vstup do společenské místnosti Nebelvíru.
Stáli proti Buclaté dámě, která na ně zírala. "Heslo?"
"Ehm," poškrábal se Sirius nervózně na hlavě.
"Komunikační prášek," vyhrkla An, Buclatá dáma se usmála, vyklonila a pustila oba dovnitř, kde dřevo tiše praskalo v krbu a nacházel se v ní všehovšudy tucet studentů.
Anabel se vydala bez zbytečných řečí ke schodišti do dívčích ložnic, schody brala po dvou, aby se co nejrychleji ocitla v bezpečí ložnice.
---
Isabel pozorovala svou mladší sestru se znechuceným úšklebkem, který se ještě prohloubil, když za ní po odchodu vyrazil i Sirius.
Byla překvapená, nedokázala to popřít. Vždyť si jí nikdy nevšímal, snad netušil, že jakási Anabel Watsonová existuje. Při pomyšlení na sestřino jméno se v duchu uchechtla. On nevěděl, jak se jmenuje a An na to byla hrozně háklivá. Is měla zlomyslnou radost.
Ne, že by o Siria stála a nepřála ho jiné dívce, tak to nebylo.Pouze nepřála nikoho té brýlaté šprtce, která byla její sestrou. Bylo to z části i proto, že ona nikoho neměla a nepřekousla by onen pocit sestřina štěstí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martnka Martnka | Web | 5. dubna 2012 v 10:57 | Reagovat

Moc pěkně napsané, jen moc nevěřím tomu, že tichá šedá myška An (jak na mě působil popis v prologu) by takhle dokázala mluvit s klukem do něhož je zamilovaná. neříkám, že se na něj měla vrhnout a zatáhnout ho do nejbližšího přístěnku na košťata ( i když je to Sirius Black) nebo mu všechno zamilovaně odkývat a poslintat mu tkaničky na botách, jen mi ta změna charakteru a povahy pijde moc rychlá.
Asi moc prudím, že? :) Ale neber si to osobně, svým způsobem se mi povídka líbí a nutí mě abych jí četla dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama