Návštěva Příčné

7. listopadu 2010 v 0:44 | Hopísek |  Jako Romeo a Julie
avatar
2.kapitola


Byl slunečný den, nejspíš jeden z posledních, do konce prázdnin zbývaly poslední dva, na zahradě sídla Devonových dvě dívky, nejlepší kamarádky, seděly na starobyle vyhlížející houpačce, popíjely domácí pomerančový džus a snažily se na poslední chvíli chytit bronz.
"Myslíš, že Scorpiovi domluvili rodiče sňatek?" zeptala se Kim zničehonic kamarádky.
Drom, jejíž vlasy měly toho dne černou barvu, překvapeně zamrkala. "Já nevím. Říká se, že Draco Malfoy není jako jeho otec a ani ten mu nedomluvil svatbu, takže je těžké na tohle odpovědět. Musela by ses zeptat jeho."
Kimberley pokývala hlavou a očima ulpěla na ledové kostce plovoucí po hladině napůl vypitého džusu. "A má holku?"
"Netuším. Pokud s nějakou nezačal chodit o prázdninách, tak nejspíš ne," pokrčila rameny. "Proč tě to vůbec tak zajímá?"
Hnědovláska se nadechla, ale nebylo jí dopřáno odpovědět, neboť se k nim rychlými kroky po dlážděném chodníku přibližoval Jackson.
"Holky, zapomněly jste, že dneska máme v plánu nákupy na Příčné?" spustil, když byl nadosleh.
Kamarádky se po sobě podívaly, opravdu na dnešní návštěvu Londýna úplně zapomněly. Kim okamžitě začala přemýšlet, jestli tam potká někoho ze školy, hlavně jednoho blonďatého chlapce, s nímž ji pojilo tajemství.
"Kdy vyrážíme?" zajímala se černovláska, když viděla Kimberleyin přemýšlivý výraz.
"Za čtvrt hodiny máme být," Jackson si prohrábnul vlasy, "v knihovně...u krbu," dodal s pohledem upřeným na Drom.
Dívka si dala ruce v bok. "Proč se na mě tak díváš?" vystrčila bojovně bradu.
Chlapec pokrčil s nevinným úsměvem rameny. "Jen vím, jak dopadl váš krb."
"Jacksone! Drom za to přece nemůže! Nikdo neví, jak a proč se to stalo!" zamračila se na bratra Kim.
"Vzhledem k tomu, že je proslulá svou nešikovností, tak bych se nedivil, kdyby...," nedokončil větu, protože jeho sestra ho spražila vražedným pohledem. "Už mlčím," zvedl ruce v obranném gestu.
"To bych ti radila!" pokývala hlavou Kimberley.
"Kim, nech ho být. Má pravdu," povzdechla si Drom a bylo jí strašně líto, že to musela znovu přiznat. A ještě víc ji mrzelo, že právě Jackson byl ten, který na její nešikovnost upozornil.
Kim objala svou nejlepší kamarádku kolem ramen a obě se vydaly k domu, aniž by si Jacksona dál všímaly.
***
Děvčata právě seděla v cukrárně Floreana Fortescua a vychutnávala si zmrzlinové poháry, když z okna zahlédly blonďatého chlapce. Kim se rozzářily oči, na rtech se jí usadil úsměv a pohledem ho sledovala tak dlouho, dokud se chlapec po chvíli neotočil a neusmál se na ni.
"Ehm," odkašlala si Kim, "půjdu na chvíli na vzduch."
"Jasně. Budu vás krýt, neboj," mrkla na ni Drom, které Kim stačila v rychlosti říct, jak to vlastně mezi nimi je. Drom se sice chvíli cítila dotčeně, ale zase na druhou stranu to chápala a musela uznat, že se jim to podařilo tajit dlouho.
"Co? Koho? Já nepotřebuju krýt," koktala hnědovláska, protože nemyslela, že by si kamarádka mohla letmého pohledu všimnout.
"Já jsem možná nešikovná, Kim, ale rozhodně nejsem hloupá," ujistila ji a vytáhla si z tašky knížku. "Za půl hodiny tady budou vaši, tak na to, prosím tě, nezapomeň, jo?" připoměla ještě a pustila se do čtení .
Kimberley se šťastně usmála a vyběhla z cukrárny, venku se ale zarazila, nikde ho neviděla. Už už se chtěla vrátit, protože sama sebe přesvědčila, že viděla jeho obličej jen proto, že ho vidět chtěla, když ji někdo chytil za ruku a táhl do mezery mezi dvěma domy, které byly jen o pár metrů dál.
Scorpius na nic nečekal a jakmile byli mimo zraky všech, objal Kim a políbil jako kdyby už nikdy neměl dostat příležitost k políbení dívčiných měkkých, krásně tvarovaných rtů, avšak tento polibek byl pouze první po dvou měsících, které těmto dvěma zamilovaným studentům připadaly nekonečné.
"Chybělas mi," promluvil ochraptěle Scorpius, jakmile popadl dech.
"Ty mě taky!" ujistila ho. "Ani nevíš, jak jsem se bála, že tady nebudeš! Proto jsem ti psala...a pak na dnešek úplně zapomněla, ještě štěstí, že rodiče by beze mě a Drom nešli."
Blonďák se usmál. "To je vážně štěstí," zamumlal a opět se sklonil k dívčiným rtům.
Když se jejich rty odtrhly podruhé, Kim využila příležitosti k otázce, jež ji trápila již pár dní: "Víš, o prázdninách jsem hodně přemýšlela a chci se tě na něco zeptat," začala nervózně.
Mladý Malfoy jí sice loni, na úplném začátku jejich vztahu, řekl, že se ho může kdykoliv zeptat na cokoliv, protože před ní nemá a nechce mít žádné tajemství, ovšem Kim se i přesto bála jeho odpovědi.
"Domluvili ti rodiče sňatek?" vypálila otázku a snažila se, aby na ní nebyla znát nervozita.
Scorpius vytřeštil oči. "Co blázníš?!"
"Neblázním! V některých kouzelnických rodinách to tak přece chodí, ne?" hájila svůj dotaz. "Prosím tě, odpověz!"
"Nedomluvili! Ví, že nemá cenu to ani zkoušet, už od malička jsem hrozně tvrdohlavý. Navíc, kdyby to udělali, tak bys o tom věděla, protože tohle by se rozhodně neutajilo," snažil se ji uklidnit, ovšem příliš se mu to nedařilo. "Kim, ty mi nevěříš?" otázal se nevěřícně, když si všiml jejího podezíravého pohledu.
Kimberley si povzdechla. "Věřím, ale...," další povzdech, "během těch dvou měsíců, kdy jsi mi skoro nenapsal, jsem hodně přemýšlela a nemohla se ubránit myšlence, že je to možná proto, že přede mnou něco tajíš a tohle byla jedna z věcí, které bys tajit mohl."
Scorpius se zasmál a přitáhl si hnědovlásku do náruče. "Blázínku. Vždyť jsi věděla, že jedu na tři týdny do Ameriky k prarodičům a pak mě ještě čekala čtvrnáctidenní dovolená ve Španělsku, nebylo příliš příležitostí k psaní dopisů, pokud jsem chtěl náš vztah utajit před rodiči, což je v naší situaci nejlepší řešení."
Kim se od něj odtáhla na takovou vzdálenost, aby mu mohla pohlédnout do očí. "Jenže já v podstatě nejsem Devonová, nemusela bych tvému otci vadit, ne?"
"O tom už jsme přece mluvili. Několikrát. Devonovi tě adoptovali a kdykoliv jsem se o tobě doma zmínil, tak táta málem vylítl z kůže!"
" Ty ses o mně doma zmiňoval?" dívka povytáhla nevěřícně obočí.
"Chtěl jsem rodičům konečně říct, že mám skvělou přítelkyni a musel jsem někde začít," pokrčil Scorpíus rameny.
"Jasně," vykouzlila na rtech mírný úsměv a opět se k němu přitiskla.
"Zlato, myslím, že by ses měla vrátit do cukrárny," ozval se po chvíli ticha a vzájemného objímání chlapec.
"Proč?" zamumlala do jeho ramene.
"Právě kolem téhle uličky prošel Jackson spolu s tvými rodiči a mířili k cukrárně."
Kimberley se bleskurychle odlepila od svého milovaného. "Cože?" položila spíše řečnickou otázku, neboť se za okamžik opatrně vykláněla z uličky a vypátrala pohledem svou rodinu, Scorpius se bohužel nemýlil, Heather právě vcházela k Floreanu Fortescuovi.
***
Andromeda vyděšeně zírala na právě vcházející Devonovi a přemýšlela, co jim říct, aby vysvětlila kamarádčinu nepřítomnost.
"Ahoj Drom, co to čteš?" zajímala se vlídně Heath.
"Ehm...no...to je Shakespeare," vykoktala.
"Shakespeare? Od kdy čteš Shakespearea?" nestačil žasnout Heatheřin manžel.
Od doby, co mi vztah mé nejlepší kamarádky připomíná příběh jedné jeho hry, chtěla odpovědět, ale udržela jazyk za zuby, protože věděla, že to Kim a Scorpius musí říct všem pravdu a ne ona, navíc se to přece dozvěděla teprve dneska. "Já ani sama nevím," nervózně se usmála.
Když se Devonovi posadili, Heather svraštila obočí a pozorně se rozhlédla kolem. "Kde je Kimberley?"
"No...víte...ona," Drom musela polknout. Nerada lhala! Navíc to na ní vždycky všichni poznali. "Támhle je," ukázala Drom s úlevou na dveře, kterými právě vcházela její usmívající se nejlepší kamarádka.
"Kdes byla?" zajímalo jejího otce, jakmile byla nadosleh.
"V knihkupectví," odvětila a posadila se.
"V knihkupectví? V Krucáncích jsme přece byli my! Kim, nelži mi!" procedil Jackson mezi zuby. Nesnášel, když mu někdo lhal nebo před ním něco tajil, obzvláště pak jeho děti.
Kimberley bez mrknutí oka vysvětlovala: "V knihkupectví v Londýně, protože jsem se tam chtěla porozhlédnout po dárku k Dromediným narozeninám, které má sice až na konci prosince, ale já se znovu dostanu do Londýna až po Vánocích. Drom jsem řekla, že jdu k Děravému kotli."
Její adoptivní rodiče na ni beze slova zírali, Jackson junior jenom nevěřícně vrtěl hlavou a Drom na kamarádku překvapeně hleděla, nechápala, jak může takhle nestydatě lhát a ještě se u toho usmívat, avšak věděla, že je to nutnost.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 9. července 2011 v 22:29 | Reagovat

nevim tak docela proč, ale Škorpík se mi líbí!

2 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 3. června 2012 v 16:58 | Reagovat

ÁÁchhh, vždycky jsem toužila vyzvědět něco o Scorpiovi a ty jsi prostě skvělá skvěluška, takže se mi tvoje verze moc líbí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama