Naděje neumírá

6. listopadu 2010 v 23:52 | Hopísek
jednorázovku, kterou věnuji Alyshe a Aňulce, protože holky píšou kapitolovku, v níž jsem i já...
obrázky šatů najdete TADY


Probudila se do slunečného rána a kdyby pro ni včerejší den nebyl tak katastrofální, dokázala by se z něj i radovat. Ležela na boku, tupě zírala do prázdna a z očí jí samovolně tekly slzy. Nebyla schopná je zastavit a vlastně ani nechtěla, když plakala zdála se jí ta bolest menší.
Dveře do ložnice se potichu otevřely a ve dveřích se objevila černovlasá hlava.
"Neplač, April," poklekl vedle postele Sirius, "ničemu tím nepomůžeš! Navíc je dneska ten ples a když probrečíš celé ráno, tak se tě večer všichni leknou," snažil se vše převést na vtip.
Tmavovláska na něj znechuceně pohlédla. "Jak můžeš myslet na ples? Jak? Možná nikdy nebudeme mít dítě a ty mi tady vykládáš o plese. To se mi snad jenom zdá!" vyhrkla nevěřícně.
Sirius se zhluboka nadechl. Hodně přemýšlel o včerejšku, o tom, co jim oznámil lékař a napadlo ho možné řešení. Chytil April za ruku a zadíval se do jejích hnědých očí. "April, je spousta dětí, které nemají rodinu. Můžeme ji některému z nich poskytnout, nemyslíš?"
"Máš na mysli mudlovský sirotčinec?" z jejího hlasu byla patrná hysterie.
Sirius přikývl. "Ano, přesně to myslím."
April se krátce ironicky zasmála. "A jak mu vysvětlíš, že jsme kouzelníci? Co když se bude cítit odstrčené, protože nebude moci kouzlit?"
"Miláčku," hladil ji jemně po paži, "na tohle je dost času. Tím se můžeme zabývat až nastane ta chvíle. Teď o té možnosti, prosím, alespoň uvažuj."
April se dívala do bouřkových očí svého manžela. "Dobře, budu o tom uvažovat."
Sirius se na ni mile usmál, postavil se a odešel z ložnice, aby se o několik málo okamžiků vrátil s podnosem, na němž byla konvice s čajem, míchaná vajíčka a ještě teplé tousty.
"Já nemám hlad," odporovala April tichým hlasem, jakmile ho viděla vcházet do místnosti.
"Ale ano, máš! Jedla jsi naposledy včera ráno, takže se mi nesnaž nic namluvit a radši se posaď," pobídl ji mírným hlasem. Nevěděl, jak se cítí, ale dovedl si to alespoň částečně představit, jelikož ani jemu nebylo nejlíp. Chtěl potomka a chtěl ho s ní! S ženou, jež miloval, kterou si vzal a pro níž by udělal první poslední.
April ho poslechla. Posadila se a zády se opřela o čelo letiště, jenž zabíralo čtvrtinu pokoje.
Všechny ložnice v domě, který koupili před rokem, těsně po svatbě, byly téměř stejně velké. V dolním patře byla prostorná hala, kuchyně, obývací pokoj, kde se po jedné stěně táhla knihovna a naproti byl krb, pokud by se tahle místnost rozdělila na dvě, byly by pořád dost velké. Nahoře se pak nacházela ložnice, pokoj, který měl sloužit jako dětský, pokoj pro hosty a malá pracovna, kde byla i pohovka. Dům byl světlý a prostorný s velkou zahradou, na které nechyběl velký bazén.
Sirius položil podnos April na nohy a vydal se k balkonovým dveřím, aby je pootevřel a pustil dovnitř trochu čerstvého, avšak chladného vzduchu, jelikož byl konec ledna a venku stále dost sněhu.
April usrkla horkého čaje a zakousla se do toustu. Měla sice hlad, ale neměla chuť a to na nic, ani na ples, na který se těšila už tak dlouho.
"Siriusi?" oslovila ho tiše.
Muž se otočil od okna. "Ano, miláčku?"
Nervózně se kousla do rtu. "Myslel jsi to s tou adopcí vážně?"
Sirius se musel usmát jejímu výrazu. Bylo na ní vidět, že se bojí jeho odpovědi a také mu bylo jasné, co by provedla, kdyby to nemyslel vážně. Byla by to krutá legrace, která by ho jistě stála manželství. Došel k posteli, natáhl se přes svou polovinu postele a něžně ji políbil. "Samozřejmě," ujistil ji.
Uchopila podnos, položila ho na zem a s mírným úsměvem se otočila k manželovi. "Děkuju," zašeptala než ho políbila.
Sirius si toto gesto správně vyložil, polibek opětoval, položil ji do polštářů a věnovali se jeden druhému.
***
April stála vedle Siria v hale sídla Blackových, v němž Regulus s Alyshou pořádali ples. Sirius jí pomohl z kabátu.
"Páni, April, vypadáš snad líp než Alysha," usmál se na ni Regulus a přiložil si ruku, jež mu podala k ústům.
"Kdyby tě tak slyšela."
"Dala bych mu za pravdu," ujistila kamarádku krátkovlasá žena objevivší se vedle svého manžela.
"Ahoj Aly," April vykouzlila na rtech úsměv a objala ji.
"Ty šaty jsou...úžasné," vydechla hostitelka.
Měla pravdu, její šaty byly jednoduché z tmavě červeného saténu. Živůtek tvořily dva trojúhelníky poseté bílými kamínky, které byly sešité za krkem, ke spodním částem byl našit zbytek živůtku, který těsně přiléhal k tělu. Od pasu dolů se šaty mírně rozšiřovaly, vzadu měly díky všitému trojúhelníku se zakulaceným okrajem vlečku, do téhož švu byl všitý zip.
April se začervenala. "Děkuju. Tvé jsou taky skvělé."
Alyshyny šaty měly fialovou barvu, byly bez ramínek, u horního okraje pošité kamínky. Pod prsy byly přepásané světlejším fialovým saténovým páskem. Celá sukně byla ze saténu a na něm ještě vrstva jakési tužší průsvitné látky.
"A to jsi ještě neviděla Angie," mrkla na ni krátkovlasá žena, popadla ji za ruku a táhla mezi hosty.
Angie Browningová stála u stolu s pitím společně se svým manželem Tonym Browningem. Když k nim její kamarádky mířily, zrovna se poměrně odvážně líbali, Alysha si odkašlala, aby na ně upozornila, protože se nezdálo, že by manželé byli schopni vnímat někoho jiného v místnosti než toho druhého. Neochotně se od sebe odtrhli, Angie měla dokonce i tolik slušnosti, že se začervenala. Otřela si rozmazanou rtěnku a uhladila černou sukni šatů, jejichž červený živůtek byl potažený černou krajkou a pod prsy přepásaný černou stuhou. Na stuze mezi prsy byla jakási brož. Dlouhé světle hnědé vlasy si nechala rozpuštěné, takže jí zakrývaly odhalenou část zad.
"Sluší ti to," vysekla Angie poklonu April.
"Tobě taky," pousmála se April, "ty takovéhle šaty umíš nosit," mávla rukou jejím směrem.
Nestačila žasnout. Na celém plese se dala najít spousta večerních rób, ale nikdo v ní nevypadal tak dobře jako ona. Angie prostě věděla, jak to udělat a co nosit, aby zářila a vystupovala z davu.
Angie se potěšeně usmála a objala kamarádku.
Tony ji s pousmání políbil na tvář. "Tak já vás tedy dámy opustím. Půjdu si popovídat s Regulem a Siriem," pokynul jim hlavou, naposledy políbil svou ženu a už si klestil cestu davem.
"Jak se cítíš April?" zajímalo Alyshu.
Hnědovláska pokrčila neurčitě rameny.
Angie do Alyshy drcla loktem, až ta se na ni zamračeně podívala. "Jak by se asi mohla cítit!? To je teda otázka," zavrtěla hlavou. "Jak ti je?"
April se musela zasmát, neboť ji to opravdu pobavilo. "Sirius mi pomahá to překonat, jak může. Napadlo ho řešení, ale...," nechala větu nedokončenou a podařilo se jí rozehnat hádku, jež hrozila mezi jejími kamarádkami, vypuknout.
"Jaké řešení?" zajímaly se.
April se zhluboka nadechla. "Adoptovat dítě z dětského domova."
"Adoptovat?" vyhrkla Alysha překvapeně.
"Mudlovské dítě?" třeštila oči Angie.
Manželka Siria Blacka nestačila žasnout. Alyshe se podle všeho nezdála samotná adopce a Angie původ dítěte. Jistě u Angie se to dalo víceméně pochopit, ona sama pocházela z čistokrevné rodiny a na čistotě krve jí do nedávna záleželo, vždyť s April se začala kamarádit teprve v sedmém ročníku, do té doby pro ni byla pouze spolužačka, mudlovská šmejdka, avšak tak jí nikdy neřekla, možná proto byla v Nebelvíru. Alyshinu reakci ale April nechápala. Proč ji tolik překvapilo, že by adoptovala dítě? Nechápala to.
"Ano, adoptovat mudlovské dítě!" odpověděla zamračeně April s důrazem na každém slově. "Něco se vám snad na tom nezdá?"
Obě zavrtěly hlavou a Alysha se ujala slova: "Jen mě to zarazilo. Myslela jsem, že chceš vlastní dítě," pokrčila rameny.
April měla co dělat, aby nezaskřípala zuby. "Poslouchala jsi mě včera v tom telefonu vůbec? Jistě, že bych chtěla vlastní dítě, moje a Siriovo, ale když ho mít nemůžu, tak radši vytvořím milující domov dítěti z mudlovské rodiny, které rodiče nechtějí nebo už žádné nemá!"
"My jsme to tak nemyslely, Ap," promluvila uklidňujícím hlasem Angie.
"Ne?" žena měla v očích slzy. "A jak jste to myslely? Jak jsi to myslela ty? Proč tvoje reakce byla mudlovské dítě? Proč, Ang? Odpověz."
"Já," začala, zavrtěla hlavou a povzdechla si. "Nejspíš zvyk. Ale jak mu chceš za nějaký čas vysvětlit, že kouzlíš, zatímco ono ne?"
"Tak tohle, milá Angie, byla jedna z mých prvních otázek, ale budu se jimi zabývat až ta chvíle nastane a kdo ví, třeba bude jako já a v jedenácti mu přijde dopis z Bradavic," pousmála se.
"Omlouvám se, opravdu jsem ti svou otázkou nechtěla ublížit," objala kamarádku Alysha.
"Já taky ne," přidala se k ní Angie.
April se povzdechla. "Já vím. Vždyť ještě dopoledne jsem si pokládala ty samé a v podstatě o téhle možnosti ani nechtěla slyšet."
K odpovědi se ženy již nedostaly, neboť k nim přišli jejich manželé, požádali je o tanec a kamarádky jejich žádostem rády vyhověly.
***
April nevěřícně zírala na šťastně se usmívající Alyshu a v očích jí pálily slzy, Sirius stojící vedle ní povzbudivě tiskl její dlaň. Ona jeho dotek však téměř nevnímala, neboť nemohla uvěřit tomu, co právě zažívala. Její kamarádka, ta, s níž se začala přátelit teprve poměrně nedávno, měla nyní vše, po čem ona toužila, byla vdaná, bohatá a teď dokonce i těhotná.
April mrkáním zaháněla protivné slzy s vědomím, že se nesmí přede všemi rozbrečet. Jakmile se k Alyshe nahrnuli všichni, kteří byli v pronajatém salónku, aby jí pogratulovali, vytratila se April k baru, kde si poručila ohnivou whisky. Nikdy příliš nepila, ale uznala, že dnes je zvláštní příležitost, takže by mohla, koneckonců vždycky může tvrdit, že připíjí Alyshe.
Zrovna pila třetí skleničku, když si na barovou stoličku vedle ní sedla Angie.
"Ap, co tady děláš? Ani jsi Alyshe nepogratulovala."
April pokrčila rameny. "No a? Gratulovali jí všichni, co jsou tady, o jednoho míň nebo víc, není to jedno?"
Angie vytřeštila oči. "Není! Jsi její kamarádka! Měla bys být mezi prvníma."
"Nechci! Nechci být mezi prvníma ani posledníma! Prostě nechci!" prázdná sklenička položená na barový pult hlasitě cinkla a April konečně zvedla uslzené oči ke kamarádce.
Angie zalapala po dechu, neboť jí právě došel důvod jejího opíjení se u baru. "Ach, zlato! Promiň! Já zapomněla."
Hystericky se zasmála. "Jasně! Zapomněla! Pro vás je jednoduché na to zapomenout. Jenže já se trápím. Vidím na Siriovi, jak ho to bolí, jak tím trpí. A teď se raduje, že bude strýček, protože otec z něj nejspíš nikdy nebude! Nedovedeš si ani představit, jak mi je a proto tady teď sedím a snažím se opít, abych na to alespoň na jednu noc mohla zapomenout, tak jako se to lidem kolem mě podařilo už dávno!"
"Omlouvám se," ujistila ji znovu Angie.
April ji odbila mávnutím ruky a barmanovi na jeho dotaz, zda si dá ještě jednu skleničku, odpověděla kladně.
"Já myslím, že by sis další dávat neměla," dotkla se jemně jejího ramena světlovlasá žena.
Tmavovláska se ironicky pousmála. "A já myslím, že měla. Nikomu tím přece neubližuju. Já nejsem ta, která se musí vzdát alkoholu kvůli dítěti," popadla skleničku, kterou před ni sympatický mladík asi o tři roky starší než ona sama položil a se slovy: "Na zdraví Alyshy a jejího dítěte," ji vypila na ex.
Její kamarádka si pouze povzdechla, zavrtěla hlavou a šla najít svého manžela, jenž si kdesi v davu povídal se Siriem. Měla pocit, že Aprilin manžel by měl vědět, co jeho žena vyvádí.
Nedalo jí ani příliš práce, aby muže našla, neboť seděli společně s Regulem u jednoho ze stolů, u něhož seděla i Alysha a byli nejhlasitějším stolem v celém salónku.
"Siriusi, možná bys měl jít za April," sklonila se k jeho uchu, aby ji slyšel.
Černovlasý muž povytáhl obočí. "Proč? Já se skvěle bavím a ona určitě taky."
Angie pevně stiskla rty a vyměnila si pohled s Tonym, ten jen pokrčil rameny. "Pokud považuješ za skvělou zábavu sezení u baru, pití jedné skleničky Ohnivé whisky za druhou a vyčítání si, že nemůže mít dítě, pak ano, skvěle se baví!" Angie už se ani nesnažila mluvit tiše a tak nebylo divu, že na ni zírala s hrůzou v očích i Alysha.
"Cože?" vydechla nevěřícně krátkovlasá žena, rychle se postavila a trochu zavrávorala. Regulus ji pohotově chytil, avšak jen co získala zpět ztracenou rovnováhu, vytrhla se mu a šla k Angie. "Ona mi závidí?"
"Aly, není to přímo závist. Ona ti to samozřejmě přeje, ale bere to jako vlastní selhání, protože se o dítě pokoušeli a vinu, že ho nemají dává sobě a proto je teď opilá, ironická a nemá daleko ke zhroucení," uklidňovala ji kamarádka, ale velký úspěch neměla.
Alyshe se do očí nahrnuly slzy a musela se posadit. "Já jsem tak hloupá! Měla jsem si to uvědomit! Neměla trvat na tom, aby přišla! Jen jsem jí tím ještě víc ublížila! Musím se jí jít omluvit, urovnat to," opatrně, aby si nerozmazala líčení, si kapesníčkem osušila oči, zvedla se a hrdým krokem se vydala za přítelkyní, která potřebovala její podporu a pochopení. Alysha si stále úplně neodpustila svou nepříliš vhodnou poznámku, když se dozvěděla o plánované adopci.
Právě v okamžiku, kdy krátkovlasá žena přicházela k baru, poroučela si April další skleničku, Alysha tedy přidala do kroku, aby u ní byla dřív než barman přání vyplní. "April, zlato, už bys neměla pít."
"Proč ne? Vždyť je to jedno," pohlédla na kamarádku skelnýma očima.
"Ne, to tedy rozhodně jedno není! Ty jsi nikdy nepila, tak s tím nezačínej ani teď. Prosím!" naléhavost v Alyshině hlase nešla přeslechnout.
April se začala třást brada, netrvalo dlouho a slzy se jí kutálely po tvářích. V poslední době toho na ni bylo příliš, kamarádčino těhotenství se stalo poslední kapkou. Přála jí to, chtěla, aby byla šťastná a s Regulem založila rodinu, ovšem závist, ta hrozná vlastnost, za níž se styděla, ji přemohla. "Já ti to přeju! Jen jsem si prostě znovu uvědomila, že já se z vlastního dítěte nejspíš nikdy radovat nebudu," pokrčila odevzdaně rameny.
"Tak si nějaké adoptujete. Vždyť v dětských domovech jich je tolik!" snažila se ji Alysha i přes svou tehdejší reakci povzbudit.
April se ušklíbla. "Nemusíš se přetvařovat, znám tvůj postoj. Navíc...nikdy to nebude mé dítě. Nikdy nebudu jeho matkou, i kdyby to byl sirotek a bezmezně mě miloval, chápeš? Nikdy!"
Alyshu bodlo u srdce, když slyšela ten smutek a beznaděj v kamarádčině hlase, chtěla ji utěšit, říct, že to tak nebude, ale věděla, jak zbytečná by ta slova byla a tak ji jen objala. April si položila hlavu na její rameno a rozplakala se.
***
Slunečním paprskům dopadajícím na ženinu tvář se povedlo ji probudit. Nebylo to však příjemné probuzení vzhledem ke kocovině, kterou díky včerejšímu požití většího množství alkoholu měla. Posadila se na posteli a začala si masírovat spánky. Měla pocit, že jí každou chvíli musí prasknout hlava.
"Dobré ráno, miláčku," usmíval se na ni ode dveří Sirius nesoucí tác, na němž byla konvice s kávou a lahvička s jakýmsi lektvarem. April nepochybovala, že je to ten, který používal v Bradavicích nejčastěji, lektvar proti kocovině.
Věnovala mu útrpný pohled, neubránil se smíchu. Když jí v noci nabízel jeden z osvědčených lektvarů a ona ho odmítla, tak ji varoval, jenže neposlouchala a stále si vedla svou, že to zvládne i bez něj, tak tady to teď měla.
April se zamračila. "Dobré? Jak pro koho," prohodila mdlým hlasem.
Sirius postavil podnos na noční stolek vedle postele a s úsměvem došel k oknu, na němž zatáhl žaluzie.
"Vyváděla jsem hodně?" zajímala se tiše tmavovláska.
Černovlasý muž se otočil a jeho obočí vylétlo vzhůru. "Copak ty si nic nepamatuješ?"
Žena pokrčila rameny. "Něco málo."
Sirius pobaveně zavrtěl hlavou a sedl si k ní na postel. "Miláčku, byl docela zážitek, dostat tě domů. Myslím, že už víckrát nedovolím, aby sis dala víc než láhev Máslového ležáku, zapomněl jsem totiž během uplynulých dvou let, co s tebou dělá Ohnivá whisky."
Poslední větou v April oživil vzpomínky na večer, kdy Nebelvír oslavoval vítězství nad Zmijozel ve famfrpálu a ona tenkrát vypila větší množství whisky než bylo v jejích silách zvládnout. Od té doby chodila se Siriem, jelikož využil její slabé chvilky a ona mu po vášnivém polibku přiznala, co k němu cítí. Sirius tenkrát neváhal ani vteřinu, odvedl ji do ložnice Pobertů a tam se s ní velice něžně pomiloval. Ta noc však nebyla zlomová pouze pro ně dva, ale i pro Siriova nejlepšího kamaráda, kapitána famfrpálového družstva, Jamese Pottera a nebelvírskou primusku, Lily Evansovou, která měla společnou ložnici s April a Angie.
"Ještě se mi směj!" zamračila se žena.
"Miláčku, já se přece nesměju tobě," pohladil ji po tváři.
April se zhluboka nadechla. "Tak co jsem prováděla?"
"Určitě to nechceš vědět," přesvědčoval ji Sirius. "Nešlo o nic zábavného a ani o nic, na co by jsi chtěla vzpomínat, věř mi."
"Já ti věřím, ale právě proto mi to řekni. Musím být připravená na možnost, že se mě někdo bude ptát. Nechci pak na toho člověka zírat a nevědět, oč kráčí. Tak prosím," vyzvala ho.
"V první řadě bych rád řekl, že tvé chování bylo pochopitelné, všichni ho chápou nebo se o to alespoň snaží."
April jen přikývla a dál upřeně hleděla manželovi do očí.
Černovlasý muž tajně doufal, že ji tou větou uspokojí a ona nebude chtít vědět nic dalšího, v tom ji však podcenil. "Úplně jsi se psychicky zhroutila. Netuším, jak dlouho jsi brečela Alyshě na rameni než jsem přišel za váma, ale soudě podle toho, jak se tvářila a už ani nevěděla, čím tě utišovat, dost dlouho. Pak jsem tě uklidňoval já i Angie, ale nic nepomohlo. Angie tě nakonec odvedla na čerstvý vzduch a vrátily jste se asi po půl hodině. Nebrečela jsi, ovšem bylo na tobě jasně vidět, že ti není do smíchu, ale to nebylo ani holkám, takže když v jednu byl konec, tak se všem ulevilo, jelikož se mohli rozprchnout," při posledním slově se pousmál, "do svých domovů a odhodit své masky se zdvořilými nervózními úsměvy."
"Panebože" bylo jediné, nač se April zmohla a schovala obličej do dlaní. Mlhavě si pamatovala vše, ovšem doufala, že něco z toho byl pouhý sen. Bohužel tomu tak nebylo. Přesně si vybavila, co se dělo venku a taky si pamatovala, co řekla Angie i její ráznou nekompromisní odpověď.
***
Manželé Blackovi stáli ve dveřích do místnosti, v níž v postýlkách spalo či jen leželo deset kojenců, nejstaršímu z nich bylo jedenáct měsíců a tomu nejmladšímu teprve půl roku. April nejvíce zaujal chlapeček, jemuž bylo sedm měsíců, ležel v postýlce, jež byla v nejvzdálenějším rohu ode dveří a zaujatě si hrál s dudlíkem.
Vypadal jako andílek. Měl blonďaté kudrnaté vlásky, jasné modré oči a byl na svůj věk poměrně maličký.
April stála nad jeho postýlkou, poslouchala příběh, který potkal jeho rodiče, jeho šestnáctiletá matka ho opustila dva dny po porodu a jméno chlapcova otce ani neudala. Ve chvíli, kdy sociální pracovnice dovyprávěla příběh malého Tobiase, jak ho pojmenovali, si přestal obracet dudlík v maličkých ručičkách, podíval se na April a usmál se na ni.
Hnědovláska se se slzami v očích ohlédla po manželovi stojícím za ní, který jí pevně stiskl ruku, věnoval jí láskyplný úsměv a pokýval hlavou.
Ještě téhož odpoledne, po roce ode dne, kdy se dozvěděli, že April nemůže mít děti, se jejich domácnost rozrostla o jednoho člena a jejich štěstí nic nechybělo, alespoň si to tedy mysleli.
***
Domem se rozlehlo ostré zazvonění domovního zvonku a probudilo nejprve Tobiase, který v zápětí svým pláčem vytrhl ze sna i April, jenž musela usnout, když si při uspávání malého četla vleže knihu.
Žena se s trhnutím probrala a prudce se postavila na nohy, proti čemuž se její tělo začalo bránit zatměním před očima a ztrátou rovnováhy, musela se posadit, aby slabost přemohla a teprve poté vytáhla plačícího chlapečka z postýlky, opřela si ho o rameno, hladila jeho malá zádíčka, čímž ho uklidnila a co nejrychleji scházela schody do přízemí, odkud se již minimálně dvakrát opět ozval zvonek.
April otevřela a vytřeštila oči při pohledu na uplakanou Alyshu s dítětem v náručí a kufrem postaveným na zemi vedle sebe.
"Ahoj, mohla bych tady pár dní zůstat?" zeptala se krátkovlasá žena dřív než stačila její švagrová cokoliv říct a bylo na ní vidět, že nemá daleko k pláči.
April povytáhla obočí a překvapeně zamrkala. "Samozřejmě," odpověděla bez váhání, když se vzpamatovala z počátečního šoku, otevřela dveře dokořán a nechala Alyshu vejít.
"Aly, co se stalo?" zajímala se o několik desítek minut později, ve chvíli, kdy děti spokojeně spaly v Tobiasově postýlce a obě ženy seděly v obývacím pokoji a upíjely mateřidouškový čaj.
"Strašně jsme se s Regulem pohádali. Od doby, co se před třemi měsíci narodila Ema nemáme ani chvilku pro sebe. Jsem pořád unavená a Regulus spí v pokoji pro hosty, protože ho Emin pláč budí. Ema je hodné dítě, jen jak teď byla nemocná, tak v noci často plakala. Nezvládám její výchovu a Regulus chce ještě syna!" dodala rozhořčeně a kapesníčkem si utřela slzy, které během jejího vyprávění vyklouzly na tvář.
"Ale jistě, že její výchovu zvládáš, jen je ještě příliš malá a péče o ni vyčerpávající. Ty za to přece nemůžeš. Ani Ema nenese vinu za to, že se s Regulem hádáte. On musí pochopit, co všechno starost o vaši dceru obnáší, možná by mu pomohlo, kdyby se ji měl den na starost. Prostě bys mu ji nechala a zajela si třeba do lázní nebo se podívat do Bradavic či Prasinek, co já vím, možností je spousta. U mě a Siria to pomohlo."
"Sirius je ale úplně jiný než jeho bratr," pokrčila Alysha rameny, ovšem bylo na ní vidět, že se jí ta myšlenka zalíbila.
April se pousmála při vzpomínce. "Já vím, ale v tomhle ne. Sirius vyváděl úplně stejně, když jsme měli malého doma týden a já byla pořád unavená. Jednou jsem se prostě uprostřed hádky sebrala, práskla za sebou dveřmi a nechala Tobiase Siriovi na celé odpoledne. Večer mě hledal nejprve u Lily a pak u našich, kde mě prosil pomalu na kolenou, ať se vrátím."
Alysha se zasmála, dovedla si to živě představit a co víc, na Siriově místě viděla Regula a musela sama sobě přiznat, že se jí to líbí. "Udělám to jako ty!" pronesla odhodlaně, odložila prázdný šálek od čaje, zvedla se z křesla a došla pro Emu.
April jí ve dveřích popřála štěstí a ujistila ji, že se může být u nich, zatímco se Regulus bude starat o jejich dceru.
Aprilina slova se naplnila dříve než večer. Už po třech hodinách bušil Regulus na domovní dveře, aby si za necelou hodinu odváděl usmířenou Alyshu domů.
***
April seděla v houpacím křesle, které bylo v Tobiasově pokoji, nepřítomně zírala před sebe a poněkolikáté si v hlavě přehrávala rozhovor s lékařem, od něhož se vrátila asi před půl hodinou. Nyní čekala až se vrátí Sirius, jenž vzal Tobyho na dětské hřiště. Věděla, že její manžel bude nadšený, ale nebyla si jistá, jestli nadšení je reakce, která ji potěší.
Když zaslechla bouchnutí domovních dveří, zvedla se z křesla a pomalu šla dolů, aby přivítala manžela i syna.
Vzala si chlapečka do náručí.
"Jakpak jste se měli, broučku?" zajímala se, i když věděla, že klouček příliš malý na to, aby jí odpověděl a hladila ho po blonďatých vláskách.
Za Tobiase odpověděl jeho otec, chlapeček byl plně zaujatý hrou s náušnicemi své matky. "Skvěle jsme se měli. Promiň nám to zdržení, ale stavili jsme se ještě u Alyshy," usmál se Sirius a naklonil se k ženě, aby ji mohl zlehka políbit. "Mimochodem, byla tam i Angie a jsme pozvaní v neděli na večeři."
April pokývala hlavou a vydala se do kuchyně, kde položila Tobyho do postýlky, tomu se to však vůbec nelíbilo, protože mu tím znemožnila hru s náušnicemi, a dal svůj nesouhlas najevo hlasitým křikem. Hnědovláska mu tedy podala dudlík, s nímž si tak ráda hrával, postavila vodu na čaj, ohřála lahev s mlékem a podala ji Siriovi.
"Co se děje?" zeptal se muž, když před něj postavila hrnek s horkou kávou.
"Promluvíme si o tom později," mávla rukou, posadila se na židli a s mírným úsměvem na rtech ho pozorovala, jak krmí Tobiase.
"Tak mluv," vyzval ji asi hodinu později, kdy chlapeček spokojeně spal ve svém pokoji.
April se zhluboka nadechla. "Byla jsem u doktora."
Sirius se napřímil. Bál se, co mu řekne. Věděl, že jí poslední dobou bylo často špatně a měl o ni strach. Nechtěl o ni přijít. Miloval ji a proto tenkrát nepřistoupil na její nabídku, že se rozvedou, aby mohl založit rodinu s jinou ženou,jenže on nechtěl jinou ženu, nebyl by s ní šťastný. "A?"
"Jsem těhotná..."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Emily Emily | Web | 22. června 2011 v 23:02 | Reagovat

Poslední věta - nejlepší ! To je přesně to, jak jsem chtěla, aby to dopadlo.

2 Maysie Maysie | Web | 23. září 2012 v 15:03 | Reagovat

Souhlasím, kdyby to tak nedopadlo, neudělala bys mi radost :D

3 Lilly Lilly | Web | 1. března 2013 v 19:03 | Reagovat

no pááni to je úžasná povídka! A Sirius v ní je uplný zlatíčko... fakt krásný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama