Musíte!

7. listopadu 2010 v 1:31 | Hopísek |  Život není pohádka
avatar
7.kapitola


Profesorka pobídla Chritine a ta se postavila na schodiště, jímž se nechala dopravit před dveře, jež musely jistojistě vést do ředitelny. Chris se zhluboka nadechla, aby si dodala odvahy a neutekla, strašně se bála, co ji čeká a i přes ujištění nebelvírské ředitelky nedokázala potlačit nepříjemné mrazení v zátylku. Zlehka zaklepala na dřevo.
Pozvedla ruku znovu, jelikož ji po chvíli čekání napadlo, že její klepání nemuselo být slyšet, avšak než se stačila znovu dotknout svými klouby tmavého mahagonu, ozval se zpoza něj mužský hlas: "Dále."
Spolu s dalším nádechcem otevřela a vešla do místnosti. "Dobrý večer," pozdravila Christine tiše.
"Vám také, slečno," Brumbál se na ni mile usmál, dokázal si představit, jak se musí cítit. Neví, co po ní bude chtít, má obavy, aby ji neposlal zpět do Kruvalu a i když již dostal rozhořčený dopis od George Malfoye, nehodlal se řídit jeho pokyny. "Posaďte se," pokynul k židli na opěčné straně stolu.
Christine zdráhavě poslechla a těkala očima po místnosti.
"Určitě vás zajímá, proč jsem si vás sem pozval, že?"
Tine se zmohla pouze na přikývnutí.
"Přišel mi dopis od vašich rodičů," začal a hleděl do Christininých strachem rozšířených očí, "kteří se jakýmsi velice rychlým způsobem dozvěděli, že právě v tomto školním roce proběhne výměnný pobyt. Přiznávám, čekal jsem, že to váš bratranec prozradí ještě dnes," na okamžik se zamračil, "ovšem já nepatřím k lidem, jež je snadné zastrašit, tudíž neudělám to, oč mě váš otec žádal.Tedy částečně ano,"povzdechl si. "Slečno, vy se musíte zůčastnit toho výměnného pobytu!"
"To nejde!" vyhrkla bez přemýšlení.
"Ale ano, jde," ujistil ji Brumbál.
"Pane řediteli, já zpět do Kruvalu nemůžu a ani nechci! Jsem šťastná, že můžu být v Bradavicích!"
Ředitel se zvedl, přešel k oknu a zadíval se na potemnělé školní pozemky. "Slečno Malfoyová, kdybych si nebyl zcela jistý, že vám to pomůže, tak vás tam neposílám," odvrátil se od okna.
"Jak by mi ten pobyt mohl pomoct?" nešlo jí do hlavy, co tím myslí.
"Stala se vám tam velmi nepříjemná věc a vy jste se s ní ani po tolika letech nesmířila. Myslím, že je na čase to změnit! Vyrovnáte se tam se svou minulostí a budete moci začít myslet na budoucnost!"
"Ale vždyť v Kruvalu to všechno začalo! Jak by mi čas strávený právě tam mohl pomoct?" nechápavě vrtěla hlavou.
"Budete mi muset věřit," pokrčil rameny. "Vše pochopíte až nastane ta pravá chvíle."
Christine na něj němě zírala přemýšlela nad jeho slovy. Strávit čtrnáct v Kruvalu? Zase? Vidět všechny své nepřátele a opět předstírat, že se nic nestalo? Nasadit si opět onu masku lhostejnosti, ale uvnitř křičet, trápit se? Nebyla si jistá, že v sobě najde dostatek síly. Nebyla by tam jediná z Bradavic, to věděla, ale o to to bylo snad ještě horší, jelikož nebude moci dát najevo, jak moc se jí tahle škola, zaměřená především na černou magii, protiví.
"Mám jinou možnost?" zajímala se blondýnka.
Brumbál zavrtěl hlavou. "Vaše jméno je již od začátku na seznamu studentů, kteří se zůčastní výměnného pobytu."
Tine na to nic neřekla, vlastně ji to ani příliš nepřekvapilo, vždyť jí pouze oznámil, že musí jet, neptal se, jestli chce.
***
Seděla v křesle u krbu a pohledem hypnotizovala oheň. Byla tady bez holek, s nimiž obývala pokoj, neboť ty měly lepší věci na práci. Lilly se jako obvykle nacházela v knihovně, Mandy měla doučování, ze kterého byla nadšená, přotože předpokládala, že se na něm může sblížit s jedním světlovlasým mladíkem a Tamara s Lauren opět randily.
Christine vadilo, že tady není ani Lilly, protože se potřebovala někomu svěřit s tím, co jí řekl Brumbál. Jistě, mohla za ní jít do knihovny, ale nechtěla ji rušit, věděla, že je nepříjemné, když po vás někdo chce třeba i jen vyslechnout a vy se přitom snažíte něco naučit či třeba udělat úkol.
Tine se po půl hodině, kdy byla stále sama, zvedla a rozhodla pro procházku na čerstvém vzduchu.
Jakmile vyšla z hradu, oslnilo ji zapadající zářijové slunce. Poodešla kousek stranou a nastavila mu tvář. Příjemně hřálo a ona se ho nemohla nabažit. Tohle v Kruvalu zažít bylo téměř nemožné. Nechodila ven, bylo to tam pro ni totiž snad nebezpečnější než uvnitř školy. Tam nebyli žádní profesoři, kteří by sledovali bezpráví konané na slabších studentech, ve škole to sice bylo jen o málo lepší, ale tam se měli alespoň kam schovat.
Když si tento okamžik dostatečně užila, vydala se loudavě k famfrpálovému hřišti. Nevěděla, zda se tam právě dnes nekoná trénink či konkurz, ale bylo jí to jedno.
Hřiště zelo prázdnotou a ona se posadila na nejvyšší lavici jedné z tribun. Pozorovala nepřítomně krajinu v dálce. Myslela na výměnný pobyt, který by jistě většině lidí připadal jako skvělá příležitost, na své rodiče, kteří již psali Brumbálovi a na to, co jí ředitel řekl. Musí tam jet. Musí! Ale ona přece nechce! Tak strašně moc nechce a vlastně ani nemůže. Pokud se dostane zpátky, neodjede odtamtud! Byla si tím jistá. Její otec to zařídí. Nedovolí, aby dělala v Bradavicích ostudu celé rodině.
Christine po tváři stekla slza, kterou rychle utírala hřbetem ruky, když zaslechla Elizabethin hlas. "Co se stalo, Chris?"
Zavrtěla hlavou. "Ale nic," pokusila se o úsměv, avšak tento pokus vyšel naprázdno.
"Christine, jsem tvoje sestra! Mě neobalamutíš jako ostatní!" upozornila ji blondýnka ze Zmijozelu.
Mladší dívka si povzdechla. "Já vím."
"Tak copak se děje?" Liz se posadila vedle své sestry a objala ji kolem ramen.
Ta si opřela hlavu o její paži a pustila se do vyprávění: "Musím jet na ten výměnný pobyt! Brumbál mi to řekl. Prý se tam vyrovnám s minulostí, tím, co se tam stalo a budu moct začít uvažovat o budoucnosti. Ale to je přece nesmysl! Nechápu, jak by mi to mohlo pomoct! Ovšem prý to v pravý čas pochopím. Ale já tam přece nemůžu! Nejspíš tam nebude, tedy určitě tam nebude, ale vzpomínky, spolužáci a profesoři tam budou, to nezvládnu! Nataša si myslí, že lžu a všechno jsou výmysly choré mysli jedné blondýny, která se chce udělat zajímavou, takhle to řekla, většina lidí s ní souhlasí a ti, co ne, tak to stejně neřeknou!"
"Tine, jestli si Brumbál myslí, že ti to pomůže, tak bys mu měla věřit!" naléhala.
"Když tam budu, tak už se nevrátím zpátky, Liz! Táta to nějak udělá! Vím to!" pokračovala jako kdyby Elizabeth vůbec nic neřekla.
Starší z děvčat se narovnala a natočila tak, aby se jí dívala do očí, stiskla její útlá ramena a lehce s ní zatřásla. "Christine! On tam na tebe nemůže! Určitě tam pojede někdo z profesorů, možná dokonce sám Brumbál a oni to nedovolí! Chápeš to? Vrátíš se sem!"
Chris se v očích zatřpytily slzy. "Slibuješ?" otázala se plačtivě.
"Slibuju!" přikývla vážně.
"Děkuju," zamumlala nebelvírská studentka a objala svou sestru, nejbližšího člověka, jehož měla, kolem krku. Byla ráda, že ji má, děsila se pomyšlení, že by ji někdy mohla ztratit, ovšem věděla, že to jednoho dne přijde. Možná o ni nepřijde úplně, ale nebude spát v pokoji hned vedle toho jejího, ani ve stejné budově, hradu, možná dokonce ani městě a ona to bez ní nezvládne! Tím si byla jistá, vždyť pouze ona pro ni byla oporou.
***
"Co ti chtěl Brumbál?" vyhrkla Mandy toužící po novinkách.
Christine právě seděla na posteli v jejich ložnici, opřená zády o zeď, kolena skrčená u těla a položenou na nich bradu. Zírala na deku a snažila se na nic nemyslet. Hlavně nevzpomínat! Na Ivana, na Natašu a vůbec na celý Kruval! Chtěla zapomenout, ale zdálo se, že jí to ani v Bradavicích nebude dopřáno.
"Nic," odpověděla mdle, aniž by se na kamarádku podívala.
"Chris, stalo se něco?" optala se opatrně Lilly.
Blondýnka zavrtěla hlavou a překvapeně se podívala do zelených očí nebelvírské primusky. "Ne. Mělo by snad?"
"Chris!" hlas Mandy Woodové zněl naléhavě. Sice blonďatou dívku skoro neznala, ale za tu chvíli, co tady byla, jí přirostla k srdci a bylo naprosto jasné, že se musela dozvědět něco, co ji příliš nepotěšilo, byly na ní vidět starosti, spousta starostí!
Obě zrzky si přisedly k ní na postel, každá z jedné strany a objaly ji.
Z Christine najednou vylétlo, aniž by tomu mohla zabránit: "Musím jet na ten výměnný pobyt!" Spolu s těmito slovy z jejích modrých očí vyhrkly slzy, jež na její tváři tvořily dva potůčky a ona se rozpovídala. Řekla jim vše! Vše, co se stalo tehdy v Kruvalu i to, co jí řekl Brumbál.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | E-mail | Web | 25. listopadu 2012 v 17:25 | Reagovat

Já chci taky vědět co se stalo v Kruvalu! Je mi jí líto celou dobu, tak doufám, že s ní pojede Siri a bude ji chránit! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama