Můj osudový den-První polibek

7. listopadu 2010 v 0:18 | Hopísek
avatar
v podstatě to ani není jednorázovka, i když já to do jednorázovek zařadím, protože se mi to docela líbí...nečekejte nic světoborného, je to krátké, jelikož to původně byl sloh...trochu pozměněná verze byla poslána do jednoho dívčího časopisu...


Za osudový den považuji ten, kdy mě v patnácti naprosto nečekaně políbil můj nejlepší kamarád.
Začalo to všechno úplně nevinně. Chtěl, abych mu vysvětlila něco z fyziky. Učitel to probíral už minimáně týden a Michal to pořád nechápal, jenže se mu krátil čas, jelikož fyzikář nám slíbil, že z toho budeme příští hodinu psát.
Musel mě přemlouvat dlouho, protože já neměla dvě hodiny, které bych mu mohla věnovat, i když šlo o nejlepšího kamaráda. Ovšem nakonec se mu to podařilo a já šla k nim domů.
Byla jsem nervózní a sama nechápala proč. Vždyť jsem u nich byla už tolikrát. I když byl doma sám, to snad ještě víckrát. Tak proč mi sakra bušilo srdce jako splašené a já měla pocit, že se chovám jako hloupá zamilovaná puberťačka? V tu chvíli jsem to nechápala.
Zavedl mě do svého pokoje, kam bych došla i poslepu a nabídl mi něco k pití. Neodmítla jsem a požádala ho o čaj. Usmál se na mě a odešel do kuchyně.
Došla jsem ke stojanu s cédéčky a prohlížela si ty nejnovější, které měl nahoře. Michal je blázen do hudby, v jeho sbírce se dá najít vše od vážně hudby až po metal, čemuž jsem se nikdy nepřestala upřímně divit.
Když se vrátil se dvěma hrníčky, které položil na stůl, posadila jsem se na jednu ze židlí, jež u něj byly a vytáhla sešit z fyziky. "Tak se do toho dáme, ne?" usmála jsem se.
Povzdechl si, odevzdaně přikývl a vylovil z jednoho šuplíku, v němž byl neuvěřitelný nepořádek a já dodnes nechápu, jak v něm může něco najít, svou fyziku.
Pustila jsem se tedy do vysvětlování a po dvou hodinách byla ráda, že pochopil alespoň částečně o co jde, takže jsem mu vzala učebnici i sešit, napsala na papír tři příklady a nechala ho je vypočítat.
Bylo mi jasné, že mu to bude nějakou dobu trvat, tak jsem přešla opět ke stojanu a pokračovala v prohlídce. Za těch čtrnáct dní, co jsem u něj nebyla si jich pořídil docela dost. Když už nebylo co prohlížet, šla jsem k oknu a zadívala se na jejich rozlehlou zahradu, po níž posledně běhal zlatý retrívr, avšak dnes zela prázdnotou. Sam se na nás dívá odkudsi z psího nebe. Když jsem si na něj vzpomněla, nahrnuly se mi do očí slzy. Zamrkala jsem, obrátila se zpět do pokoje a úlekem vypískla. Michal stál přímo za mnou a pozoroval mě.
"Máš to spočítané?" dostala jsem ze sebe.
Pouze přikývl a podal mi popsaný papír.
Přelétla jsem očima prvních pár řádků, zvedla obočí a pohlédla mu do očí. Usmál se. Tak krásně jak to uměl jenom on. Sklopila jsem zrak zpět k příkladům, abych zjistila, že má všechny správně. Natáhla jsem k němu ruku, v níž jsem svírala list papíru a oplatila mu úsměv.
"No?" zajímal se.
Pokrčila jsem rameny. "Všechno správně."
Vytřeštil oči. "Vážně?"
Dočkal se pouhého přikývnutí, ovšem i to mu stačilo.
Chytil mě za pas a roztočil se se mnou po pokoji. Smála jsem se a nechala ho užít si radost z úspěchu. Zastavil se uprostřed pokoje, postavil mě opatrně na zem a pustil můj pas, aby mohl vzít do dlaní můj obličej. Tvářil se vážně a já zvážněla taky.
Přitiskl své rty na mé a políbil mě. Nejprve zlehka obkroužil jazykem mé rty, pootevřela jsem ústa, abych si polibek mohla vychutnat. Vnímala jsem příjemný pocit kdesi kolem žaludku a nechtěla, aby skončil. Když mě Michal po několika minutách, které mi připadaly jako věčnost, přestal líbat a poodstoupil, došlo mi, proč jsem byla nervozní při příchodu sem. Podvědomně jsem nejspíš tušila, co se stane.
Dva roky jsem se k tomu dni vracela ve vzpomínkách, Michal později přiznal, že na tom byl stejně, ale pak mezi námi nastal zvrat a začali jsme spolu chodit. Vydrželo to šest úžasných měsíců, ovšem pak následoval rozchod a konec dlouholetého přátelství.
Nikdy nezapomenu na ten osudný den, kdy jsme se líbali, ale zároveň nepřestanu toužit po tom, abych ho mohla vzít zpátky, jelikož to byl začátek konce.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 FifinQa FifinQa | Web | 7. listopadu 2010 v 0:26 | Reagovat

Pěkný blog

2 Yuki Yuki | 20. června 2011 v 17:19 | Reagovat

Typické a přesto krásné :) Asi ze sebe udělám šprtku, abych pak mohla doučovat O:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama