Možná se mi to jenom zdá

7. listopadu 2010 v 10:56 | Hopísek |  Který svět?
avatar
1.kapitola


"Mel, vstávej," měkdo se mnou zatřese.
"Mhm, mami nech mě spát, jsou prázdniny!" překulím se na druhý bok a přes hlavu přetáhnu peřinu.
"Dneska jedeme do školy, Mel!"
"Co to plácáš?" stáhnu peřinu z hlavy a zamžourám na dívku sklánějící se nade mnou.
"Konečně," zasměje se. "Je osm a v jedenáct jede vlak do Bradavic."
Vytřeštím oči a posadím se: "Kde to jsem? Kdo jsi? Odkud mě znáš?"
Usměje se: "Jsi u nás, bylas tady pomalu celý měsíc, protože za tvým bratrem přijeli Potter s Blackem. Já jsem Lilly Evansová, tvoje kamarádka a znám tě celých šest let. Ode dne, co jsme jely poprvé do Bradavic."
"A jéje."
"Co a jéje? Děje se něco?"
"Děje. Možná ti to bude znít neuvěřitelně nebo si dokonce budeš myslet, že jsem se zbláznila, ale opravdu to tak není."
"Tak povídej," vybídne mne.
"Já...nejsem z tohohle světa. Neznám tě, neznám Bradavice, kouzla, lektvary, prostě nic...teda znám, ale jenom z knížek, i když pouze zběžně, protože je to smyšlený příběh. Nevím, jak jsem se sem dostala. Včera jsem usnula na posledním díle a probudila jsi mě ty. Možná se mi to jenom zdá."
"Myslím, že nezdá," podívá se na mě trošku vystrašeně.
"Proč si to myslíš?"
"No...já ani nevím, jen mi prostě přijde, že patříš do světa kouzel. Momentíček, pouze něco vyzkouším," štípne mě do levého zápěstí.
"Auuu, proč jsi to udělala?" Hladím si místo, kam mě štípla.
"Dokázala jsem ti, že to sen není."
Zalapu po dechu a zaúpím: "To ne."
"Ale ano a musí být nějaký důvod, proč jsi se sem dostala. Občas se to stane. Někdo z čistajasna přibude, ale vždycky je důvod. Co jsi dělala v tom tvém světě? Myslím zájmy a tak."
"Četla jsem knížky...romány a Harryho Pott...ehm...o tvém světě o několik let později, psala o něm povídky, zpívala, kreslila, hrála na flétnu, chodila do Bradavic..."
"To je ono! Chodila jsi do Bradavic, ale moment, neříkala jsi, že je neznáš?" přeruší mně.
"To je internetová škola, kam chodí převážně fanoušci těch knih."
"Aha, tak to chápu. Proto jsi tady."
Upřu na Lilly nechápavý pohled.
"Sem, do tohoto světa se může dostat jenom ten, kdo věří v kouzla a čáry, Bradavice, lektvary a tak."
"Aha a můžeš mi vysvětlit, kdo jsem, jaktože mě znáš, do které koleje patřím, co se bude dít v mém světě a jestli se někdy budu moct vrátit zpátky?" vychrlila jsem ze sebe otázky, které mi vrtaly hlavou.
"Jsi Melanie Lupinová, sestra Remuse Lupina, je ti sedmnáct let, chodíš do Nebelvíru, do sedmého ročníku, ve škole jsi pomalu lepší než já. Vrátit zpátky se můžeš, ale nemusíš, ovšem až po dokončení sedmého ročníku."
"Co? A co se teda děje ve světě, ze kterého jsem přišla?"
"K tomu bych se dostala. Je předem dáno, jestli se vrátíš nebo ne. Rozhodnutí je, samozřejmě, na tobě, ale...jak bych to řekla...to rozhodnutí je v tobě od chvíle, co jsi se ocitla tady. Pokud se vrátíš, ve tvém světě se vytvoří jakási časová smyčka, která bude opakovat včerejšek a oni nic nepoznají, nezestárnou, nepřijdou o jediný den. Jestli tady zůstaneš, zapomněli na tebe, přes noc jsi se všem vymazala z paměti a nikomu nebudeš chybět," podívá se po mně trochu smutně.
"No...to je tedy pěkné...můžu mít ještě otázku?"
"Jasně."
"Chodím tady s někým? Nebo nenávidím někoho?"
"Co já vím, tak ne. Můžu tě uklidnit, během pár dnů se ti začne vybavovat tvůj život tady."
"Dobře. A...ehm...jak to bude s kouzlením, lektvarama a ostatním?"
"Jak jsem řekla, začneš si vzpomínat. Urychlit to nejde. Do týdne by jsi měla vědět veškeré podrobnosti."
"Fajn! Jenže ty jsi tvrdila, že do školy se jede dneska! Co budu dělat ten týden, kdy nebudu nic umět?"
"Vybaví se ti to postupně. Když budeš potřebovat něco udělat, vzpomeneš si."
Přikývnu.
Pane bože! Sice jsem chtěla vidět Bradavice, ale že bych toho potřebovala tolik? To si nemyslím. Doba Pobertů, to jsem zvědavá. Možná by se dalo zabránit tomu hroznému osudu, který potká Jamese a Lilly. Ba ne, nešlo. Pokud změním minulost, změním budoucnost a to může mít hodně špatný následky.
"Holky!" ozve se hlas paní Evansové. "Snídaně je na stole!"
"Jo! My se jenom oblíkneme!"
Rychle na sebe navlíkneme oblečení a pádíme na snídani.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 3. června 2012 v 17:21 | Reagovat

Tohle je GENIÁLNÍ nápad *padá naznak s otevřenou držkou*

2 MysteryBrigitte MysteryBrigitte | Web | 6. září 2012 v 15:43 | Reagovat

Wtf? Hlavne ten zacatek. Are you kidding me? Ale tohle je uzasny, opravdu uzasny napad! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama