Jedna věta dokáže divy

7. listopadu 2010 v 11:20 | Hopísek |  Který svět?
avatar
18.kapitola


Stojím před stejným obchodem jako tenkrát a síla vzpomínky mi nedovolí se hnout z místa. Tehdy jsem čekala na Severuse, dočkala se Siria a ztratila přítele, kterého jsem měla ráda. Nebyla to láska, tím jsem si jistá, ale ani pro mě nebyl obyčejným kamarádem. Nejspíš šlo o pobláznění a soucit, ovšem to nemění nic na tom, že jsem ho měla, mám a vždycky budu mít ráda.
"Mel, jdeš?" ptá se mě opatrně Sirius. Zřejmě poznal, nač myslím.
Pokývu hlavou, ale nepohnu se ani o píď. "Prosím tě, jdi napřed. Já za tebou dorazím za chvíli," prosebně se na něj podívám.
Jeho neochota je jasně patrná, avšak po chvíli váhání vyhoví mému přání, za což jsem vděčná. Mít ho totiž po svém boku a vzpomínat, nejspíš by to nedopadlo dobře. Nejsem si jistá, jestli mě již přešel vztek mířený na jeho osobu. Není to přece tak dávno, co jsem ho nemohla vystát.
"Vzpomínáš?" ozve se mi u ucha tichý hlas.
Usměji se na odraz ve výloze. "Jak jsi to poznal?"
"Není to tak těžké uhádnout. Stojíš tady bez hnutí a sama," pokrčí rameny.
Povzdechnu si a otočím se čelem k chlapci doposud stojícímu za mnou. "Co tady vůbec děláš? Nemáš mít rande v čajovně Madame Pacinkové? Mám pocit, že jsem už Gigi viděla jít tím směrem."
Remus uhne pohledem. "Víš...já," koktá, ale nepokračuje ve větě.
Obočí mi vylétne vzhůru. "Ty se bojíš!" dojde mi důvod jeho okolkování. "Prosím tě, čeho? Ona má ráda tebe, ty ji, tak v čem je problém?" zajímám se potom, co potvrdí mou domněnku přikývnutím.
"Co když to mezi náma bude vážné a já jí nevědomky ublížím? Třeba při úplňku?" šeptá, aby si mohl být stoprocentně jistý, že nás nezaslechl žádný z procházejících bradavických studentů, kterých tudy proudí houfy. Jsou však dost hlasité, tudíž jeho obavy nemají opodstatnění, i když ho vlastně chápu. Já bych se taky nechlubila tím, že jsem vlkodlak. Zrůda, jak tvrdí bráška, ovšem s tímto označením já naprosto nesouhlasím.
Položím mu ruku na rameno. "Reme, Gigi přece ví, co jsi zač a ví o všech rizicích. Pokud váš vztah vydrží, což předpokládám, tak tě neopustí, kvůli takové hlouposti! A ty se neboj, neublížíš ji, i kdybych na to měla osobně dohlédnout," slibuji mu a svá slova myslím naprosto vážně.
"Děkuju, Mel! Jsem rád, že právě ty jsi má sestra!" ujišťuje mě dojatě, nemám důvod mu nevěřit. "Můžu ti teď něco říct já?"
Trochu překvapeně přikývnu.
"Zapomeň na minulost, netrap se jí a žij přítomností," dá mi pusu do vlasů a rychlými kroky se přesouvá k čajovně.
Naposledy se podívám svému odrazu ve výloze do očí a vyrazím ke Třem košťatům, kde to sice není tak romantické jako u madame Pacinkové, ale můžu si být jistá, že tam budu mít na očích jistou osobu.
***
Rande se Siriem nedopadlo podle jeho představ, ale to jsem taky nechtěla. Kdybych chtěla randit, šla bych s ním k madame Pacinkové, stejně jako Rem s Gigi, která se ke mně zrovna se šťastným úsměvem na rtech blíží.
"Ahoj!" zdraví mě rozjařeně.
"Ahoj, tak jaké bylo rande?" přejdu rovnou k věci, jelikož jsem si jistá, že z brášky nic nedostanu a poprosit Siria, aby něco zjistil a pak mi to řekl, nepřichází v úvahu.
"Úžasné, skvělé, dokonalé! Remus je takový romantik! V čajovně to bylo...ach, já nevím, jak to popsat! A celou zpáteční cestu mě držel za ruku!" vykládá nadšeně.
Nedokážu sdílet její nadšení, ale pokusím se o úsměv. "To je fajn. Moc vám to přeju."
Zrzka se na mě pozorně zadívá. "A jaké bylo tvoje?"
"Neby...," zarazím se, "Nedá se tomu říkat rande. Moc bych se divila, kdyby se mnou po dnešku Sirius ještě někdy promluvil."
"To to bylo až tak hrozné?" v jejím obličeji se zračí soucit.
Ušklíbnu se. "Horší. Seděli jsme U Tří košťat u jednoho stolu s Jamesem, Lily a Petrem. Já celou dobu hypnotizovala očima dveře a modlila se, aby dorazil Sev s ostatníma. Sirius se urazil, ale on přece ví, o co se snažím, pomáhá mi."
Gigi se jemně dotkne mého ramene. "Asi doufal, že alespoň pro dnešek na to zapomeneš. Měl to přece být váš den."
Pousměju se. "To zní skoro, jakoby jsme se dneska brali a já to svým chováním zkazila."
Dívka stojící proti mně se zasměje. "Na to třeba taky jednou dojde. On se dneška nemohl dočkat, svěřil mi to Rem jako tajemství, tak mě neprozraď."
S otevřenou pusou na ni zírám a v hlavě si srovnávám, co mi právě řekla. "On se na to rande těšil?" dostanu ze sebe. Samotnou mě překvapí, jak snadno jsem dnešní schůzku nazvala randem.
Pokýve hlavou. "Proč by jinak tak naléhal, abys s ním šla?"
"Myslíš, že bych se mu měla omluvit?" zeptám se po chvíli zamyšleného ticha.
"Záleží na tobě, ale pro váš vztah by to bylo rozhodně lepší."
"Náš vztah? Žádný není a nejspíš nikdy nebude," odvětím a je mi z toho nějak smutno.
Ginger pouze pokrčí rameny, její výraz však dává jasně najevo, co si o tom myslí.
Nadechuju se, abych stočila hovor zpět na rande s mým bratrem, ale nemám k tomu příležitost, neboť Remus právě sejde ze schodů a připojí se k nám před Velkou síní.
"Mel," pokyne hlavou mým směrem, "Gigi," krásně se usměje na svou vyvolenou, ale nic víc.
"Reme," krátce kývnu. Když se ani zrzka přede mnou k ničemu nemá, tak se rozloučím a zmizím v davu hrnoucímu se do Síně na večeři.
***
Stojím před obrazem Buclaté dámy a modlím se, aby Sirius přišel brzy a sám. Mé modlitby jsou po pěti minutách nervózního přešlapování vyslyšeny, avšak on mě přehlíží jak širé lány.
"Siriusi!" vyhrknu, když už to vypadá, že řekne heslo dřív než mi věnuje pohled.
Líně se otočí. "Co je?"
Nejradši bych se ho zeptala, jestli si můžeme promluvit, jenže znám předem odpověď na takovouhle otázku a proto jenom se sklopenýma očima zašeptám: "Omlouvám se."
"Cože?" udělá dva kroky mým směrem.
Odhodlám se a zahledím se mu do očí. Pokud není slepý, tak v těch mých musí zahlédnout slzy. "Omlouvám se. Opravdu mě mrzí, že jsem zničila dnešní den svým chováním. Chtěl jsi jít do čajovny a já to odmítla, protože jsem se bála."
"Čeho ses bála?" zajímá se.
"Já," nemůžu pokračovat, protože Sirius stojí těsně u mě, drží mou dlaň ve své a krouží po ní palcem.
"Pověz, co ti nahnalo takový strach?" šeptá zastřeným hlasem a pokračuje v hlazení, jež mi znemožňuje normálně myslet, i když by nemělo.
"Moje city," odpovím upřímně a nejradši bych si na místě nafackovala. Takhle se prořeknout! Vždyť jsem pomalu přísahala, že se jím nenechám svést, slíbila jsem, že mě nikdy nezíská! Tak kdy se z nezávazného flirtu a malého románku stala láska? Kdy jsem zatoužila po vztahu s ním? O tom bych přece musela něco vědět, ne? Nemůžu si dovolit být zamilovaná, když není jasné, že se nevrátím do mudlovského světa!
Obočí černovlasého chlapce vylétne vzhůru. "Miluješ mě?" položí mi otázku. Odpověď na ni mám však jasně vepsanou ve tváři.
Neochotně přikývnu. Nestačím žasnout, jak upřímná jsem, když mě k sobě poutá pohledem a hladí mou dlaň.
S úsměvem se ke mně nakloní, jeho rty se jemně otřou o mé. Zavřu oči a plně se poddám polibku.
"Říkal jsem ti, že jednou budeš moje," vydechne, když přeruší polibek, aby se mohl nadechnout.
Nedovolím mu pak pokračovat, protože jeho slova mě dokonale proberou z jakéhosi tranzu, v němž jsem se nacházela. "To snad není pravda," vrtím nevěřícně hlavou.
"Co?" zamrká Sirius zmateně.
Zprudka se nadechnu. "Tohle všechno děláš jenom proto, co jsi mi tenkrát slíbil? Potřebuješ si něco dokázat? Nebo opravdu nesneseš pomyšlení, že je na světě holka, která by ti dokázala odolat?"
"Já nevím, o čem mluvíš!" Sirius na mě zírá jako na zjevení.
"Jo, tak ty nevíš! Před chvílí jsi řekl, cituji: říkal jsem ti, že jednou budeš moje. Panebože, jak jsem mohla být tak blbá?!" cítím tlak v očích, ale slzy statečně zadržuji.
Siriovi se v obličeji zračí zmatek, který vystřídá poznání. Jistě se nechal unést silou okamžiku a neúmyslně pronesl slova, na něž právě myslel, ovšem to ho neomlouvá. Měla jsem víc věřit svým instinktům a držet se od něj dál!
"Mel, já ti to vysvětlím!" snaží se mě zadržet, když se vymaním z jeho objetí.
"Není co vysvětlovat! Měla jsem tušit, že jsi se v nejmenším nezměnil! Ale ne, já se do tebe musím zamilovat! Vlastně jsem se ani nezamilovala do tebe, nýbrž do představy o tobě! Ale víš co? S tím je konec! Nikdy víc nebudu tvá! Rozumíš? NIKDY!" vytrhnu mu svou paži, za níž mě chytil a co nejrychleji mizím za obrazem Buclaté dámy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 gigi gigi | Web | 6. února 2011 v 11:17 | Reagovat

Ty jo, teď marně přemýšlím, jestli jsem tuhle kapitolu vůbec četla :D no,nicméně, i kdyby jo,tady máš koment - až na to,že nesnáším slovo "rande" a k Pacinkové bych nikdy nešla (o čemž jsem ti jistě říkala :D), tak to byla úžasná kapitola :)... Mel a Sirius :) jeej, to je takové pako, ten kluk :D no,prostě moc se mi to líbilo :) jdu si přečíst tu novou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama