Hodina lektvarů

6. listopadu 2010 v 23:54 | Hopísek
avatar
Téma bylo: Co se může stát při hodině lektvarů.


"Dobrý den, omlouvám se, že jdu pozdě," pozdravím a honem zapluju do lavice, abych neměla větší průšvih než je potřeba.
"Ahojky bráško," pozdravím potichu Akíska a usměju se.
Profesor se po mně nevraživě podívá: "Přijdete pozdě a ještě se vybavujete?"
Pane jo, ten má dneska nějak špatnou náladu. Trochu se začervenám: "Omlouvám se, pane profesore. Už se to nebude opakovat."
"To doufám!Takže tady pro slečnu Betysovou to řeknu znovu! Dnes nás čeká první praktická hodina. To znamená, že všichni uvaříte lektvar proti bolesti hlavy. Takže si, prosím, vytáhněte kotlíky a připravte si přísady." Počká až všichni studenti udělají, co jim poručil. "Můžete se pustit do jeho přípravy, přeji hodně štěstí."
Povzdychnu si. To jsem tedy zvědavá, jak ten dnešek skončí. Neodevzdala jsem úkol, naštvala profesora, ještě by mi scházel roztavený kotlík, pomyslím si.
Připravím si před sebe mandragoru, vezmu si nožík a drobně ji nasekám. Kdybych ji rozdrtila, vyšlo by to nastejno. Hodím ji do kotlíku. Poprosím profesora o souhlas zapálení ohně pod kotlíkem,když se mi ho dostane,tak ho zapálím a nechám ji podusit. Asi po čtvrt hodině se podívám a koukám, že se mi Mandragora rozvařila, místo, aby se podusila a navíc zjišťuji, že mi roztává kotlík.
"Sakra.Jako bych to neříkala," řeknu nahlas.
Profesor obrátí svou pozornost na mě: "Děje se něco?" pomalu jde k mé lavici.
"Ani ne, jen jsem to asi trošku přehnala s tím dušením Mandragory," nejistě se po něm podívám.
"To tedy ano. Já jsem říkal ať raději použije bronzový kotlík a ne cínový, natož z čistého cínu. Odkud ho vlastně máte? Tyto kotlíky neseženete v Příčné ulici," mezitím uhasí oheň, nechá zmizet můj kotlík a na mé lavici se objeví jiný, prázdný kotlík z bronzu.
"Já jsem ho dostala od dědečka," vysoukám ze sebe.
"Dobře. Tak příště si raději pořiďte jiný. Je vám to jasné?"
"Ano, pane profesore."
"To jsem rád,tak ten lektvar udělejte znovu a buďte, laskavě, opatrnější."
"Pokusím se," slíbím a pustím se do přípravy lektvaru a teď už ho, světe, div se, udělám dobře.
Po dodělání lektvaru uhasím oheň, uklidím si kolem sebe, odliji lektvar do lahvičky, zbytek lektvaru vyliju a umyju si kotlík. S lahvičkou v ruce dojdu ke katedře. Než ji ale podám, tak se ještě jednou omluvím: "Pane profesore, já se vážně moc omlouvám, nechtěla jsem. Já jsem prostě dnes jaksi neměla moc štěstí. Opravdu mě to mrzí," dívám se raději do země.
"To nevadí. Stát se to může každému, ale příště raději dávejte pozor. Ano?"
"Jistě. Mohla bych už také odejít?"
"Samozřejmě."
"Nashledanou."
"Nashle."
Při odchodu z učebny si dám předsevzetí, že to, co se mi stalo při dnešní hodině, se už nesmí opakovat!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 14. ledna 2011 v 23:29 | Reagovat

to byl Sev? jestli jo tak: co se to s nim kurva stalo? nějakej "milej"

2 Kathie Kathie | 22. října 2011 v 16:48 | Reagovat

To nemohl být Sev. Maximálně tak Křiklan a i ten by se choval jinak!

3 Maysie Maysie | Web | 22. září 2012 v 17:33 | Reagovat

Zajímavej úkol - nápad :)

4 Rychlonožka Rychlonožka | 21. května 2015 v 19:43 | Reagovat

nesouhlasím.
musí to být asi tak z Raddleyovy doby, protože na starouše Křika ani na Slizouna to nevypadá...

5 Hope Hope | Web | 21. května 2015 v 23:38 | Reagovat

[1]:

[2]:

[4]:
nebyl to ani jeden z profesorů z Bradavic z knih...byl to profesor na lektvary z E-B =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama