Hlídání pro Charlotte

7. listopadu 2010 v 11:34 | Hopísek |  Pouta minulosti
avatar
11.kapitola


Shirley stála s rukama založenýma vbok nad postelí, na níž byl zcela prázdný kufr, avšak místo, aby přemýšlela nad tím, co si sbalit, v myšlenkách se stále zaobírala rozhovorem, jež vedla předevčírem se svými nejlepšími kamarádkami a sestrou.
oooOOOooo
Právě uklízela umytou misku, na níž měla Charlotte odpolední svačinu, když někdo zazvonil. Nešla otevřít, viděla svou maminku, která se zvedla z křesla a zamířila do chodby. Shirley si mezitím dala vařit vodu na čaj.
"Zlato, máš návštěvu," strčila hlavu do kuchyně Veronica.
Mladá žena se usmála, jakmile zahlédla, kdo je tou návštěvou. "Ahoj holky, právě si dělám čaj, dáte si taky? Nebo něco jiného?"
Shirleyina sestra se posadila ke stolu a teprve potom odpověděla. "Mně bude stačit sklenice vody."
"Já bych si dala s tebou ten čaj," usmála se zrzka a posadila se vedle Anne.
"Pro mě třeba taky čaj," usmála se Gabrielle a následovala Anneina a Lilyina příkladu.
Shirley připravila další dva hrníčky a do prázdné sklenice nalila vodu, kterou postavila na stůl před svou sestru.
"Tak povídejte. Proč jste přišly? Co důležitého nemohlo počkat do večera?" zajímala se Shirley, jakmile se usadila se šálkem horkého čaje na volné židli. Byly domluvené, že se večer sejdou u Gabrielle a Remuse, pozvali je na večeři i se svými protějšky.
Lily si vyměnila pohled s Anne a Gabrielle, přikývla a pohlédla na svou nejlepší kamarádku. "Pamatuješ si, kam jsme poslední tři roky v Bradavicích o prázdninách na týden jezdily?"
Shirley se na čele vytvořila drobná vráska, jak svraštila obočí ve snaze vzpomenout si. "Pamatuju," pokrčila rameny, čelo opět hladké, "ale nechápu, kam tím míříš."
Nyní se slova ujala nejmladší z žen sedících v kuchyni. "Dopoledne jsme si ten dům na příští týden pronajaly. Chceme si udělat dámskou jízdu jako na škole. Děti pohlídají kluci," pokrčila rameny s úsměvem na rtech.
"Já nemůžu jet," vyhrkla Shirley.
"Proč bys nemohla?" nechápala Gaby.
"Nemám hlídání pro Charlotte," odpověděla prostě. "Naši jedou příští týden k mamčině sestře, protože mají se strýcem výročí svatby. Možná by ji mohli vzít sebou, ale to bych Charlotte nemohla udělat. Teta se strejdou jsou fajn, ale...hmmm...řekněme, že jsou příliš konzervativní, Charlotte a její všetečné otázky by je jistě nenadchly."
Gabrielle pohlédla ze Shirley na Anne, která s výrazem největšího utrpení přikývnutím potvrdila Shirleyina slova, načež znovu zabodla oči do kamarádky. "Stejně ale nechápu, proč bys nemohla jet."
Hnědovlasá žena vytřeštila oči. Copak ji vůbec neposlouchala? "To mám vzít malou sebou? Neříkal tady náhodou někdo, že to bude dámská jízda jako na škole? Charlotte je sice holka, ale určitě na tohle nemá věk! A pokud si dobře vzpomínám, tak Charlotte se narodila až po tom, co jsme školu vyšly."
"Popros Siria, aby ji pohlídal," vyřešila rychle problém Lily.
Dva páry modrých očí nechápavě zíraly na její usmívající se obličej. "Cože?" vyhrkly obě sestry Benettovy překvapeně. Jediná Gabrielle mlčela, jelikož tu stačila bývalá spolužačka upozornit ještě před cestou sem.
Zrzka pootočila hlavu na mladší z nich a rychle mrkla. Anne sotva patrně chápavě přikývla a zeširoka se usmála. "To je výborný nápad," uznala i Anne, které došlo, co má za lubem. Sama by to nevymyslela líp!
"Co prosím? Nejste vy dvě náhodou opilé? To nemůžete myslet vážně! Sirius nebude hlídat mou dceru ani hodinu natož snad týden!" běsnila Shirley.
"Je to taky jeho dcera," připomněla jí jemně Lily.
Charlottina matka pozorovala své ruce a v očích ji pálily slzy, které se snažila zadržet. "Ale on to neví a nesmí se to nikdy dozvědět," zhluboka se nadechla a zamrkala. "Nemůžu riskovat, že se Charlotte prořekne a Sirius to zjistí. Nemůžu! Nebude tomu věřit a bude mě nenávidět! A pokud by tomu nějakým zázrakem uvěřil, bude mi ji chtít vzít!" slzy si našly cestu ven a ona je hřbetem ruky setřela, když vstávala od stolu a otáčela se k oknu, aby ani jedna neviděla, co s ní dělá pouhé pomyšlení na muže, jehož miluje a jejich dceru o samotě.
"Jednou se to stejně dozví," pronesla tiše Anne.
Ve dveřích se objevila černovlasá holčička, jež slyšela poslední část rozhovoru. Prošla kolem stolu, u něhož seděly tři ohromené ženy a nebyly schopné slova, natož pohybu, chytla svou matku za ruku a počkala až na ni shlédne. "Mami, já bych tatínkovi nic nežekla, oplavdu! Chci s ním být! Plosím!" upírala svá modrá upřímná očka vzhůru a čekala, co se bude dít.
Shirley několikrát naprázdno otevřela a zavřela pusu, než dokázala vůbec něco udělat. Sklonila se k Charlotte, vzala ji do náruče a narovnala se. Než odpověděla, pořádně prozkoumala dětský obličejík. "Nevím, jestli je to dobrý nápad, ale ať je po vašem. Pojedu," vydechla nakonec rezignovaně. Ženy věděly, že ji přesvědčila teprve Charlotte a také si uvědomovaly, že kdyby je neslyšela a nepřišla, tak by nikdy nedosáhly svého, Shirley dokázala být tvrdohlavá, když chtěla.
Děvčátko šťastně vypísklo a pevně ji objalo kolem krku.
oooOOOooo
Shirley stále nepřítomně zírala na kufr, když zazvonil telefon. Natáhla se po něm a ohlásila se.
"Mám dceru, já mám dceru!" hlásil jí někdo šťastně do telefonu.
"Regulusi?" hádala.
Volající její doměnku potvrdil, začal se Anneiným jménem omlouvat, že s nimi nemůže strávit týden a loučil se, jelikož musel zavolat ještě několika přátelům a taky se chtěl co nejrychleji vrátit za Anne.
Shirley položila telefon a nevěřícně na něj zírala. Po chvíli váhání opět telefon zvedla a vytočila Lilyino číslo. Její hlas se ozval již po prvním zazvonění.
"Ahoj Lils, tady Shirley."
"Jé, ahoj! Děje se něco?"zajímala se zrzka trochu s obavami.
Hnědovlasá žena se pousmála. Jasně slyšela obavy čišící s Lilyina hlasu a správně je přiřadila starostem, aby si nerozmyslela své rozhodnutí. "Anne má holčičku."
"Já vím," překvapila ji svou odpovědí.
"Jakto?"
"Chviličku předtím než jsi zavolala, jsem domluvila s Regulem," objasnila jí.
"Aha," hlesla Shirley. Zarazilo ji, že volal zrovna Pottterovým, když je nikdy neměl příliš v lásce, ale nejspíš se to změnilo díky tomu, že se Anne přátelila s Lily, alespoň takto si to vyložila Shirley, jež neměla o plánu své sestry, svých kamarádek a jejich protějšků ani ponětí.
"Shirley, co je?"
"No, víš, napadlo mě," nadechla se.
Lily jí nedovolila pokračovat. "Ani na to nemysli! Ať tě ani nenapadne to říct! Pojedeme i bez Anne a ty s námi!"
"Jak jsi věděla, co chci říct?" zajímala se Shirley.
"Znám tě," zazněla prostá odpověď. "Promiň, ale musím jít. Zítra v devět u vás. Měj se. Ahoj."
"Ahoj," zamumlala Shirley a položila sluchátko.
***
"Zlatíčko, nezlob strejdu, ano?" udělovala Shirley poslední pokyny Charlotte. Koutkem oka zavadila o vesele se šklebícího Siriuse. Shirley se narovnala a s rukama vbok ho propalovala přimhouřenýma očima. "Co?" vyštěkla.
Sirius dal ruce před sebe v náznaku obranného gesta. "Nic, nic. Jen si nedovedu představit, že by tenhle andílek," kývl bradou k černovlasé dívence, "dokázal zlobit."
Žena se na něj sladce usmála. "Neznáš ji," upozornila ho chladně, ale sama moc dobře věděla, že její malá holčička se chová slušně před kýmkoliv.
"Týden bude jistě dost dlouhá doba, abych to napravil," zadíval se do poměnkových očí a spatřil v nich strach, který mu připoměl tu dívku, jež chodila s jeho bratrem, který ji pak kvůli její sestře nechal a s níž Sirius strávil, alespoň pro něj, nezapomenutelnou noc. Zatím neměl ani ponětí o tom, že na oněch několik hodin slasti nemůže zapomenout ani Shirley, i kdyby chtěla, neboť jí je připomíná Charlotte.
Až moc dlouhá,pomyslela si Shirley hořce, ale nahlas raději neřekla nic, pouze si opět přidřepla k děvčátku a roztáhla paže v jasném gestu a neměla daleko k slzám. Nikdy nebyla bez Charlotte déle než pár hodin a nedokázala si představit, jak to vydrží celý týden. Navíc se bude užírat starostmi, jestli se něco z jejího "tajemství" neprovalilo.
Charlotte objala svou matku kolem krku a šeptala jí utěšující slova. "Maminko, vážně mu nic nežeknu. Nemusíš se bát. Mám tě moc láda!" po tomto ujištění jí dala poslední pusu, pustila se a přešla k Siriovi, jež se zrovna bavil o něčem s Jamesem, který k Benettovým doprovodil svou ženu, což nedělal úplně nezjištně. Chtěl vidět, jak se bude tvářil Shirley až bude svěřovat na týden svou dceru Siriovi. Musel uznat, že se netvářila dvakrát nadšeně, avšak zdála se s tím smířená.
Sirus si všiml své dcerky až v okamžiku, kdy se drobná ručka chytila jeho dlaně, překvapeně otevřel pusu a shlédl dolů. Charlotte se na něj roztomile usmála. Sirus nevěřícně zamrkal. Viděl tohle dítě teprve podruhé v životě a ono mu někoho tolik připomínalo, nedokázal si však vybavit koho.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Maysie Maysie | E-mail | Web | 3. listopadu 2012 v 15:09 | Reagovat

Ta je sladká :) A James je vyčůranej :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama