Doučování

7. listopadu 2010 v 1:29 | Hopísek |  Život není pohádka
avatar
5.kapitola


Christine již deset minut nervózně postávala před obrazem Buclaté dámy, natáčela si na prst pramen blonďatých vlasů a co chvíli pokukovala po hodinkách na levém zápěstí.
Ještě pět minut, říkala si. Ještě pět minut a vrátím se dovnitř.
Zpoza rohu na konci chodby vedoucí ke vchodu do nebelvírské věže se vynořil černovlasý chlapec, jež úplně zapomněl na slib daný profesorce McGonagallové, dokonce se sám nabídl, avšak měl ke spoždění dobrý důvod, alespoň pro něj. Vždyť té úžasné černovlasé dívce z Havraspáru nešlo odolat. Byl by sám proti sobě, jelikož slibovala nezapomenutelný zážitek a ten to opravdu byl.
Christine se snažila neprohlížet si ho příliš okatě, což se jí dařilo. Byla zvyklá dívat se na ostatní, aniž by dala najevo sebemenší zájem, i když ho měla.
Musela uznat, že Sirius Black je opravdu pohledný a tudíž jí nepřišel divný obdiv většiny dívek. Černé vlasy neposlušně mu spadající do čela se zalíbily i Chris, která se od jisté doby na chlapce coby objekty zájmu snažila nedívat. Musela uznat, že i šmouha od rtěnky, jež se stále skvěla na jeho půvabné tváři, mu slušela.
Sirius se zastavil těsně před dívkou a v oslnivém úsměvu odhalil rovné bílé zuby. Nebylo mu sice úplně jasné, proč se tolik snaží zapůsobit právě na ni, když v celé škole byl nespočet dívek, které by si daly říct a ani by je nemusel přemlouvat či jim dokazovat, jak je úžasný, ale nijak zvlášť ho to netrápilo. Nebyla oslnivě krásná, ale hezká ano a to byl jediný ukazatel, podle něhož si vybíral.
Chrisiny tváře se zbarvily do červena pod jeho zkoumavým pohledem a dívka sklopila oči k zemi.
Sirius se v duchu potěšeně ušklíbnul. Tahle holka bude snadná oběť!
"Prý tě mám doučovat Obranu," prohodil ledabyle.
Blondýnka lehce přikývla, ovšem pohled stále neodtrhla od země.
"Tak půjdeme do učebny, s profesory je to zařízené," chytil ji jemně nad loktem a vedl k jedné ze starých nepoužívaných učeben.
Christine klopýtala na Siriem a hlavou se jí mihla stará vzpomínka.
Tenkrát naivně věřila, že krásná tvář se rovná čistá duše. Vlastně tomu věřila i nyní, i přesto, co vše prožila. Nechtěla házet všechny kluky do jednoho pytle, avšak nejednou si uvědomila, že by možná měla. Vždyť pokud se zamilovala do chlapce, alespoň trochu krásného, tak trpěla. Hned první noc v Bradavicích dospěla k rozhodnutí, že se Siriem Blackem okouzlit nenechá, protože tušila, že by mohl být stejný jako on, jako Ivan, kterého z hloubi duše nenáviděla již čtyři roky.
Ovšem člověk míní a život mění.
Sirius otevřel dveře a ustoupil,aby Christine mohla vstoupit první. U katedry stála profesorka McGonagallová.
"Dobrý večer, paní profesorko," pípla sotva slyšitelně blondýnka.
Žena pokynula hlavou. Nevěnovala jí však příliš pozornosti, tu obrátila na černovlasého chlapce. "Pane Blacku, nejpozději v jedenáct musíte být zpět ve věži. Do té doby by jste měli mít zajištěný klid," zatímco mluvila došla k zavřeným dveřím, od nichž se však obrátila zpět k nim. "A abych nezapomněla, je to takto zařízené na každý den, ovšem můžete toho využít klidně pouze jednou týdně," upozornila je ještě a odešla z učebny, jelikož na ni v kabinetu čekala hromada domácích úkolů, které měli studenti pátých ročníků vypracovat o prázdninách.
"Hmmm," protáhl Sirius, "tak asi začneme, ne?" upřel na dívku pohled, o němž si myslel, že je neodolatelný.
Chris přikývla, aniž by se jím dala očividně vyvést z míry.
Sirius se pustil do vysvětlování jednotlivých kouzel a učení jich Christine. Ta zvládala všechny nejvýše na třetí pokus, i když se jednalo o kouzla náročnější.
"Použila jsi na někoho černou magii?" nedalo mu to, aby se nezeptal, když zvládla neverbální kouzlo, díky nemuž odletěl na druhou stranu učebny.
"Myslíš člověka?" ujistila se.
Přikývl.
"Ne, nepoužila," odvětila, ale do očí mu nepohlédla.
"Jaký jsi měla prospěch z černé magie?" položil další všetečnou otázku, protože mu na tom něco nesedělo, jen si nebyl úplně jistý, co to bylo.
Začala si nervózně natáčet pramen vlasů na prst. Nemůžu mu říct pravdu! Popřu tím to, co jsem právě řekla! To přece nejde! Podívala se mu do očí, ve kterých bylo jasně patrné očekávání. "Nejlepší ze třídy," zašeptala sotva slyšitelně.
Zorničky se mu překvapením rozšířily. "Cože?"
"Slyšels. Byla jsem nejlepší z ročníku,"pokrčila sklesle rameny. "Ale nikdy jsem na žádného člověka nepoužila kouzla černé magie!" dodala s důrazem na slově člověka.
"Vážně?" protáhl a nedůvěřivě si ji prohlížel. Bylo mu jasné, že tohle křehké stvoření by toho nebylo schopné, avšak pochybnosti mu vrtaly hlavou.
"Vážně!" odsekla nasupeně. Tahle nedůvěra se jí vždycky nepříjemně dotkla. "Na začátku prvního ročníku jsem nepatřila ani mezi průměrné studenty, pokud šlo o černou magii, protože jsem ji odmítla používat i při hodinách," začala vysvětlovat. "Jenže ten, kdo se vzepřel profesorovi, dostal trest a nešlo třeba jenom o sbírání přísad na lektvary nebo tak něco, ale byly to tělesné tresty!"
"Ty jsou přece zakázané," prohlásil s pochybovačně pozvednutým obočím.
"Tady možná!" podívala se stranou, neboť ji jeho pochyby zraňovaly.
Nehádal se s ní, věřil jí. Slyšel toho o Kruvalu tolik, že ho to už ani moc nepřekvapilo a byl si jistý, že ona není z těch lidí, kteří by o něčem takovém lhali. "Jak je tedy možné, že jsi byla nejlepší?" stále mu nešlo do hlavy, jak někdo, kdo odmítne používat černou magii, z ní může být takhle dobrý.
"Dostala jsem trest. Dodnes mám na zádech jizvy," nadechla se. "Tehdy jsem se zapřísáhla, že tohle znovu nedopustím! Každou volnou chvíli jsem trávila v knihovně...v oddělení, které bylo plné knih o černé magii. Na konci roku jsem potom u zkoušek patřila mezi patnáct nejlepších, ale bylo mi jasné, že musím přidat, jestli nechci znovu podstoupit to, co na začátku."
Siria nenapadla žádná přiměřená odpověď, tudíž pouze přikývl.
"A pak jsem našla tu mizející komnatu," pousmála se, ztracena v minulosti.
Chlapec se mírně zamračil. "Mizející komnatu?"
Pohlédla na něj a úsměv zmizel z jejích rtů. "Narazila jsem na ni náhodou. Prostě jsem najednou byla uvnitř. Zeptala jsem se na to profesorky, která učila Runy. Ta se tam taky nehodila," potřásla hlavou, aby se zbavila nepříjemné vzpomínky. "Když se mi to stalo poprvé, byla jsem vystrašená, i přesto že se mi tam nestalo nic špatného, prostě jen proto, že jsem se tam dostala a neměla ponětí jak! Tehdy mě napadla profesorka Pajariová jako jediná osoba, která mi to může vysvětlit."
"A vysvětlila?" opřel se o katedru a pozoroval ji s rukama založenýma na prsou.
Musela uznat, že takhle mu to sluší snad ještě víc než předtím před portrétem Buclaté dámy. "Jistě, ale možná by udělala líp, kdyby mi to neřekla. Dozvěděl se to ředitel a druhý den už v Kruvalu nebyla," vysvětlila v odpověď na jeho tázavě zvednuté obočí. "Řekla mi ale, že v každé kouzelnické škole je nějaká taková místnost a nejsou stejné, tedy vchod a místo, kde se nachází. V Kruvalu se vytvořil vždycky jakýsi portál a člověk jím prošel, pokaždé se portál nacházel jinde. Ovšem podařilo se to pouze tehdy, když jsi nechtěl, aby o tobě a o tom, co provádíš, věděli profesoři."
Sirius se pobaveně uchechtl. Nedovedl si představit, že by blondýnka stojící před ním a působící tak křehce dokázala udělat něco proti pravidlům, avšak zdání může klamat, o tom se již mnohokrát přesvědčil.
"Jenže když se provalilo, že mi to Pajariová řekla, tak mě čekal trest a ona musela odejít," hlas se jí zlomil a sklopila oči k zemi.
"Jaký?" vyklouzlo z něj dřív než se stačit zarazit.
Znechuceně se ušklíbla ke špičkám svých bot. "Ten nejmírnější, vždycky jsem ho dostala, ale viděli to všichni studenti prvního a druhého ročníku. Dvacet ran kouzelným bičem. Každá jeho rána ti nechá na zádech šrám, pořád je tam mám," z oka jí vyklouzla na slza a neslyšně dopadla na kamennou podlahu učebny.
"Proboha," zašeptal, na okamžik zatoužil vzít ji do náruče a chránit před vším zlým. "Proč jsi to nikomu neřekla? Nezašla na ošetřovnu, aby ti je vyléčili?"
Překvapeně zamrkala a podívala se mu do očí. "Copak jsi mě neposlouchal? Nesměli nám pomáhat! Ne, když šlo o tresty! Za ty jsme si mohli sami a taky si z nich mohli pomoct jenom my!"
"Proč jsi to tedy neudělala? Nevyléčila si záda sama?"
Pokrčila rameny. To byla dobrá otázka a na ni by se našla jednoduchá odpověď, kterou mu však dát nemohla. "Měla jsem jiné starosti," řekla tedy a vlastně ani nelhala.
Poznal, že se o tom nechce bavit, ne teď a ne tady, navíc při pohledu na náramkové hodinky zjistil, že je příliš hodin a pokud mají být v jedenáct ve věži, tak si musí pospíšit. "Měli by jsme jít," vyšel z místnosti a poté, co se i Tine ocitla na chodbě, za nimi zavřel a vedl ji zkratkou ke vchodu do nebelvírské společenské místnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 faille-draco faille-draco | Web | 4. srpna 2011 v 14:57 | Reagovat

Cha, takže Sirius. Ale jak si to představují? Klábosit místo cvičení? No toto xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama