Chce to čas

7. listopadu 2010 v 11:07 | Hopísek |  Který svět?
avatar
6.kapitola


"Jamesi? Můžu s tebou mluvit?" zeptám se ho v pátek odpoledne, po prvním týdnu v Bradavicích, kdy neustále poslouchám jeho hádky s Lilly a ta si pak večer stěžuje, že ji nenechá být.
"Jasně," souhlasí zaraženě.
Lilly po mně vrhne pohled plný varování a trochy nenávisti. Nejspíš ví, že s ním chci mluvit o ní.
Omluvně se na ni usměju a vyjdu obrazem za Jamesem.
"Tak spusť! O čem se mnou chceš mluvit?" otočí se čelem ke mně na konci jakési chodby, jenž je dostatečně daleko od věže.
"Musíš zpomalit!"
"Eh?" podívá se na mě nechápavě.
"S Lilly! Pokud ji chceš získat, tak na ni nemůžeš pořád pořvávat, že ji miluješ a neustále ji zvát na rande!"
"Proč?"
Bože, ten kluk má snad místo mozku slámu! "Jak se můžeš na něco takového ptát? Jestli si myslíš, že na ni zrovna tohle udělá dojem, tak jsi na tom hůř, než jsem myslela!"
"Fajn! Co mám teda dělat?" zeptá se naštvaně.
"Spíš co nedělat!" opravím ho. "Přestaň na ni křičet přede všemi! Pokud ji vážně chceš pozvat na rande, tak v soukromí! A hlavně nech na pokoji Severuse!"
"Cože? To se tady unudím!"
Zavrtím nad jeho myšlenkovými pochody hlavou a zhluboka se nadechnu. "Severus je Lillyin kamarád, ať se ti to líbí nebo ne! Když se dozví, že mu ubližuješ, tak s tebou určitě nikam nepůjde!"
"Hm," zabručí a vypadá zklamaně. "Jenže on jí řekl, že je mudlovská šmejdka!" chytí se poslední šance.
Obrátím oči v sloup. "Já vím, ale to je jedno! Prostě s tím přestaň, pokud ji opravdu miluješ!"
"Tak jo," povzdechne si a vydá se zpět do Společenské místnosti.
***
"Mel! Jaktože jsi ještě nenapsala rodičům?" se zlověstným výrazem na tváři ke mně míří Remus.
"No, víš, nějak jsem neměla čas," zalžu pohotově. Čas by byl, jenže co jim mám psát, když si je nepamatuju? Nevím, kdo jsou! V tomhle směru se vzpomínky ještě neráčily vrátit! Vím skoro všechno o své školní docházce, ale nevím nic o své rodině. Tedy kromě Rema.
"Co se to s tebou děje? Vždycky jsi byla hodná dcera a psala domů a letos?" se smutným úsměvem mě pozoruje.
"Letos si nic nepamatuju! Nevím, kým jsem byla a kdo jsem teď!"
"Ty si nepamatuješ naše rodiče?" ptá se zaraženě.
Zavrtím hlavou.
"To je problém! Víš, co? Já ten dopis napíšu za nás za oba a třeba jim řeknu, že máme moc učení, což je koneckonců pravda!" navrhne řešení.
Přikývnu. "Budeš za vzorného syna a já za dceru, která si ani nenajde čas, aby jim napsala! Hlavně že pomáhám ostatním!" nevydržím déle jeho pohled, rozběhnu se ke schodišti, beru schody po dvou, vtrhnu do ložnice a svalím se na postel, obličej zabořím do polštáře.
Ozve se zakašlání, zvednu hlavu a překvapením zapomenu zavřít pusu. Kamarádka stojí u své postele, paže má omotané kolem Jamesovy šíje. Rychle se vzpamatuju, posadím se a vykoktám: "O...o...omlouvám se! Já netušila...! Promiňte, zase půjdu!" zvednu se.
"To je dobrý, půjdu já!" zarazí mě James, naposledy Lilly políbí a odejde.
"Lill, promiň! Strašně moc se omlouvám!" s nešťastným výrazem v obličeji si sednu zpátky na postel.
Zrzka se posadí vedle a obejme mně kolem ramen. "Copak se děje?" ptá se starostlivě.
"Já si nepamatuju rodiče! Vím už o všem, co se stalo v Bradavicích, ale o rodičích nevím nic! Jako by vůbec neexistovali!" svěřím se jí nešťastně.
"Vzpomeneš si, neboj! Chce to čas!"
"Chce to čas! To mi říkáš pořád! Všichni mi to říkáte! Jenže já nemám čas! Chci vědět, kdo jsou mí rodiče! Ani dopis jim kvůli tomu nemůžu napsat!" zuřím bezmocně.
"Nesjpíš si na ně nemůžeš vzpomenout proto, že jsi s nima vlastně nebyla. Od té doby, co ses dostala sem. Možná by stačilo, kdybys viděla jejich fotku! Nemá Remus nějakou?" zeptá se mě.
Pokrčím rameny. "Já nevím!"
"Jdu se ho zeptat!" odejde z pokoje, jak nejrychleji to jde.
Vrátí se asi po čtvrt hodině, kdy přemýšlím, jestli neexistuje nějaké kouzlo, abych si vzpomněla, s fotografií v ruce.
"Jednu přece jen našel a říkal, že ty bys u sebe taky měla nějakou mít. Prý ji vozíš každý rok."
"Já netuším, co u sebe mám nebo nemám, sakra!" zakleju a schovám obličej do dlaní.
Pohladí mě po vlasech. "Chápu, že to musí být těžké! Určitě si připadáš hrozně, protože pořád nevíš o svém životě všechno, ale nesmíš ztrácet naději. Jednoho krásného dne se to změní!" konejší mě.
"Jenže teď toho vím víc, než je mi milé! Vím, co se stane v budoucnosti a nemůžu to říct! Nesmím vás varovat! Nebo alespoň ne přímo! Pokud se změní budoucnost, tak se třeba nebudu mít kam vrátit! I když je to úplně jiný svět! Jak můžu vědět, že budoiu existovat ty knížky! Bože, příběh o Harrym se stal fenoménem a já ho možná zničila!"
"Vždyť víš, že se vrátit ani nemusíš! Může ti být jedno, jaká bude budoucnost."
"Nemusím, ale můžu! A jestli nastane ta druhá možnost, tak chci ten svět poznat! Nemůžu se přece vrátit někam, kde bude všechno vzhůru nohama!"
"Abych pravdu řekla, doufám, že se tam nevrátíš!"
"Proč?" konečně se na ni podívám, v očích se mi zračí otázka.
"Protože jsi má nejlepší kamarádka a já tě mám ráda!"
"Já tebe taky Lill, ale tamto byl můj život, můj svět! O tomhle všem," mávnu rukou ve vzduchu, "jsem jenom snila! Vyhovovalo mi to tak! Neříkám, že jsem byla šťastná, protože to rozhodně není pravda! Jenže žít tady, když mi některé vzpomínky pořád zůstávají utajeny, je vyčerpávající!"
Lilly mi na to neodpoví, nejspíš nemá, co odpovědět a podá fotografii, z níž se na mě usmívají rodiče. Konečně se mi vybaví i ty poslední zbytečky vzpomínek, o jejichž existenci jsem měla tušení, ale jistá si nebyla. Tihle moji rodiče vypadají úplně jinak, než ti v mém světě.
Oba jsou plavovlasí, mají světlé oči, na tváři milý úsměv.
Mí druzí rodiče jsou jejich pravým opakem. Tmavé vlasy, hnědé oči a úsměv se jim při pohledu na mě na tváři neusadil nikdy.
Já sama mám světlé vlasy a oči barvy karamelu. Konečně se mi dostalo odpovědi na poslední otázku. A ta zněla: Proč jsem pravým opakem svých rodičů?
Podvědomě cítím, že sem patřím! Tady můj život začal, trval a skončí! Nevrátím se do toho druhého světa!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MysteryBrigitte MysteryBrigitte | Web | 6. září 2012 v 19:49 | Reagovat

Neber to jako kritiku, ale pri tehle povidce me celkem zarazi, jak Mel nastvou uplny blbosti. Jak je netrpeliva, naladova. Napriklad to s tim dopisem. Nebo vzpominkama O.o Ale chapu, ze to je jen jeji povaha a ta nemuze byt u vsech moc kladna..

2 Maysie Maysie | E-mail | Web | 8. října 2012 v 16:12 | Reagovat

Jimmy to vzal hopem :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama