Chce s vámi mluvit ředitel

7. listopadu 2010 v 1:30 | Hopísek |  Život není pohádka
avatar
6.kapitola


Christine Malfoyová sedící vedle Mandy Woodové v první lavici pozorovala nepřítomně ředitelku nebelvírské koleje. Věděla, že něco oznamuje studentům, avšak jednotlivá slova nevnímala. Před očima se jí totiž neustále objevovala tvář jednoho mladého muže, kterého se marně snažila ze své mysli vytěsnit. Nechtěla, aby se jí líbil, tak strašně moc nechtěla, jenže srdce si nedá poroučet, o tom se přesvědčila již dříve.
Tine netušila, co bylo náplní hodiny přeměňování, ale nijak zvlášť ji to netrápilo, neboť si byla jistá, že se to dřív či později stejně dozví. Když vycházela spolu s Mandy ze třídy, všichni o čemsi vzrušeně debatovali, ovšem ona neznala důvod.
"Co na to říkáš?" zajímala se zrzka, které v očích plály nadšené plamínky, před učebnou, kde se měla konat hodina věštění z čísel.
Chris překvapeně zamrkala, Mandyina otázka ji vytrhla ze vzpomínek na předchozí večer. "Na co?"
Dívka na blondýnku vytřeštila nevěřícně oči. "Copak ty jsi neposlouchala McGonagallovou?"
"Poslouchala," zamumlala opět ztracena v nedávné minulosti, i přesto však červeň zbarvila její tváře.
Mandy se zamračila. "Hele! Co ti je? Jsi jako vyměněná!"
"Nic mi není," tvrdila nepřesvědčivě. "Řekneš mi teda, co vykládala nebo se mám zeptat někoho jiného?"
Chris se ovšem nic nedozvěděla, poněvadž se právě v tom okamžiku otevřely dveře učebny, před níž čekaly a ony se spolu s ostatními nahrnuly dovnitř.
***
Mezi studenty šestých a sedmých ročníků se celý den o něčem debatovalo a zdálo se, že Christine je jediná, jež se nezapojuje.
Mohla se dozvědět důvod debaty při obědě, kdy k ní přispěchala Elizabeth, ovšem Lucius jí byl v patách, tudíž se tento rozhovor přesunul na neurčito a nahradil ho jiný.
"Psali vaši!" oznámil jí s pomstychtivým leskem ve světlých očích zmijozelský primus.
Tine na něj bezbarvě pohlédla a nasucho polkla. "A?"
"Zuří! Čeká tě peklo!" zachechtal se, otočil na podpatku a odcházel ke zmijozelskému stolu s hlavou pyšně zdviženou. "Elizabeth!" zavrčel, když zjistil, že starší z jeho sestřenic stále ještě stojí vedle své mladší sestry.
Liz s omluvným výrazem v obličeji pokrčila rameny a odešla za ním.
Christine ztěžka dosedla na židli a přemítala, co jí asi rodiče udělají až přijede domů. Pokud bude mít štěstí, půjde o pouhé mučení, pokud ho však mít nebude, to jí potom pomáhej Bůh.
"Co se děje, Chris?" zajímalo právě příchozí Lilly, které ztuhl úsměv na rtech, jakmile si všimla jejího zasmušilého výrazu. Od dveří do Velké síně zahlédla, jak Lucius a Elizabeth odchází od jejich stolu, tudíž jí bylo jasné, kdo za to nese zodpovědnost.
"Ale nic," mávla rukou a dál zírala na vzdalující se záda své sestry.
"To vykládej někomu jinému!" zamračila se, založila ruce na prsou a netrpělivě podupávala nohou.
"Opravdu," mumlala nepřesvědčivě, avšak přísný pohled zelených očí ji přinutil ke kompromisu. "Dobře," kapitulovala tedy, "ale ne tady a teď!"
Nebelvírské premiantce bylo jasné, že tohle jí prozatím musí stačit, ale nepřestala blondýnku propalovat pohledem. Již ráno si všimla, že s ní něco je, jenže to snila s otevřenýma očima, zatímco nyní to vypadalo na starosti a pokud se nemýlila, týkaly se Christininy rodiny, spíše tedy jejích rodičů.
Chris cítila Lillyin pohled, ale ignorovala ho. Musela ho ignorovat. Věděla, že kdyby se na ni podívala byť jen na nepatrný okamžik, řekla by jí všechno hned a to ona právě nechtěla.
Blondýnka se jídla ani nedotkla. Seděla tiše, zavrtávajíc pohled do dřevěné desky stolu, ruce zaťaté v pěst ,až se jí nehty zarývaly do dlaní. Mandy se snažila s ní mluvit, ale bylo to marné. Chrisiny myšlenky se nacházely v Londýně, v domě, v němž vyrostla a nenáviděla to tam, jenže zůstávat musela, neměla kam jinam jít! Nezbývalo než snášet vše, co si její rodiče usmysleli.
Po dvaceti minutách vyplněných neradostnými úvahami, v případě blondýnky, se obě studentky šestého ročníku vydaly do sklepení. Chris se na lektvary těšila. Jednalo se o předmět, který měla ráda, v Kruvalu se totiž snad jen v něm nemusela používat černá magie.
Jakmile všichni seděli na svých místech, profesor Křiklan se začal zajímat o Chrisin prospěch z lektvarů v Kruvalu, sice ho informovala již profesorka McGonagallová, ale považoval za nutné to slyšet přímo od ní, stejně jako mu musela říct, které lektvary vařila v pátém ročníku, celá třída pozorně naslouchala jejich rozhovoru. Chris něco takového čekala a tak vylovila z brašny pergamen, na němž byly sepsány všechny lektvary i s ročníkem, v němž ho připravovala. Seznam napsala v noci, když nemohla usnout po doučování.
Profesor přejížděl očima po jednotlivých názvech a uznale pokyvoval hlavou. Slyšel toho o Kruvalu a jeho studentech sice dost, avšak zatím se s žádným z nich nesetkal, tudíž nemohl posoudit zda jsou tyto zvěsti pravdivé či nikoliv.
"No, budete to mít letos snažší. Téměř polovina lektvarů, které jste vařila v pátém ročníku, se tady připravuje až v šestém a několik dokonce v sedmém," oznámil jí.
Chris na něj hleděla s rozpačitým úsměvem, tváře zbarvené červení. Naštěstí netrvalo dlouho a profesor se jal vykládat třídě, co vlastně mají letos zvládnout. Zakončil to sdělením, že dnes si ve zbývajícím čase uvaří jednoduchý nápoj lásky.
***
Když Christine večer konečně dorazila do společenské místnosti, po večeři si byla ještě půjčit nějaké knihy o obraně proti černé magii v knihovně, aby věděla vše, co by vědět měla, naskytl se jí pro ni naprosto nevídaný pohled.
Studenti z nižších ročníků, jež byli v místnosti, a že jich nebylo málo, se tlačili u nástěnky, na níž přibylo jediné oznámení, avšak způsobilo velký rozruch. Chris zaslechla naštvané hlasy několika lidí a slova jako nespravedlnost a jim podobné.
Tine se vydala k Lilly s Mandy sedící u stolku v rohu a posadila se na jednu ze dvou volných židlí.
"Co se děje?" zeptala se bez valného zájmu a kývla bradou k chumlu.
"Ále," mávla Lilly ledabyle rukou, "štve je, že se to týká jenom šestého a sedmého ročníku."
Christine toto vysvětlení příliš nepomohlo. "Co se jich týká?" optala se s důrazem na první slovo.
"Aha! Ty to vlastně nevíš!" plácla se do čela zrzka.
"Co nevím?" vyptávala se trpělivě.
Lilly si vyměnila pohled se svou sestřenicí, ta se usmála a pohlédla na blondýnku.
"Šest studentů z každé koleje, dva z šestého a čtyři ze sedmého ročníku, pojede na výměnný pobyt. Je to na měsíc. Prvních čtrnáct dní stráví v Kruvalu a ty zbývající dva týdny v Krásnohůlkách," vysvětlila Mandy.
"To je všechno?" zvedla Christine obočí. Nechápala, proč je kolem toho tolik povyku, vždyť vůbec o nic nešlo.
"V podstatě ano," pokrčila rameny.
"Nechápu, proč jim to vadí. V Kruvalu vůbec o nic nepřichází. Je to jenom hloupý kamenný hrad, v němž je pořád zima, platí v něm přísná pravidla a z každého koutu je cítit černá magie!" otřásla se.
"Jenže Krásnohůlky jsou úžasné!" podotkla Lilly s mírným úsměvem.
"To je možné, ovšem o těch já vím jen, že jsou ve Francii."
Teď se Lilly pro změnu mírně zamračila. "Ty se nepřihlásíš?"
Christine zavrtěla rozhodně hlavou. "Kdyby šlo pouze o Krásnohůlky, tak bych o tom uvažovala, ale takhle? V žádném případě! Nechci se tam už nikdy vrátit!" cítila, že se jí do očí hrnou slzy, proto se zvedla a spěšně odcházela ke schodišti vedoucímu k dívčím ložnicím.
Právě se nohou dotkla první schodu, když se od vchodu do společenské místnosti ozval hlas profesorky McGonagallové. "Slečno Malfoyová!"
Christine se otočila, sestoupila ze schodu a došla k ní. "Ano, paní profesorko?"
"Chce s vámi mluvit ředitel!" oznámila.
Tine na ni vytřeštila oči. Nebyla si vědoma žádného prohřešku ani ničeho, kvůli čemu by s ní musel mluvit sám Brumbál. Snad jen... Potřásla hlavou, aby zapudila tu myšlenku. Ne, to by neudělali! Snažila sebe samu přesvědčit, avšak ta myšlenka byla dotěrnější než otravná moucha či komár.
"Proč?" vykoktala a nervozita v jejím hlase se nedala přeslechnout.
"Nemusíte mít strach, nejde o vaše rodiče!" ujistila ji, prošla obrazem a vedla chodbami k chrliči, za kterým se nacházela ředitelna.
Christine sice napadlo, jak může profesorka vědět, na co myslela, ale ono nebylo tak těžké si to domyslet, když ráno ve Velké síni mohl Lucia slyšet kdokoliv.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 faille-draco faille-draco | Web | 4. srpna 2011 v 15:02 | Reagovat

Tak copak bude Brumla chtít? Jdu číst dál. Jenom tak mimochodem. Kapitoly jsou perfektní :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama