Cesta do Bradavic

7. listopadu 2010 v 1:19 | Hopísek |  Dvojčata z Nebelvíru
avatar
1.kapitola


An postávala se svými rodiči v chodbě, vedle ní stál kufr a na jeho vrcholku byla přepravka s Milky. Jako každý rok se čekalo na Is.
"Isabel, pospěš nebo nestihnete vlak, budete se muset přemístit do Prasinek, odtud jít pěšky do Bradavic a zase z toho budou problémy!" křikla na svou starší dceru paní Watsonová. Is byla stále v patře a jaksi to nevypadalo, že by se hodlala v nejbližší chvíli dostavit ke dveřím.
An poslouchala matku a myslela na to, co by své sestře v tuto chvíli nejraději řekla ona sama. "Is, pohni zadkem, protože jestli se budu muset letos zase táhnout s Milky a kufrem z Prasinek, vlastnoručně tě zaškrtím!" Tohle by jí An s největší radostí řekla, jenže nesebrala odvahu.
Is se objevila na nejvyšším schodě a zavrčela: "Vždyť už jdu!" Kufr, samozřejmě, nenesla v ruce, ale vznášel se před ní. Když scházela za kufrem, schválně mávla hůlkou tak, aby si to namířil přímo na Anabelino rameno a na ni přitom nepadlo nejmenší podezření.
"Au!" prořízl vzduch Anin výkřik.
Is se jenom pohrdavě ušklíbla, když se k mladší z dvojčat Watsonových vrhli rodiče. "Co ječíš, proboha?" protočila panenky.
"Tvůj kufr mi vrazil do ramene!" obvinila Isabel plačtivě.
"Nemáš stát pod schodištěm! Každý rok to tak je! Ty stojíš pod schodama, můj kufr ti narazí do ramene a ty pak máš ještě alespoň týden modřinu! Nechápu, že se nedokážeš poučit, sestřičko!"
Anabel se začervenala. Ona, která si dává až přílišný pozor, aby své chyby neopakovala, si každý rok před odjezdem do Bradavic stoupne na to samé místo a dá tak pokaždé příležitost své sestře, aby jí mohla ublížit.
Pan Watson jen nevěřícně zavrtěl hlavou, povzdychnul, otevřel dveře a šel k autu. Paní Watsonová obrátila oči v sloup, něco zamumlala a následovala manžela.
Anabel vyrazila za rodiči, ale do cesty se jí připletla Is, odstrčila ji a prošla dveřmi jako první. An zavřela dveře, zamkla je kouzlem a nastoupila si do auta.
***
"Evansová! Lásko moje!" je to první, co Is zaslechla, když prošla přepážkou. Usmála se a vydala směrem, kde tušila Jamese. Byla si téměř jistá, že poblíž budou i ostatní Pobertové. Nemýlila se. Jakmile ušla pár kroků, zahlédla Siria s Remusem a Petrem, jak se usmívají od ucha k uchu. Došla k nim.
"Ahoj, čemu se tak smějete?"
"James...pes," dostal ze sebe Remus a hlavou naznačil směr. Is se jím podívala a svíjela se smíchy taky. Lilly proměnila Jamese v psa, naprosto ho ignorovala a dál se bavila s nějakou svou kamarádkou. James seděl za ní, oddaně jí hleděl kamsi na záda a slintal.
"Chudák!" vyrazila ze sebe mezi záchvaty smíchu.
"Kde máš ségru?" zeptal se Remus, když se dostatečně vysmál.
Is kývla bradou kamsi před přepážku. "Šla za mnou a rodiče s ní."
"Ty máš ségru?" podíval se na ni Sirius, jakoby se o ní dozvěděl až teď.
"Jasně, ty pako! Nosí brýle, ale moc se neprojevuje, takže ji nejspíš ani neznáš," odvětila bez zájmu.
"A je alespoň z poloviny tak hezká jako ty?" usmál se svůdně.
"Siriusi, nech toho!" okřikla ho a zamračila se.
"Proč? Když mě nechceš ty?"
Probodla ho zlobným pohledem.
---
An se ustrašeně, ale pozorně rozhlédla po nástupišti.
Naposledy do Bradavic, naposledy bude mít ložnici společnou s Is a Lilly, která z toho taky nebyla nijak nadšená, soudě podle jejích pohledů a občas celkem kyselých obličejů. Is An neustále provokovala, ona na to nereagovala a tak na ni Lilly hleděla jako na blázna, ale od prvního ročníku, kdy se pokusila jí poradit a An to bylo stejně jedno, své snahy o rady vzdala.
An zaslechla Isin zvonivý smích a podívala se jejím směrem. Na okamžik se pára, jenž byla všude kolem, rozestoupila a tak mohla zahlédnout, jak se sestra a Pobertové něčemu smějí, Lilly je naprosto ignoruje a za ní sedí pes, který oddaně zírá. Znovu se podívala na svíjející se skupinku a také jí došlo, co se stalo. Jenom se usmála a zavrtěla hlavou.
***
An se posadila do jednoho z prázdných kupé uprostřed vlaku, jelikož do odjezdu zbývalo ještě několik minut, nebyl problém najít kupé, kde by nikdo nebyl a ona měla klid.
Vlak zahoukal a ona pozorovala, jak se všichni, co byli ještě na nástupišti hrnuli k otevřeným dveřím Bradavického expresu a ten se začínal pomalu plnit.
Rychlík se dal do pohybu, Anabel byla v kupé stále sama a začínala doufat, že to tak zůstane. Vytáhla si knihu a začetla se do ní. Jednalo se o mudlovský román, jehož vazba byla značně poničená a stránky ohmatané, ale milovala ho a každý rok si ho balila do kufru znovu a znovu. Otevřela ho na první stránce a ponořila se do děje.
Neměla přečteny ani tři stránky, když ji vyrušilo zakašlání. Ve dveřích stála Lilly. "Promiň, mohla bych si sednout k tobě? Všude je plno."
An pouze přikývla a dál se věnovala četbě.
Po půl hodině a pár přečtených kapitolách ji opět něco vyrušilo, tentokrát se jednalo o hlasité: "Lilly, já tě tolik miluju!" a do kupé vtrhl James.
An se na něj nevraživě podívala a zamračeně se vrátila k ději knihy.
"Nejsi náhodou sestra Is?" ozvalo se jí u ucha.
"Hmmm," zabručela, aniž by věnovala tomu, kdo se jí ptal jediný pohled. Poznala o koho se jedná už podle hlasu. Slýchávala ho celých šest let, i když přímo s ní nemluvil nikdy.
Sirius se tvářil hrozně dotčeně, když viděl, že An nezajímá. Pozoroval její obličej z profilu a uvažoval v čem je oproti sestře jiná. Napadlo ho, že snad ani jiná být nemůže, když jsou dvojčata, ale zároveň si uvědomil, že kdyby mluvil s Is, tak by se teď buď smáli, nebo by poznala o co mu jde a křičela na něj.
"Můžu se tě na něco zeptat?" stále ji propaloval pohledem.
"Hmmm," dostalo se mu stejné odpovědi jako před chvílí.
"Půjdeš se mnou na rande?" Pokud řekne zase hmmm, tak mám vyhráno! Mnul si ruce a těšil se, jak si užije rande s docela hezkou holkou i přesto, že její sestra byla podle jeho názoru hezčí.
"Ne!" zazněla rázná odpověď.
Sirius se rozhlédl, aby zjistil, kdo to řekl, ale jakmile se přesvědčil, že žádná dívka kromě Lilly, ta teď zrovna něco naštvaně odsekála Jamesovi, v kupé nebyla, nevěřícně zamrkal a zíral na Anabel.
"Proč?" zajímal se.
An se zhluboka nadechla, zavřela prudce knihu, vydechla a obrátila na něj svůj obličej. "Víš vůbec, jak se jmenuju?"
"Ehm," zamyslel se. "Nevím," byl nakonec nucen přiznat.
Blýsklo jí v očích. "Tak proto!"
"Co?" optal se nechápavě.
"Nepůjdu s tebou na rande, protože ani neznáš moje jméno! Sbohem!" rozloučila se a znovu si otevřela román.
Siriovi nezbylo nic jiného, než zklamaně následovat Jamese pryč z kupé.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martnka Martnka | Web | 5. dubna 2012 v 10:33 | Reagovat

Tak tohle se mi líbilo. Sice jsem měla pocit, že si Jamesšlehl minimálně pampelišku, ale co už, bavilo mě to :)

2 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 2. června 2012 v 22:25 | Reagovat

Áchh.. Já zbožňuju lehkou (opravdu lehoučkou) romatiku!

3 Maysie Maysie | E-mail | Web | 1. října 2012 v 15:17 | Reagovat

Dobře ho setřela :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama