Anne

7. listopadu 2010 v 11:26 | Hopísek |  Pouta minulosti
avatar
4.kapitola


"Jamesi, ona je tak nádherná. Vůbec se nezměnila a jak skvěle líbá!" básnil Sirius.
James k němu dorazil hned, jak mu sova doručila dopis a od té chvíle uběhlo už nějakých třicet minut. Musel se hodně přemáhat, aby neprotočil panenky. Opakoval mu to nejmíň potřetí. James, samozřejmě, rád vyslechl svého kamaráda, ale dneska mu to bylo proti srsti. Sirius totiž nevěděl všechno a on mu nerad něco tajil. Hrozně rád by mu řekl, že má dceru, že je krásná a zdědila po něm barvu vlasů a prosebný pohled. Jenže to nemohl udělat. Lilly by s ním nepromluvila ani slovo a Shirley by ho nejspíš rovnou uškrtila.
"Co myslíš?" zeptal se Sirius a vytrhl Jamese z úvah.
"Promiň, na co jsi se mě ptal?" zatvářil se provinile.
Sirius si hluboce povzdechl. "Jestli za ní mám jít a všechno jí říct! Že jsem ji miloval už na škole a že mě to nikdy nepřešlo!"
"Nevím. Je to dobrý nápad? Přece jenom jste se neviděli pár let. Třeba se vdala nebo rozvedla, může být zasnoubená a taky je možné, že má dítě," James se mu snažil nenápadně prozradit její tajemství.
"Nemá prstýnek, takže nebude ani vdaná ani zasnoubená!" prohlásil Sirius přesvědčeně.
"To nic neznamená! Nemusí nosit prstýnek!"
"Určitě není!" zavrtěl hlavou, ovšem v polovině pohybu se zarazil a podíval se zkoumavě na černovlasého muže s brýlemi. "Počkej, ty něco víš? Když jste u ní byli, měla tam někoho?"
Jasně, že měla! Vaši dceru! Chtělo se mu zakřičet, místo toho však jenom zavrtěl hlavou.
"Tak proč mě strašíš? Víš, jak jsem se lek´? Hele, a myslíš, že u ní mám šanci?"
"Ale jo, myslím, že jo," prohlásil odevzdaně.
***
"Zlatíčko, mohla bych s tebou mluvit?" zeptala se mladá žena černovlasého děvčátka sedícího na koberci uprostřed dětského pokoje a hrajícího si s panenkou.
"Jasan," odpověděla holčička , položila panenku před sebe a podívala se na svou maminku.
"Víš, jak jsem ti dala včera večer fotku tvého tatínka?" nečekala na odpověď a pokračovala. "On o tobě neví. Zatím. Určitě mu to, co nejdřív řeknu, ale chci tě poprosit, abys mu nic neříkala, pokud by jsi ho někdy někde viděla, ano?"
Charlotte přikývla a vůbec nevypadala zaraženě, snad něco podobného očekávala. Už v Americe jí Shirley řekla, že o ní Sirius neví a tak ji to ani moc nepřekvapilo, vždyť se sem přistěhovaly teprve před třemi dny.
"Maminko? Bude tatínek rád až se o mně dozví?" položila Charlotte otázku, jenž ji trápila, když byla Shirley téměř pryč.
Žena se zarazila a pomalu otočila zpět k ní. Klekla si na koberec a podívala se do těch světlemodrých upřímných očí, v nichž se právě zračily obavy. "Tebe nejde nemít rád, takže myslím, že jo!" lehce se na ni usmála a pohladila ji po vláskách, které měla spletené do dvou copánků.
Jak mám tomuhle andílkovi říct, že mi její otec nejspíš ani nebude věřit? Bude si myslet, že je jeho bratra! Znám ho! Bude si stát za svým a už se na mě ani nepodívá! Ach jo, proč je život, tak složitý? Měla jsem mu říct, že jsem těhotná, pak by mi věřil! A mohla z nás teď být šťastná rodina. Pomyslela si Shirley.
Holčička se naštěstí s touhle odpovědí spokojila a znovu si začala hrát s panenkou.
Shirley ji nechala o samotě a šla do obývacího pokoje, kde byla pouze Veronica. Jason byl ještě v práci, pracoval na ministerstvu, v Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory. Posadila se do křesla a zadívala se na televizní obrazovku, kde právě běžel jakýsi romantický film a hlavní hrdinka vyznávala svému milému lásku, ovšem netušila, že ji za pár hodin podvede s její nejlepší kamarádkou.
Shirley to až nepříjemně připomnělo Siriovo chování, když chodili do školy. Ne, že by snad podváděl své přítelkyně s jejich nejlepšími kamarádkami a věděl o tom, to rozhodně ne, ale náhody se stávají a tak se to i jemu mohlo někdy podařit.
Zachvěla se. Vzpomněla si na svou, o tři roky mladší, sestru, s níž se moc nestýkala a která byla vdaná za Regula Blacka. Kvůli ní se rozešel s Shirley, údajně spolu čekali dítě, ale kdo ví, co je na tom pravdy. Kdyby nesledovala tenhle film, snad by na ni úplně zapomněla. Neviděla Anne několik let, přesně jich bylo pět. Pět dlouhých let, kdy dokázala zapomenout. Anne ani neměla spojení na Shirley do Ameriky a tak jí nenapsala, celé ty roky se neozvala a Shirley ji také nekontaktovala.
Začalo ji hryzat svědomí. Je špatná sestra! Měla se alespoň pokusit o nějaké spojení, ať už by to bylo jakkoliv složité.
"Mami? Nevíš, kde je teď Anne?" zeptala se Shirley, jakmile začala reklama.
Veronica se na svou starší dceru podívala a chvíli studovala její obličej, jako by se chtěla přesvědčit, že tu otázku opravdu položila ona. "S Regulem bydlí u jeho rodičů. Mají syna Jesse a za nedlouho se jim má narodit druhé dítě. Regulus pracuje na Ministerstvu, ovšem teď si nevzpomenu, kde přesně, to by věděl tvůj otec."
"Děkuju, mami! Myslíš, že by mě vyhodila, kdybych za ní šla?"
"Anne by tě nevyhodila, ale nemůžu tvrdit, že by to neudělala Walburga! Vždyť ji znáš."
Shirley pokývala hlavou a nadechla se k otázce, když se domem rozezněla melodie zvonku a tak se zvedla a šla otevřít.
Mírný úsměv jí po otevření vchodových dveří ztuhl na rtech. Několikrát zamrkala, jako by se chtěla přesvědčit, že se jí to nezdá. "A...a...ahoj," vykoktala.
"Ahoj Shirley," usmála se na ni žena, která jí byla neuvěřitelně podobná.
Jakmile se Shirley vzpamatovala z ohromení, dvěma kroky překonala vzdálenost mezi nimi, objala ji a pevně sevřela v náručí. "Zrovna jsem se na tebe ptala mamky! To snad ani není možné! Já tě tak ráda vidím!"
Kdyby v té chvíli šel někdo kolem, viděl by dvě mladé ženy, které se smály a zároveň plakaly. Možná by si o nich myslel, že se zbláznily, jenže ony byly pouze šťastné, že se vidí po neuvěřitelně dlouhých pěti letech, kdy si s nimi jejich osudy nepěkně pohrály, hlavně s tou starší.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama